Vyhazov, co dál? Prodala dům a začala podnikat
Báru ze dne na den vyhodili z práce. Starala se sama o syna, a proto se rozhodla podnikat.
Barbora Kosová (29) dostala ze dne na den v práci výpověď. A protože se sama stará o malého syna, věděla, že nemůže zůstat bez finančních prostředků. V tu dobu se jí v hlavě zrodil nápad otevřít si vlastní kavárnu. Vůbec netušila, že při realizaci svého snu potká i novou lásku.
Co bylo na začátku podnikání nejtěžší? Kde bere čas a energii na mateřské povinnosti? A co otevření kavárny obnáší? Na tyto a mnoho dalších otázek nám Bára odpovídala v prostorech své kavárny BB espresso shop.
Při vstupu do kavárny mě vítá drobná usměvavá blondýnka, podává mi ruku a mezi otázkami, jakou si dám kávu a zda budu i mlsat, mi nabízí tykání. S voňavou kávou a dortíkem usedáme do pohodlného křesílka v rohu místnosti a bavíme se o všem tak bezprostředně, jako bychom byly kamarádky od školy.
Co tě vedlo k tomu, abys otevřela vlastní kavárnu?
Ze dne na den jsem dostala výpověď. Zůstala jsem sama s malým synem a bez prostředků. Nevěděla jsem, co dál. První věc, kterou jsem musela vyřešit, byl dům zatížený hypotékou. Neměla jsem jinou možnost a prodala ho, což pro mě znamenalo obrovský krok zpátky. Dlouho mi trvalo, než jsem se osamostatnila a dopracovala se k vlastnímu bydlení. Doslova jsem o něj bojovala. Celkem zdlouhavý proces, o kterém se mi úplně nechce mluvit. Ale všechno je pro něco dobré. Dům se prodal rychle a za skvělou cenu. Přestěhovala jsem se do pronájmu a uvažovala, co budu dělat dál. Vždycky jsem pracovala v gastronomii a práce v prostředí barů a kaváren mě baví. Proto nápad s kavárnou.
Co vše obnáší rozjezd vlastní kavárny?
Díky prodeji domu jsem měla počáteční kapitál. Jinak si neumím představit, že bych jako svobodná matka dostala vůbec nějaký podnikatelský úvěr. Peníze jsem tedy měla a bez jakýchkoliv zkušeností a znalostí o podnikání jsem se rozhodla mít vlastní kavárnu. Proto jsem každou volnou chvíli usedala k internetu a hledala informace. Pak už jen najít prostor. Nechtěli jsme do Prahy, kde je podniků s podobným konceptem hodně, proto jsme vybírali na Kladně. Našli jsme hezké místo, ale protože šlo o bývalý svatební salón, čekala nás kompletní rekonstrukce. Kvůli financím a vlastní vizi jsme ji realizovali sami. Moc nám pomohli i kamarádi.
Říkáš, že jste nechtěli... Koho tím MY myslíš?
Přítele Martina. My jsme se díky realizaci mého snu poznali. Měla jsem odjíždět do zahraničí za prací. Pár týdnů před tím jsem v baru poznala Martina, který mi odjezd rozmlouval, a já zjistila, že má podobnou vizi a chce otevřít kavárnu se mnou. Začali jsme spolu chodit a plnit si sen, mít vlastní byznys.
Na začátku nebyly žádné zkušenosti. Neměla jsi strach, že něco nevyjde?
Pořád mám strach, protože až čas ukáže, jak firma bude prosperovat. My jsme otevřeli teprve v září 2015. Zákazníci se k nám musí naučit chodit. Návratnost investic vidím až tak za pět let.
Opravdu jste chtěli "jen" nabízet kvalitní kávu?
