Koronavirus a samoživitelky: Dlužím čtyři nájemné a nezaplatím školní potřeby
"Padám více a více do dluhů a doufám, že opětovné podání žádostí mou situaci zlepší, ale kdo ví. Někdy už se víra v lepší zítřky ztrácí," říká dvaatřicetiletá samoživitelka Veronika.
Srpnový průzkum Klubu svobodných matek uvádí, že jedna pětina samoživitelů v důsledku koronavirové krize přišla o zaměstnání, jedna třetina jich má po krizi měsíční příjem nepřesahující 10 tisíc korun, polovina se zadlužila a půjčky pravidelně splácet je schopná pouhá pětina. Sedmačtyřicetiletá samoživitelka a matka dvou dětí Petra přišla kvůli koronaviru o práci a dluží už čtyři nájmy. Na zaplacení bydlení nemá ani dvaatřicetiletá Veronika.
"Zadlužení stále roste, dva měsíce po epidemii byla zadlužená jedna třetina samoživitelů, nyní je to už polovina, což je alarmující. Jenom v červenci se na naši neziskovou organizaci obrátilo přes 350 žadatelů o pomoc a srpnová situace je podobná. Nejčastěji nám chodí žádosti s prosbou o finanční pomoc na nájemné a potraviny, ale také na školní pomůcky vzhledem k blížícímu se návratu dětí do škol," komentuje výsledky průzkumu ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková.
Průzkum s názvem Situace samoživitelů po půl roce po covidu probíhal od 3. do 17. srpna 2020 a zúčastnilo se ho 1528 respondentů z celé České republiky, mezi nimi ženy i muži, přičemž většinu čísla tvoří ženy.
Začátek školního roku stojí několik tisíc
Z čeho zaplatí v září všechny výdaje spojené se školou pro svého jedenáctiletého a sedmnáctiletého syna, neví sedmačtyřicetiletá Petra z Ostravy. "I když se u nás neustále zdůrazňuje, že máme bezplatné vzdělávání, tak nás každý začátek školního roku stojí několik tisíc. A to nejen za nákup sešitů, učebnic a cvičebnic hlavně do cizích jazyků, ale naše škola vyžaduje zakoupení i papíru do tiskárny, papírových utěrek, kapesníků, toaletního papíru, tekutého mýdla a v družině to samé ještě jednou," popisuje Petra, která v současné chvíli dluží čtyři nájmy.
Obě její děti mají dlouhodobé zdravotní problémy a ona má plný invalidní důchod, její život tak nebyl snadný ani před epidemií. Aby vše finančně zvládla, měla tři brigády. Pracovala jako administrativní pracovnice, hlídala děti, chodila pomáhat do rodiny s péčí o dlouhodobě nemocnou babičku a občas si přivydělávala šitím.
Měsíčně o devět tisíc méně
Když se uzavřely školy, musela zůstat doma, a tím pádem přišla o velkou část příjmů, celkem asi devět tisíc měsíčně. Invalidní důchod jí stačí měsíčně pouze na potraviny, otec jí s dětmi v praktických záležitostech nepomáhá a sám přišel kvůli koronaviru o práci, a tak výživné od dubna neposílá vůbec, nebo ve velmi malých částkách.
"I když jsem měla menší finanční rezervu a snažila jsem se maximálně šetřit, kupovat opravdu jen základní potraviny, léky, nezbytné potravinové doplňky pro děti, drogerii a hygienické potřeby a začala jsem prodávat vše, co jsme nutně nepotřebovali, už v dubnu jsem neměla na zaplacení nájmu," vysvětluje Petra, která popisuje také náročnou výuku z domu.
Klub svobodných matek a možná podpora
- Samoživitelky a samoživitele můžete podpořit nákupem virtuálních poukázek v charitativním eshopu nebo přímo kontaktovat Klub svobodných matek prostřednictvím kontaktního formuláře s nabídkou konkrétní pomoci.
- Informace o možnostech finanční podpory najdete na tomto odkazu.
- Klub poskytuje samoživitelům finanční i materiální pomoc, právní poradnu, asistenci s vymáháním výživného i individuální sociální pomoc. Hradí rodičům například nájem, obědy ve školkách a školách, kroužky a zájmové aktivity, školy v přírodě a letní tábory.
Práce z domu by byla řešením
"Obě děti začaly mít dopoledne on-line výuku formou videokonferencí, plus ze školy přicházely e-mailem nejrůznější materiály k vytisknutí s pokynem vypracovat, naskenovat nebo vyfotit a poslat zpátky. To vše pro nás bylo nereálné. Doma jsme měli pouze jeden starý počítač a ten videokonference nezvládal, neměli jsme ani tiskárnu a telefon jsem měla hodně starý, už se z něho nedalo připojit na internet a fotit s ním taky nešlo. Časem se mi podařilo vypůjčit si starší notebook, který děti střídavě využívaly pro spojení se školou, ale neustále jsem musela někoho kolem sebe prosit, aby mi něco vytiskl, naskenoval a odeslal zpět do školy," popisuje Petra.
