Jak byste definovala pojem duchovní život?

Dnes se v tomto smyslu používá pojem spiritualita, který označuje naši duchovní stránku. Máme zažité, že spiritualita je něco pouze pozitivního, že je někde v nebi a netýká se nás. Přitom ji máme všichni. Můžeme ji kultivovat a vědomě žít a pak vede k proměně osobnosti, k přeskládání našich hodnot a je cestou k nalezení vyrovnanosti a smysluplnosti. Anebo naopak může být popíraná, nerozvinutá nebo pokleslá. Například v sebestředné spiritualitě. Kdy ukazujeme, jak moc jsme duchovní a používáme ji, abychom se cítili výjimeční a s druhými třeba i manipulovali. Záleží na tom, čím a jak svoji duchovní stránku živíme.

Spiritualita bývá tradičně spojována s náboženstvím. Jak může vypadat ta "dnešní"?

Směr, který se dnes rozvíjí, je tak zvaná nenáboženská spiritualita. Hledáme si to, co nás sytí, a skládáme si taková osobní portfolia. Někdo tam má víc buddhismu, někdo tíhne k pohanství, někdo prostě jen medituje a snaží se být dobrým člověkem. Není to bez nebezpečí, ale je v tom velká svoboda. Dnes se učíme jeden od druhého, z duchovních tradic a vracíme se přes prožitek k hluboce cítěným hodnotám.

Jak může konkrétně vypadat prožívání spirituality?

Když jsme v přírodě a díváme se na západ slunce, který nás dojme. Stejně tak jako krása přírody kolem. Když jsme pohnuti hudbou nebo nás zasáhne umělecké dílo. Když jsme uprostřed tance a jsme unášeni pohybem. Když se plně soustředíme na jakýkoliv tvůrčí proces nebo činnost, zapomínáme sami na sebe a dostáváme se do určitého vytržení. Prožíváme ji i v zamilovanosti, kdy zbožštíme druhého, a samozřejmě v lásce jako takové. Spiritualita je něco, s čím jsme neustále v kontaktu. Psychologové i všechny definice se shodují na tom, že spiritualita je hlavně prožitek. Je to schopnost prožívat svět kolem nás způsobem, který nás odlišuje od zvířat. Je to to, co nás činí lidmi.

Proč je důležité spiritualitu v našich životech prožívat?

Jako lidé máme dva režimy vědomí, kterými poznáváme svět. Jeden z nich je režim každodenního, běžného vnímání. Jedná se o naukový způsob, který známe ze škol. Klasifikujeme, analyzujeme, vyhodnocujeme. Používáme mozek a děláme škatulky. Pak máme ale také druhý režim vědomí, který je intuitivní a spirituální a patří sem i změněné stavy vědomí. Vemte si třeba samotnou intuici. To znamená, že něco cítím, a i když nevím, odkud to přichází, ukáže se to jako pravdivé. Souvisí s tím také předtuchy a aha momenty, kdy je mi to najednou vše jasné, i když nevím, odkud to přišlo. Mám prostě nějaký vhled do situace. Ale my nejsme moc vedeni věřit vlastním pocitům a následovat je. Pro naši osobní i společenskou spokojenost je důležité tyto složky zkombinovat.

Kamila Němečková

• Kulturoložka, která se zaměřuje na interdisciplinární studium spirituality v kontextu současné globální krize. Přednášela na Katedře kulturologie UK.
• V roce 2016 vydala publikaci Kapitoly k nenáboženské spiritualitě.
• Ve svých přednáškách, rozhovorech a článcích pro odbornou i laickou veřejnost se angažuje v opětovném zahrnutí spirituálního rozměru do mapy naší reality.
• Zabývá se také poradenstvím v oblasti individuačního procesu a spirituality.

Pustit emoce je ozdravné

Souvisí s tím, že se dřívější společnosti cíleně zaměřovaly na to, aby se dostávaly do změněných stavů vědomí?

Ano, dostávaly v nich informace, které jim doplnily tu racionální kognitivní složku. Třeba když procházely různými důležitými rituály, při léčení nebo hledání zvěře. Nebo třeba Peršané, když dělali rozhodnutí, nejdřív o něm přemýšleli a pak se dostali do změněného stavu vědomí, to jim přineslo nějakou informaci a znovu své rozhodnutí vyhodnotili.

A jakým způsobem se na svoji spiritualitu dřívější společnosti napojovaly?

