reklama
 
  • Wiki
  • Křemenáč osikový

Leccinum rufum, Leccinum albostipitatum, Leccinum aurantiacum, Boletus aurantiacus, Boletus rufus
Křemenáč osikový je jedlou hřibovitou houbou. Tato staročeská tržní houba upoutá již na první pohled. Houbaři ji neoceňují jenom pro atraktivní vzhled, ale také proto, že ji nenapadají červi.
Slovensky se křemenáč osikový označuje jako kozák. U nás se mu říká janek, červenáč, osikář, vosičník nebo křemenice.

Vzhled houby

Křemenáč osikový má tlustomasý klobouk o průměru 5 – 20 cm. V mládí je klobouk okrajem připojený ke třeni, má polokulovitý až sklenutý tvar, později se srovnává. Ve stáří může být poduškovitý až plochý. Barva klobouku je typicky cihlově oranžová, příp. v různých odstínech oranžové, červené a hnědé. Ve stáří je světlejší. Pokožka klobouku je matná, jemně plstnatá. Za vlhka mírně lepkavá. V mládí okraj klobouku přesahuje zřetelný blanitý lem. Okrajová blanka v dospělosti postupně mizí.
Rourky křemenáče mají drobné ústí, bývají bělavé, často s vínově červeným nádechem, ve stáří mohou být až šedivé, okrové nebo olivově hnědé. Póry mají stejnou barvu jako rourky, při otlaku se barví do šedorůžové, vínové až černé. Výtrusný prach je hnědý.
Třeň křemenáče je vysoký 10 – 18 cm, bývá zahnutý. Na bělavém podkladě nese hrubé šupinky, které často splývají do podélných pruhů. Mladé plodnice mají šupinky světlé, brzy však přecházejí do oranžových až hnědých odstínů. Povrch třeně otlakem tmavne.
Dužina houby má krémovou barvu, na řezu nabývá odstínů vínově červené, purpurové, šedofialové až černé. Zatímco dužina třeně je podélně vláknitá a pevná, dužina klobouku bývá ve stáří měkká.
Křemenáč má příjemnou houbovou vůni a chuť.

Možnost záměny

Křemenáč osikový nehrozí záměnou s žádnou jedovatou houbou. Podobou připomíná své příbuzné – křemenáče březového, dubového, borového nebo křemenáče smrkového.
Jiné křemenáče nemají na rozdíl od křemenáče osikového charakteristickou červenooranžovou barvu klobouku. Křemenáč březový má šupinky na třeni tmavší, až v černé barvě. Křemenáč dubový má šupinky rezavě hnědé a klobouk v tmavších odstínech červenohnědé. Křemenáč osikový se od ostatních křemenáčů spolehlivě rozezná především za mlada. Má totiž bělavé šupinky, které tmavnou až stářím. U jiných křemenáčů je to právě naopak.
Houbaři mezi sebou křemenáče nerozlišují, všechny jsou jedlé a mají stejné kulinářské využití. Obdobné využití v kuchyni má i podobný kozák březový. Tato jedlá houba se od křemenáčů odlišuje tím, že její dužina si zachovává bělavou barvu i na řezu.

Kdy křemenáč roste?

Plodnice křemenáče osikového se objevují od května do října, nejvíce v srpnu.

Kde křemenáč roste?

Křemenáč osikový nezapře svůj název. Symbioticky roste pod osikami. Najdeme ho v listnatých i smíšených lesích, často v lesních lemech, v hájcích a remízkách. Daří se mu na písčitých půdách, v listí, v trávě i v mechu. Místy roste hojně.

Kulinářské využití

Křemenáč osikový je vynikající houbou. Jeho výhodou je to, že se mu vyhýbá hmyz a jen výjimečně bývá červivý.
Hodí se do všech houbových pokrmů, do houbových směsí, polévek i omáček. Dá se smažit i nakládat do octa, může se kombinovat s jinými houbami i se zeleninou.
Starší plodnice křemenáče se hodí spíše na sušení, mívají vyschlý měkký klobouk a zdřevnatělý třeň. Po zaschnutí houba černá.

Zapečené křemenáče – recept

Na 500 g křemenáčů bude dle receptu třeba 2 středně velké cibule, 4 rajčata, 4 vejce, trochu mléka, máslo, sůl, pepř, příp. bazalka či jiné bylinky na dochucení.
Křemenáče pokrájíme na větší kousky a podusíme je na másle. Podušené houby vyskládáme do zapékací mísy spolu s rajčaty nakrájenými na kolečka, plátky cibule a kousky česneku. Směs průběžně solíme a pepříme, můžeme přidat i lístky čerstvé bazalky, petrželku či jiné bylinky. Poté směs zalijeme vejci rozšlehanými v troše mléka. Necháme zapéct v troubě asi 15 min. Recept můžeme ještě zpestřit strouhaným tvrdým sýrem, kterým pokrm na závěr posypeme.
Podáváme nejlépe s vařeným bramborem.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.

Související články

reklama
reklama
reklama