V současné době by jí samozřejmě nejvíc pomohla nová práce, během karantény se ale bohužel zhoršil zdravotní stav mladšího dítěte, a pro Petru je tak nereálné do práce dojíždět. "Hledám už několik měsíců jakoukoliv práci z domu, ale bez úspěchu. V případě, že bych našla práci, tak by mi hodně pomohla výhodná půjčka, mohla bych zaplatit veškeré dluhy, výdaje spojené se školou a potom pomalu splácet," uzavírá.
Samoživitelka = vyšší kauce na byt
Koronavirus ztížil situaci také dvaatřicetileté Veronice z Brna, která má dvacetiměsíčního syna a od prosince loňského roku, kdy ji partner vyhodil z bytu, si sháněla bydlení - u své matky na rozkládacím gauči nemohla zůstat déle než několik týdnů, protože si majitel v bytě nepřál děti ani více osob.
"Myslela jsem si, že když jsem bezproblémová nekuřačka s malým dítětem a bez zvířat, tak sehnat adekvátní bydlení nebude zase takový problém, ale v tom jsem tvrdě narazila na realitu," popisuje začátky celého kolotoče plného úřadů, žádostí, telefonátů a čekání Veronika.
Když pak navíc v březnu přišla krize korony a přestala možnost prohlídek bytů, začala se Veronika bát, že skončí v azylovém domě. "Majitelé bytů se báli zřídit mi trvalý pobyt, a když zjistili, že jsem sama s dítětem, požadovali vyšší kauci o 50 až 100 procent," popisuje Veronika, které se po půl roce podařilo najít bydlení a ona si konečně mohla zřídit na místě trvalý pobyt, aby dosáhla na příspěvek na bydlení.
Nefunkční úřady a nekonečné čekání
V červnu začala vyřizovat potřebné dokumenty na úřadu práce a sociálních věcí, to vše bezkontaktně přes schránku umístěnou před budovou nebo přes telefon, který jí však podle jejích slov nikdo nikdy nezvedal. "To, co jsem myslela, že bude pouhým vypsáním a doložením papírů, se stalo noční můrou. Úřady byly zahlceny žádostmi o okamžitou pomoc a řekly mi jen, že musím, jako ostatní, čekat. Rodina mě podpořila, co to šlo, ale o veškerou práci přišel také bratr a mamka nás nemohla živit ze svého platu těsně před důchodem," popisuje Veronika.
Ta žádala o příspěvek ve hmotné nouzi, ten jí ale byl zamítnut s tím, že živobytí je pro ni a pro syna dostatečné, a státem vypočítanou částku přesahují o 200 korun. "Bohužel mi nikdo nevysvětlil, co mám dělat, když rodičovský příspěvek, alimenty, přídavek na dítě a příspěvek na bydlení nestačí ani na pokrytí nájemného. Doplatek na nájem mi pak byl také zamítnut podle tabulek úřadu, které nebyly aktualizované na vzrůstající ceny nájemného ve velkých městech už několik let," popisuje Veronika.
Té pak bylo řečeno, ať si najde jiný, levnější byt a že jí má pomoci rodina. "Čekání na obecní byt je dlouhé a takových, jako jsem já, je přede mnou několik. Teď tak čekám na další rozhodnutí a je mi zle z každého zazvonění pošťáka."
Začarovaný kruh
V současné době se Veronika snaží vyloučit otce dětí z okruhu společně posuzovaných osob, aby mohla získat nárok na vyplacení příspěvku na bydlení. "Na úřadě už v deset hodin stojí 350 lidí, každý úřad vyžaduje něco jiného, maminky nevědí, jak partnera vyloučit z péče, jaké od něj získat dokumenty, které prokazují, že s nimi nežije v jedné domácnosti," říká Veronika.
Pro tu je v současné době s malým synem bez možnosti hlídání situace neřešitelná, do školky jej zatím nevezmou a soukromou si nemůže dovolit. Po nocích se snaží studovat a věnuje se dobrovolné pomoci stejně jako matka dvou synů Petra v Klubu svobodných matek. "Sice jsem kvůli koroně nepřišla o práci, ale velice mi ztížila veškeré řešení s úřady a čerpání pomoci, než se budu moci vrátit do práce. Čeká mě operace, ale v této době se ji ani neodvažuji podstoupit. Padám více a více do dluhů a doufám, že opětovné podání žádostí mou situaci zlepší, ale kdo ví. Někdy už se víra v lepší zítřky ztrácí."
Mohlo by Vás zajímat: V poslední době přibývá samoživitelek, které se ocitají na hranici životního minima