Byl to ohromný risk. My se na Kladně pokusili najít díru na trhu a povedlo se. Na začátku jsme vůbec nechtěli nabízet veganské a raw zákusky, ale časem se ukázalo, že se ke kávě sladkosti hodí a lidé, díky většímu zájmu o zdravé stravování, si rádi na tyto dobroty zajdou. Myšlenka se posledního půlroku přetvářela. Vůbec jsem nechtěla péct zákusky, měla jsem vybrané dodavatele. Já jsem chtěla být pouze za barem, ale realita byla jiná.
Co je podle tebe na podnikání nejtěžší?
Přijmout fakt, že den má jen 24 hodin. Pracujeme pořád. Neustále nad něčím přemýšlíte, chystáte věci kolem, nákupy, pečete.
Změnilo tě podnikání nějak?
Ano, pomohly mi k tomu velké zdravotní problémy. Byla jsem na syna sama a jela na tisíc procent. Vše se mi zhroutilo jako domeček z karet. Bez energie, imunitního systému a nemocná. Pak jsem stála před rozhodnutím, zda vykouřit krabičku cigaret, nebo se ubírat zdravým životním stylem. K tomu mi pomohl koncept pečení zdravých dortíků a raw stravy. Díky realizování vlastního snu jsem poznala své hranice.
Dá se vůbec skloubit role matky a role podnikatelky?
Určitě dá, ale já mám za sebou podporu rodičů. I když oba pracují, pomáhají mi. Bez nich bych to určitě nezvládla, hlavně na začátku podnikání.
Takže syn bývá často u nich?
Ani ne. Kdyby bylo potřeba, zvládli bychom to s Martinem i bez nich, ale syn je s nimi rád, takže není problém, když ho občas pohlídají. A jak už jsem řekla, jsem ráda, že nám pomáhají.
Kde bereš při takové vytíženosti čas na to být mámou?
Přítel mi maximálně pomáhá, podnikáme spolu a dělíme si den na půl. Přebírá práci, abych po obědě mohla jet domů za synem.
Zvládá syn tvé pracovní nasazení a to, že jsi většinu času v kavárně?
Naštěstí je od malička zvyklý. Nechci říct, že je barový povaleč (směje se). Má rád lidi. Miluje, když si může popovídat s našimi zákazníky. Neříkám, že je tu každé odpoledne. Ale je pro něj přirozené, že sem s námi zajede. Je velmi nenáročný, ale občas mi vyčte, že jsem pořád v kavárně. Hlavně když se vracím pozdě večer. Pak se mu to snažím vynahradit.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Mám doma školáka, takže ráno klasické povinnosti, kdy v kavárně je v tu chvíli Martin. On chápe, že jsem máma, nemá problém se o firmu postarat. Když peču v noci, přebírá rodičovské povinnosti Martin. To samé platí odpoledne. Jeden je v kavárně, druhý dělá se synem úkoly a chystá večeři.
Syn s přítelem vychází? Nevadí mu, že se o něj stará on, když nemá čas máma?
Martina jsem mu nikdy nepředhazovala jako tátu. Jsou to kamarádi a mají se moc rádi. Hrozně moc to mezi nimi funguje a on se pro něj stal přirozeným mužským vzorem a autoritou. Je mu jedno, zda jsem s ním já, nebo on. Vše zvládají.
Když jste s Martinem v práci i doma, pořád vám to ve vztahu klape?
My jsme nejlepší kámoši. Dokážeme se o věcech bavit, podporovat se. Nad spoustou situací se povzneseme, protože se na ně podíváme očima toho druhého. Já jsem hodně netrpělivá, a když jsem se učila péct, tak jsem byla úplně v koncích. Chtěla jsem to vzdát a Martin mě podporoval. Říkal, nadechni se, dej si kafe a začni znovu. Bez vzájemné podpory by to nešlo doma ani v práci.
Můžeš poradit ostatním ženám, jak skloubit podnikání a roli mámy?
Je to o prioritách. Spousta lidí říká, že nemá na něco čas. Ale musí si ho umět udělat a zorganizovat. Je pravda, že někdy spím čtyři hodiny denně, ale když přijdu domů za synem, dobije mi baterky. A to tak, že když usne, jsem schopná opět přemýšlet o byznysu a péct dorty.