Způsobů je spousta. Přes bubnování, chřestění, extatické tance, zpěv, různé techniky dýchání, deprivace spánku, půsty, ale i vystavování se bolesti. Dalšími způsoby jsou samozřejmě také meditace a kontemplace. A patří sem i psychoaktivní látky, které se ale dříve používaly jiným způsobem než dnes. Užívaly se v rámci celého kmene a pospolitosti, šaman přesně věděl, kam cílí a jakým způsobem s látkou pracuje. Lidé pak nepropadali narcistickým pocitům, že zažili něco víc než ostatní. To je dnes velmi běžné a vede to pak k vytvoření spirituálního bypassu, kdy se ve skutečnosti vyhýbáme řešení našich problémů, protože si myslíme, že tohle nám stačí.

Řada kultur praktikuje podobné techniky dodnes. Ostatně i my máme místa, byť je jich málo, kde můžeme bezpečným způsobem do změněných stavů vědomí vstoupit a je to pro nás velmi prospěšné.

Můžete dát konkrétní příklad?

Například v holotropním dýchání. Ocitneme se ve svém vnitřním světě, kde se za pomoci práce s dechem a tělem dostaneme do změněného stavu vědomí. V něm vychází na povrch různé pocity z těla, s nimiž v běžném životě nejsme spojení a držíme je na uzdě, jako pláč nebo vztek. Také se můžou ukazovat různé duchovní obsahy, imaginace, obrazy. To vše nám ukáže, co vlastně cítíme a kudy chceme jít nebo co nám dělá špatně. Pustit tyto emoce je velmi ozdravné a prospěšné. A můžeme říct, že obecně nám dělají dobře aktivity, kde můžeme pustit kontrolu. Ať už když si pořádně zatancujeme, nebo se vykřičíme na fotbalovém zápase.

Nejhorší prostředí pro učení je škola, tvrdí autorka dokumentu. Ten jde nyní do kin

Žena

Co cítíme, se propisuje do našeho těla

Slyšela jsem o výzkumu, kde lidé mluvili na pokojové kytky negativně a na jiné kytky pozitivně. Ty, na které mluvili negativně, zahynuly, ty jiné naopak vzkvétaly. Je i tohle spiritualita?

Ano, dá se to tak říct. Existují experimenty a výzkumy, které potvrzují, že lidé můžou ovlivňovat svět kolem sebe. Současnou materialistickou vědou si je neumíme vysvětlit. Zkoumá je ale nově vznikající postmaterialistická věda. Patří sem například telepatie, prožitky blízkosti smrti, kdy jsou lidé oživováni a dokážou popsat, co se s nimi dělo. Vidí své zemřelé příbuzné, co je přišli přivítat, odcházejí tunelem pryč a bílé světlo plné lásky je vrátí zpět. A spousta dalších, které materialistická věda označuje za anomálie.

Když existují experimenty a výzkumy, které potvrzují, že lidé mohou ovlivňovat svět kolem sebe, znamená to, že můžeme myslí ovlivňovat i to, jak se cítíme?

Souvisí s tím výzkumy, které se zaměřují na vodu jako na nosič informací. Má to na nás přímý dopad. Když si vezmete, že jsme tvoření ze 70 procent vodou a že je voda nosičem informací, tak v momentě, kdy jsem nenávistný a zlý člověk, nejen že to vysílám ven, ale zahlcuji tím i své tělo. Souvisí to s psychosomatikou. Nervový systém je propojený s hormonálním systémem a jinými systémy v našem těle. To, co cítíme, se propisuje do celého našeho organismu. Takže používání afirmací, kdy si třeba radostně opakuji, že jsem zdravý a šťastný člověk, může mít skutečně vliv na mé tělo. Sem spadají i výzkumy s placebem. Celou tuhle oblast je potřeba dál důkladně zkoumat, což dřív nebylo podporováno a řada vědců volá po otevřenosti ve vědě.

Nelze žít bez smyslu a hodnot

Ve své práci se věnujete přechodu mezi společností a kulturou, v níž jsme spiritualitu zcela potlačili do jakési "nové dnešní doby" a znovu ji objevujeme. Proč spiritualitu v životě potřebujeme?

Původní moderní osvícenský přístup, který na jedné straně vedl k rozvoji demokracie, k technologickému pokroku, zlepšení medicíny a jiných, z nás zároveň udělal biologické stroje a oddělil nás od našeho prožívání, vnitřního světa, jednoho od druhého a vzdálil nás i přírodnímu světu. Dlouhodobě se ukazuje, že nám to neprospívá. Nelze dlouhodobě žít beze smyslu a hodnot, které nemají být na čem postaveny. Když společnost ztratí svou páteř, tak se rozpadá.

Tančíte jako dřevo? V nouzovém stavu tanec umí léčit depresi i demenci, zkuste to

Žena

Jaký následek mělo vyřazení spirituality?

