Jak poznat posedlost zdravým životním stylem?

Vím, že cvičit a pohybovat se je důležité pro zdraví každého jednotlivce. Taky samozřejmě vím, že dát si na talíř trochu masa, hodně zeleniny a malinko brambor místo guláše s pěti je lepší variantou pro všechny orgány. Nicméně nic se nemá přehánět. Člověk by si měl dávat to i tamto. Pravidelně. Nebo aspoň čas od času. Spontánně.

Česká republika si drží smutné prvenství v kolorektálním karcinomu a karcinomu střev, protože strava s vysokým obsahem živočišných tuků a červeného masa, nízký obsah vlákniny ve stravě, nadváha, kouření a konzumace alkoholu tyhle strašidelné a strachuplné choroby způsobují. Proto by zdravá strava a pohyb určitě měly patřit do našich životů. Ale přirozeně. S určitou harmonií. Je opravdu zdravé to, co by mělo být tak zdravé?

Chodím pěšky a jím skoro všechno

Vyrůstala jsem v rodině, ve které se i v době socialismu sháněly grahamové housky, které byly jen v jednom malém obchodě v centru města, jedly se celozrnné špagety, hodně zeleniny, ovoce ze zahrady a méně masa. Ale babička vařila všechny klasiky, pekla krémové dorty a kynuté koláče a všeho jsme se všichni s radostí účastnili. Já sama nejím vepřové a hovězí od dvanácti let. Prostě mi z něj už jako dítěti nebylo dobře. 

Zažila jsem v rodině těžkou mentální anorexii, takže jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je, když někdo nejen nenávidí jídlo, ale také s ním všemi směry terorizuje ostatní. Nemám auto, jezdím městskou hromadnou dopravou. Chodím pěšky, kde to jde, a denně doma cvičím, protože mám bolavou páteř, tak abych se vůbec zvedla do nového dne. Jsem aktivní člověk, který moc neumí pasivně odpočívat, nicméně jsem asi zase líná na to, abych někde s železnou pravidelností provozovala jakýkoliv sport. Na úkor něčeho nebo někoho jiného. Já vím, sport rovná se endorfiny a ty se rovnají vášni... S tou ale dělám jiné věci ve svém životě. Kdy se právě vášeň změní v závislost? A nejsou tyhle závislosti vlastně nemocí duše?

Kdo víc řeší sebe?

“Vnímám, že více záleží na vzhledu lidem ve vyšších manažerských pozicích, lidem ambiciózním, lidem z města, nebo i těm, kteří si přehnanou péčí o sebe kompenzují, že některé oblasti svého života nemají pod kontrolou. Já za sebe musím podotknout, že například lektorka nebo kouč si prostě nemůže dovolit být obézní, protože štíhlost je vnímána v souvislostech s pružností, a to i s pružností v přemýšlení. Stejně tak jako Otylka s nadváhou těžko lidem mohu mentoringem doporučovat trénink vůle a disciplíny. Pokud sama budu vypadat neupraveně, těžko mi to kdo uvěří, že sama nějakou disciplínu a vůli mám. Musím být autentická a uvěřitelná. Být inspirativní, zářivá, v pohodě. Ukázat jim, že to jde," vysvětluje lektorka emoční inteligence Jitka Ševčíková.

Balíček žvýkaček bez cukru na den

Jak se závislosti na zdravém životním stylu projevují a jak léčí? “Extrémní příklad je například maminka anorektička, která posedlost svým štíhlým tělem dovedla k balíčku žvýkaček bez cukru na týden a kousku ovoce denně. Když sní mrkev, jezdí na kole u nás okolo rybníka, protože má pocit, že 'zhřešila'. Její děti se za ni stydí, na vesnici se tyto věci často probírají, v anonymitě města se taková závislost skrývá lépe. A léčba je nutná v případě, že člověk už ohrožuje své zdraví, fyzické i psychické, není schopen se postarat o rodinu nebo o sebe. Jak? Vyhledat patřičného odborníka: lékaře, nutričního konzultanta nebo terapeuta, ke kterému máte důvěru, který postupně sladí pohyb a stravu, aby tělo dostávalo dostatek živin a 'paliva' pro dlouhodobé fungování. Ovšem ne na úkor normálního běžného  života. Ten opravdu není o počítání spálených kalorií," říká Jitka Ševčíková.

Zákeřnost sebemanipulace

Jak u druhého nebo u sebe poznáme závislost na pohybu a zdravé stravě? "Jedna moje klientka se léta živila nesprávnou prací, která ji nenaplňovala, a setrvávala v nefunkčním vztahu. Její vzhled a postava však byly vždy jako ze škatulky, denně cvičila, zdravě jedla, luxusně se oblékala, až se jí z toho stala doslova posedlost. Když si dopřála vídeňskou kávu, běhala do padnutí. Nežila v klidu a v pohodě, byl to velký tlak a stres s ní jít byť jen na kávu či oběd, protože neustále řešila 'povrchní věci': jak vypadá, kolik má kilo, zda je kalorický příjem a výdej vyvážený."

"Ta posedlost jí umožňovala nevidět, jak nerada ráno jede do práce, že s manželem se jen míjejí, vztahy se rozpadají. Naplnila si život soustředěním se na něco, co měla pocit, že dokonale ovládá. Péčí o tělo. Duše však strádala. To poznání je tedy nerovnováha, tlak a sebemanipulace ('musím, nesmím, měla bych'). Podmiňování: jen když budu štíhlá a perfektní, tak mne neopustí, nepodvede, nezradí. Zdravý rozum a emoční balanc je tentam, nastupuje stres a často primární instinktivní reakce: útok, útěk, nebo přidání se k trendu,” dodává Jitka Ševčíková.

Jak poznat správnou míru?

Správná míra znamená cítit se dobře na duši a ve svém těle. Pokud je to tělo plnoštíhlé a nehlásí nám, že je mu zatěžko nosit kila navíc (otoky, bolest kloubů, zad, zhoršená hybnost), můžete i v plnoštíhlém těle žít plnohodnotný život. Mít padesát kilo vám šťastný život nezaručí. Ale pokud se budete trápit a užírat nadváhou, tak spokojení taky nebudete. Správná míra je o hledání a nalezení rovnováhy.

Dlouhodobý životní styl. Chcete být štíhlí? Zapomeňte na diety, tukožroutské polévky a zázračné pilulky, počítání kilojoulů. Žijte štíhlý život. Chroustejte jablka i mrkev, jezte, na co máte chuť, v rozumné míře. Dopřejte si sladkost jako odměnu, hýbejte se takovým pohybem, který vás baví a těší. Pravidelně. Zapomeňte na zázraky, že se všechno stane do měsíce, je to životní styl, který začíná v hlavě, ve způsobu změny přemýšlení. Dobrý život je život bez asketického odříkání, naplněný, smysluplný s možnostmi mít na výběr a umět si vybrat. Vyberte si to svoje. Více na www.jitkasevcikova.cz