reklama
 
  • Wiki
  • Liška obecná

Liška obecná je jedlou stopkovýtrusou houbou. Je ceněná pro svůj nezaměnitelný vzhled i delikátní chuť a jemnou ovocnou vůni. Je známá jako specialita francouzské kuchyně šlechticů. Je také oblíbenou tržní houbou.
Liškám se pro charakteristické zbarvení lidově říká také kuřátka, kořátka, kuřičky apod.

Vzhled houby

Liška obecná je drobnou houbou, typickou svým zbarvením v odstínech žlutooranžové. Připomíná kožich lišky, odtud také pochází její název.
Žlutooranžové zbarvení nese celá plodnice. Klobouk je tenký, široký od 2 do 10 cm. Má nepravidelný tvar. Je hladký a matný. V mládí je polokulovitě uzavřený, s podvinutým okrajem. Posléze se zplošťuje až do vyklenutého či nálevkovitého tvaru. Střed klobouku bývá prohloubený. Okraje klobouku dospělé plodnice bývají prohýbané, laločnaté.
Na spodní části klobouku má liška nepravé lupeny vysoké až 3 mm. Tyto lišty jsou na rozdíl od lupenů masivnější. Jsou nepravidelně vidličnatě rozdělené, propojené přehrádkami. Řídce se sbíhají daleko na dřeň. Výtrusný prach je nažloutlý.
Třeň je vysoký od 3 do 6 cm. Má válcovitý tvar, stářím se zužuje. Mírně se zužuje i na bázi. Třeň může být světlejší než klobouk. Je pevný, vyplněný dužinou.
Dužina lišky je bělavá až jemně nažloutlá, na řezu se barevně nemění. Je tuhá, na bázi třeně může mírně dřevnatět. Nese příjemnou ovocnou vůni, připomínající meruňky. Chutná štiplavě, pepřově.

Možné záměny

V našich končinách lze narazit na několik druhů lišek, všechny mají podobný vzhled a všechny jsou jedlé. Jde například o světlejší a mohutnější lišku bledou nebo lišku pomerančovou s dužinou oranžové barvy. Oproti lišce obecné je liška pomerančová menší a není tak chutná. Liška žlutohnědá je zase nápadná svým žlutohnědým zbarvením. Žlutohnědou plodnici má i liška nálevkovitá.
Liškám podobný vzhled nese i lišák zprohýbaný, který má však ostnité palupeny. Lišku lze zaměnit také s krásnoporkou žemličkou. Tu charakterizuje jemně červenohnědé zbarvení. Je také jedlá.
Záměna s jedovatou houbou hrozí jen ojediněle. Neznalí houbaři mohou lišku obecnou splést s jedovatou hlívou olivovou. Ta je však v Česku vzácná. Navíc nemá lišty, ale vysoké husté lupeny.

Kdy liška roste?

Plodnice lišky obecné se objevují od června do října, při příznivém počasí až do počátku prosince. Hojně roste zejména během srpna a září. Její výskyt se odvíjí od dešťových srážek.

Kde liška roste?

Liška obecná roste v jehličnatých i listnatých porostech, kde ji nacházíme ve světlejší varietě. Daří se jí zejména pod smrky a borovicemi, ale dá se na ni natrefit i pod břízami nebo buky.
Ojediněle se vyskytuje osamoceně, častěji ji lze spatřit ve skupinách, v tzv. čarodějných kruzích.
Liška obecná nesnáší kyselé deště, proto se z českých lesů v minulosti postupně vytrácela. Dnes se znovu objevuje v souvislosti se zlepšováním kvality ovzduší.

Kulinářské využití

Liška obecná je výtečnou houbou s lahodnou chutí a specifickou vůní. V kuchyni je výhodná také její pevná konzistence, kterou si zachovává i po tepelném zpracování.
Liška chutná zejména ve smetanových omáčkách. Hodí se však i jako ingredience dalších houbových pokrmů, často v kombinaci s vejci. Najdeme ji v receptech na kyselé polévky a omáčky. Uplatní se v karbanátcích, různých nádivkách nebo jako náplň slaných koláčů.
Lišky lze nakládat do octa. Dají se i sušit. Protože jsou však po sušení velmi tuhé, melou se na houbový kořenící prášek.

Lišky na smetaně – recept

Na 400 g hub bude třeba 200 ml smetany, 1 nadrobno nakrájená cibule, 1 nastrouhaná mrkev, asi 2 lžíce hladké mouky, máslo, dle chuti ocet, pepř a sůl, cca 100 ml vody nebo zeleninového vývaru.
Na rozpuštěném másle necháme zezlátnout cibulku, poté přidáme mrkev a pokrájené lišky. Můžeme přikápnout trochu octa. Jemně podlijeme vodou (nebo zeleninovým vývarem), opepříme a osolíme, dusíme asi 15 min. Poté směs zalijeme smetanou s prošlehanou hladkou moukou. Vaříme dalších 10 min. Podáváme s knedlíkem nebo těstovinami.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.

Související články

reklama
reklama
reklama