Skrytým způsobem se vyboulila jinde. Nejde ji jen tak vyhodit do koše, je naší vnitřní přirozenou složkou. Jako lidé jsme nastaveni tak, že potřebujeme k něčemu vzhlížet, směřovat a něco následovat. Zavrhli jsme duchovní oblast, ale neviděli jsme, že jsme zbožštili zisk, peníze, moc a slávu. A zmítáme se v chaosu, protože hodnoty, které následujeme, nejsou pro nás prospěšné. Odráží se to v problémech, které máme z hlediska klimatické změny, destrukce životního prostředí, neurvalosti, kterou máme k přírodě, jeden k druhému nebo sami k sobě. Nemáme v sobě vůbec kultivovaný směr, který by mluvil o nějaké lásce, zralosti nebo moudrosti. To jsou témata, která se ve společnosti nenosí. Na osobní i společenské úrovni ale začínáme cítit, že nám v tomhle nastavení není dobře.

Naše společnost nenabízí lidem zakotvení

Jak se projevuje to, když mi spiritualita chybí a měla bych se jí věnovat? 

Když cítíte existenční vyprahlost, ztrátu smyslu. Lidé s takovými pocity se objevují u psychoterapeutů už od minulého století. Provází je hodnotová zmatenost, pocity bezmoci a prázdnoty. Bohužel stále zažíváme, že si lidé kvůli téhle existenciální vyprahlosti berou život. Jejich životy jim nedávají smysl, jsou nešťastní a dostávají se do takových depresí, které je převálcují. A my, jako společnost, těmto lidem žádnou duchovní potravu ani zakotvení nenabízíme. Ani jim neříkáme, že jsou tady koncepty, na které by se dalo podívat.

Jaké koncepty to mohou být?

V klasické psychologii se už delší dobu rozvíjí přístup, který vnímá lidské bytosti jako bio-psycho-socio-spirituální bytosti. V Americe se začínají vypracovávat metodiky, jak v oblasti spirituality vzdělávat psychology. V praxi to bude nutně znamenat, že by se v budoucnu vzdělávání nemělo zaměřovat jen na naukovou část, ale také na vědomou práci s tělem a s naším vnitřním světem. S tělem vědomě na školách nepracujeme, netančíme, neučíme se cítit přes tělo, co nám říká, stejně tak u dětí nerozvíjíme imaginaci. Měli bychom se vrátit k formám, které nás neuříznou u hlavy.

Intuici většina lidí podceňuje, tvrdí vědci. Špičkoví manažeři na ni spoléhají

Žena

Naučili jsme se jen poslouchat

Jak může probíhat práce s imaginací?

Těch možností je nepřeberné množství. Například řeknete dětem, ať si představí, že jsou strom. Jsou zakořenění do země, jejich ruce se jako větve otevírají do nebe, na kterých sedí ptáčci. Už to, že se dítě prožívá jako strom, může něco udělat s jeho psychikou. Vedeme je do vnitřního světa, což souvisí s tím, že bychom je měli učit, aby začaly věřit samy sobě a tomu, co cítí. Spoustu odpovědí máme v sobě a umíme je najít, ale odnaučili jsme se dělat, co cítíme. Naučili jsme se jen poslouchat. Přehlušili jsme vnitřní hlas, což může vést k psychickým problémům. 

Co nám přinese kultivace spirituality?

Desítky výzkumů už prokazují, že lidé, kteří žijí svůj duchovní život, se stávají tolerantními, altruistickými, soucitnými. Uvědomují si propojenost jednoho z druhým i s přírodou. Je to proces kultivace nejen člověka, ale celé společnosti. Souvisí to také s tím, že člověk prožívá svou autenticitu, spontaneitu a svůj život směřuje k vyrovnanosti. Člověk se postupně cítí líp a líp, pokud touto cestou k autenticitě prochází. Důležitost spirituality se do vědy dostala právě přes výzkumy well being. Americké výzkumy zjistily, že lidé, kteří mají spirituální smysl v životě a jsou v kontaktu se svojí duchovní stránkou, jsou šťastnější, spokojenější a mají lepší vztahy. Péče o svoji duchovní stránku skutečně zlepšuje kvalitu života, ale souvisí s tím práce na sobě.

Video: Formánek: Utrpení je skvělá věc, dokáže vám změnit život, pil jsem, abych tlumil myšlenky (22. 12. 2020)

Ticho je osvobozující, člověk pozná sám sebe, už nemám pocit, že mi něco v životě uniká, říká spisovatel Josef Formánek. | Video: DVTV, Daniela Drtinová