Před čtyřmi lety si Barbora Filípek Spitzová půjčila od táty kousek zarostlého pole a sama začala hospodařit. Postupně se jí podařilo vybudovat prosperující bio farmu, na které dnes vyrábí mléčné produkty, sýry, kefíry, ale také zmíněné sušené maso.

Pětatřicetiletá inženýrka ekonomie nadobro vyměnila kancelář za ekozemědělství, které bere jako životní styl a poslání.

Co obnáší práce na hospodářství, i když malém, jste poznala už jako dítě. Na co nejraději vzpomínáte? 

Na to, jak jsem jako dítě běhala celé dny po kopcích a hrála si s kamarádkou na indiány. Pak taky na babičku a dědu, kteří mi jsou do teď v hospodaření příkladem.

Jaká by byla vaše další volba, kdyby se vás život netočil v dospělosti kolem zemědělství? O jaké profesi jste ještě uvažovala?

Původně jsem chtěla být advokátkou po mamince. Bakalářské studium jsem i tímto směrem zaměřila. Nakonec jsem studium dokončila na ekonomické fakultě a chtěla být bankovní analytičkou. Dnes mi to přijde docela vtipné, protože si nedokážu sebe absolutně v takovém zaměstnání představit.

Co vás vedlo k rozhodnutí věnovat se ekologickému zemědělství?

V podstatě jsem do téhle oblasti vstoupila ihned po prvním roce, kdy jsem začala v zemědělství podnikat. Vždycky jsem v tom viděla smysl a přijde mi logické hospodařit tak, abychom současně chránili krajinu, aby tu byla i pro další generace.

Co je nejdůležitější pro to, aby mohl člověk uspět?

Tvrdě pracovat. Věřit tomu, co člověk dělá a nenechat se zviklat lidmi, kteří vás od toho odrazují, ať už z jakéhokoliv důvodu.

Co je na téhle práci nejtěžší?

Nejtěžší je pro tak malé podniky, jako jsme my, získání finančních prostředků na rozjezd. Když potřebujete půjčit finance na samém začátku, žádná instituce se s vámi nebaví. Když už je nepotřebujete, hrnou vám je horem spodem.

Pak je to určitě byrokracie, která s tím souvisí. Ani ne v rámci ekologického zemědělství, ale celkově, pokud něco vyrábíte. Někdy se stává, že máme několik kontrol do měsíce, ať už jde o výrobu, na hospodářství (z různých institucí). A i když to chápu, tak je to pro nás hodně zatěžující. Čas, který bychom mohli věnovat něčemu opravdu užitečnému, plýtváme na vyplňování různých lejster a tabulek.

Začínala jste sama, teď máte prosperující farmu. Kolik vám pomáhá lidí respektive kolik máte zaměstnanců? 

Začínala jsem opravdu sama, teď mám kolegu - obchodního partnera, který se věnuje především sušení masa (jerky). On přinesl do firmy know how sušeného masa. Jeho žena vyrábí mléčné výrobky ve faremní mlékárně a pak máme  paní, která se stará o zvířata (chodí dojit, krmit atd.).  Ale protože práce na farmě je náročná, střídáme se tam v průběhu týdne všichni. Jak kdo má čas. A samozřejmě mi také občas pomáhá manžel, když je to v jeho časových možnostech.

Roky tvrdé práce nesou výsledky. V soutěži Česká biopotravina roku zvítězil váš produkt sušené maso. V čem je tak jedinečný?

A víte, že vlastně ani nevím? Na vývoji tohoto produktu jsme se podíleli všichni a od samého začátku jsem věřila, že dobude "svět". Takže je to pro mě taková srdcovka. Ale jinak je to celé vlastně zásluha kolegy, pana Kaštánka, protože on stojí za celou výrobou a za kvalitou všech produktů.

Kolik sušeného masa na vaší farmě vyrobíte ročně, stíháte objednávky?

Zatím stíháme bez problémů. Přece jenom naše značka Kaštánkovo sušené maso zatím není tolik "profláknutá". Takže sušíme především podle příchozích objednávek na e-shopu, který provozujeme.

Nepřemýšlela jste nikdy nad tím stát se vegetariánem?

Přemýšlela, několikrát… Vydrželo mi to vždycky asi dvě minuty, než jsem dostala chuť na tatarák.

Stále více lidí dává přednost kvalitním a lokálním surovinám, vyhledává biopotraviny. Myslíte, že funguje osvěta, nebo jak si to vysvětlujete?

Osvěta funguje,ale jen u lidí, kteří slyšet chtějí. I v rámci rodiny se stále setkávám s názorem, že BIO neexistuje. Ale takové lidi nepřesvědčí nic, oni vlastně ani nechtějí být přesvědčeni. Myslím si, že je ale čím dál více lidí, které zajímá odkud potravina pochází, jak byla vyrobena. Určitě jsou rádi když mohou navštívit farmu, odkud pochází například mléko nebo maso a vidí jak zvířata žijí, poznají svého farmáře…

Co by se Češi ještě měli naučit, pokud jde o výběr a nákup potravin?

Podporovat více místní a lokální výrobce. Počítat s tím, že takový výrobek bude o něco dražší než ten, který je vyroben z nekvalitních surovin.

Máte někdy čas obout si lodičky a vyrazit třeba někam do kavárny?

Každá žena chce být občas krásná. Nicméně můj poslední pokus o to, být krásná v lodičkách dopadl tak, že jsem je asi po 10 minutách vyzula a nechala je manželovi v autě…

Jak vůbec relaxujete?

I když to bude znít jako klišé, moje práce je mi koníčkem, takže ani většinou relaxovat nepotřebuji. Když už je toho na mne opravdu moc, jdu na farmu za zvířaty nebo vyrazíme někam s manželem a synkem. A když se potřebuji vyzuřit, jdu si zaběhat nebo na thajský box (i když ten mi zatím moc nejde).

Co plánujete do budoucna?

Jelikož jsem trošku hyperaktivní, hlavou mi neustále teče velké množství nápadů, které bych chtěla zrealizovat. Jak už to tak bývá, některé jsou dobré, některé ne. Naštěstí mne kolega většinou hodně rychle zase postaví nohama na zem.

Když budu konkrétní ,určitě bychom chtěli rozšířit výrobu masa i mléčných výrobků, zjednodušit si práci nákupem nových technologií a přestěhovat celkově výrobu do vlastních prostor. Dnes jsme totiž stále ještě v nájmu.