Saxifraga granulata
Lidové názvy: kameník, skalolomec, koření roupové
Čeleď: lomikamenovité
Popis byliny
Lomikámen zrnatý je vytrvalou bylinou s výškou od 15 do 50 cm.
Má silně zkrácený plazivý oddenek. Na bázi lodyhy, v paždí jizev po odumřelých listech vyrůstají četné pacibulky. Lodyha je hustě žláznatá až chlupatá, přímá, často má načervenalý odstín. Je jednoduchá nebo častěji asi od poloviny větvená.
Chlupaté a žláznaté jsou i listy rostliny. Lodyžní listy jsou jen krátce řapíkaté, na rozdíl od listů přízemní růžice, které mají řapíky nápadně dlouhé. Zatímco listy přízemní růžice mají okrouhlý až ledvinitý, vroubkovaný až laločnatý tvar, lodyžní listy jsou klínovité. Směrem nahoru se navíc listy zmenšují, horní lodyžní listy jsou pak až přisedlé. Na vrcholu přecházejí v listeny.
Od května do listopadu lomikámen zdobí pětičetné květy bílé barvy. Mají žláznatě chlupatou stopku i kalich. Po 3 – 10 vytvářejí vrcholičnatá květenství.
Plodem je kulovitá tobolka.
Stovky lomikamenů
Rod lomikámen zahrnuje asi 400 rozličných botanických druhů, které rostou po celém světě. Mnohé z nich se vyskytují endemicky.
V České republice najdeme 6 druhů lomikamenů. Lomikámen zrnatý je nejběžnější. V teplejších oblastech je rozšířený vzhledově podobný lomikámen cibulkatý nebo lomikámen trojprstý. K dalším druhům patří lomikámen trsnatý, lomikámen vstřícnolistý, lomikámen dlouholistý a lomikámen vždyživý. Vyskytují se i ve šlechtěných odrůdách jako půvabné skalničky. Na Slovensku lze vzácně natrefit na lomikámen okrouhlolistý, kterému jsou připisovány obdobné léčivé vlastnosti jako lomikamenu zrnatému.
Výskyt a pěstování
Lomikámen zrnatý roste téměř po celé Evropě, zejména ve střední a západní části. Najdeme ho i v severozápadní Africe.
Lomikámen roste na vápenatých skalách. Osídluje skalnaté svahy, slunné stráně, sušší louky a trávníky, stepní porosty, lesní světliny, meze a příkopy. Daří se mu na lehkých výživných půdách, převážně písčitých až hlinitých.
V zahradách se lomikámen pěstuje jako okrasná skalnička. Potřebuje propustnou zeminu a dostatek světla. Množí se semeny, ale především vegetativně prostřednictvím lodyžních pacibulek.
Na místo výskytu odkazuje české i latinské jméno rostliny (pochází z latinských slov „saxum“ – „skála“ a „frango“ – „lámat“). Zároveň souvisí s léčivou schopností rostliny lámat kameny v lidském těle.
Léčitelství
Lomikámen zrnatý je zajímavý obsahem tříslovin, hořčinů nebo pryskyřic. Obsahuje také glykosid bergenin a další, dosud neprozkoumané látky.
Sbírá se kvetoucí nať, sklízí se od května do června. Spodní listy a zbytky kořenů se odstraňují. Droga se suší ve stínu, často zavěřená ve svazcích. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C. Skladuje se v papírových nebo skleněných obalech.
Léčivé účinky lomikamene
- působí močopudně a žlučopudně
- je prospěšný při močových a ledvinových kamenech
- pomáhá při potížích močových cest a močového měchýře
- je užitečný při onemocnění jater nebo sleziny
- podporuje odhlenění průdušek a plic
- ulevuje při zvětšené prostatě
- zevně má specifické hojivé účinky
Podávání a užití
Vnitřní užití
Vnitřně se lomikámen podává jako čajový nálev (polévková lžíce drogy na šálek vroucí vody, luhuje se 10 min.), popíjí se 2 – 3x denně, před jídlem. Nálev se využívá i v homeopatii. Zejména při zvětšené prostatě se lomikámen podává jako alkoholová tinktura.
Lomikámen se často snoubí s ostropestřcem mariánským, mátou peprnou, přesličkou rolní, celíkem zlatobýlem, vrbovkou malokvětou, vřesem obecným, vlaštovičníkem větším nebo řebříčkem obecným. Najdeme ho zejména v urologických a žlučníkových směsích. Samostatně se užívá jen málo.
Vnější využití
Lomikámen zrnatý se vně využívá v podobě čerstvé šťávy z natě. Jako obklad se přikládá na oči nebo na uši při problémech se sluchem.
Poslouží i jako vlasová voda proti vypadávání vlasů.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