Nemáš strach, že tě tolik práce semele a objeví se opět zdravotní komplikace?
To ukáže čas. Ale díky tomu, že jsem si sáhla na úplné dno, dokážu poznat svoji hranici. Naslouchám svému tělu.
Byl někdo, kdo ti na začátku podnikání rozmlouval?
Určitě. Rodiče byli strašně proti, protože věděli, že jsem deset let běhala za barem a zničilo mi to zdraví. Přáli si pro mě klidný život. Abych byla někde v kanceláři, dělala "od do" a měla normální život. Ale já neumím sedět na zadku a nedělat nic. A i když chvílemi nadávám, neumím si představit, že bych do toho nebyla natolik ponořená.
Pomohlo ti, že sis zkusila práci i z druhé strany?
Každý dobrý šéf by si měl tímto projít a znát podnikání i z té druhé strany. Když víte, jaké to je, stát dvanáct hodin za barem, pak jako majitel oceníte práci svých lidí.
Co ses musela jako podnikatelka naučit?
Trpělivosti. Jsem hodně netrpělivá a na některé věci si člověk musí počkat.
Na jaké?
Až si k vám zákazníci najdou cestu. Nejde to hned.
Snažíš se zákazníky vzdělávat, aby poznali dobrou kávu?
Do určité míry. Já vycítím, když se zákazníci chtějí něco dozvědět. Těm ráda řeknu zajímavé informace o kávě i o dezertech. Ostatní si prostě přijdou v klidu vypít kávu, mají svou pravdu a těm své názory nevnucuji. Je to o empatii.
Musela ses něčeho vzdát, abys mohla podnikat?
Pohodlí. Je to dřina. Kolikrát se směju sama sobě, když sem přijedu ve čtyři ráno, protože vím, že musím péct. Taky se mi vždycky nechce. Ale když vidím, jak zákazníkům chutná, jsem nadšená. Baví mě, že se lidi zajímají, co u nás pijí a jedí, a já jim můžu o všem říct maximum informací, protože vše vyrábím sama. Kontakt s lidmi je v podnikání velmi důležitý.
Co ti ta změna, stát na vlastních nohou, dala a naopak vzala?
Neumím odpovědět, co mi podnikání vzalo. Možná je na to ještě příliš brzo. Ale rozhodně mi dalo, že se těším do práce, udělám si luxusní kafe a začnu tvořit něco nového. Každý den děláme něco jinak a nově. Právě proto se tu lidem líbí.
Přišla chvíle, kdy sis řekla, že na to nemáš a nejradši bys s tím skončila?
Přišla. Ale stačil odstup. Myslím den tu nebýt nebo se dobře vyspat, a už mi kavárna chyběla. Přijdou krize, že jsme oba unavení. Říkáme si, že nemáme čas na sebe, na syna, nemáme víkend. Ale ani jednomu z nás nám to nedá. Víme, že první roky to bude dřina. Nemyslím si, že může někdo otevřít podnik a chodit si jen pro tržbu. Je to 24hodinový byznys. Člověk dělá duši podniku. A my to chceme dělat srdcem.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Pořádně se vyspat (směje se). Ne vážně. Nechceme si klást velké cíle. Rádi bychom, aby to tu fungovalo a mohli si na chvíli vydechnout. Ale skutečně bychom si chtěli odpočinout, třeba wellness víkend. Reálně to ale vidíme až na Vánoce (směje se).
Co bys poradila ženám, které by rády zkusily podnikat, ale mají strach?
Překonat strach, ten velmi svazuje. Žijeme tady a teď. Co bude zítra, o tom si rozhodujeme jenom sami. Není důvod čekat a už vůbec ne váhat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Rozhovor s pilotem: O strachu, turbulencích i potlesku
Rozhovor s gigolem: "Dávám ženám to, co si zaslouží."
S Evou o anorexii: Nejedla jsem, abych si ublížila