Čím dál víc lidí včetně Čechů sice řídí firmy se sídlem v Česku, anebo pro ně pracují, ale dělají to na dálku. Na hodně velkou dálku. Žijí totiž na druhém konci světa, většinou někde na pláži u moře. Stačí k tomu dobré internetové připojení a správný přístup k životu.

Takovým lidem se dnes říká digitální nomádi a my jsme se jednoho z nich zeptali, co přesně to obnáší, jak to probíhá a jak toho dosáhnout.

Jmenuje se Otmar Oliva a pracuje digitální marketér starající se o několik významných značek a produktů. Přitom je ale v podstatě pořád někde na cestách. Je totiž nadšený surfař, takže když se zrovna nevěnuje marketingu, jezdí objevovat zajímavé sufařské spoty od Francie přes Dominikánskou republiku až po Srí Lanku, kde je teď. Přes den se tu živí jako instruktor surfování, po nocích odpovídá na maily klientům, vytváří strategie a realizuje kampaně.

Jak vypadá běžný den digitálního nomáda?

To závisí na tom, v jakém časovém pásmu se zrovna nacházím. Některá pásma poskytují určitou výhodu, tedy náskok, další zase handicap. Například nikdy neupravuji čas v počítači na místní, lokální, ale nechávám čas středoevropský, abych měl neustále přehled o tom, kdy je v Česku hlavní pracovní doba. Momentálně jsem na Srí Lance, kde je časový posun o 4,5 hodiny dopředu. Můj den pak vypadá tak, že ráno vstávám a vyřizuji e-maily a věci, které se mi naskládaly z předešlého dne, nebo zadávám věci na den stávající. Pak vím, že nemusím cca 5 až 6 hodin kontrolovat mail a můžu si užít parádní dopolední surfování a v hlavě přitom přemýšlet o projektech, které později ten den zpracuji. Jinak to vypadalo na Novém Zélandu, kde je posun 12 hodin a naopak má pracovní doba začínala večer, kdy se Česko probouzí.

Proč je tento způsob života pro tebe pohodlnější, proč sis ho zvolil? 

Nevím, zda je tento způsob života pohodlnější. Spíš si myslím, že to je mylná představa. Zdá se mi, že je daleko pohodlnější přijít v určitou dobu do kanceláře, mít jistotu připojení na internet, IT podporu, scanner a kopírku, odsedět si své a jít domů. A pak v době dovolené vše hodit za hlavu a úplně vypnout. To bohužel já nemůžu a ani se nepamatuji, kdy tohle za posledních osm let bylo… Proč jsem toto zvolil ani nevím. Prostě to tak jednou přišlo a bylo (směje se). Ale určitě to není pohoda, jak by si někdo mohl myslet. Je to něco za něco.

Co je pro tebe největší výhoda takového způsobu života?

Předností je určitě to, že člověk není uvázaný na jedno místo a může potkávat další lidi a poznávat kultury, které jej v jeho práci obohacují. Na druhou stranu to, co někdo považuje za přednost, nemusí u jiného člověka fungovat. Někdo potřebuje stabilní pracovní prostředí, které mu například lehátko pod palmou nenabízí.

Jaké jsou naopak největší nevýhody? 

Všichni si myslí, že je to ideál, ale bohužel to tak není. Málokdo dokáže z toho lehátka pod palmou odvést svou práci opravdu naplno. Když se navíc něco nedaří, tak prostě musíte počítat s tím, že se několik dní od PC nehnete, a když je něco opravdu zle, tak dokonce ze dne na den koupit letenku a letět tam, kam je potřeba. Spousta lidí má také představu, že jsme naprosto nezávislí a můžeme si cestovat, kam chceme, ale opak je pravdou. Pokud tohle chcete dělat, jste bezpodmínečně odkázaní na internet a je to první věc, kterou řešíte, kamkoliv přijedete. A dokud nenajdete stabilní připojení, vše kolem je pro vás jen nedůležitá kulisa. Nepříjemné je i to, když ráno otevřu mail a objeví se tam nějaký problém, který nemohu vzhledem k časovému posunu hned vyřešit, dokáže mi to znepříjemnit den a ranní surfování. Celou dobu ve vodě mi to pak vrtá hlavou a modlím se, abych nepřišel k telefonu a neměl desítky zmeškaných hovorů.

Co na to, že žiješ na Srí Lance, říkají tvoji klienti? Nevadí jim, že si s tebou nemohou dát osobní schůzku kdykoli se jim zachce? 

Jsem vlastně dost daleko na to, abych věděl, jestli jim to vadí (směje se). Ne, vážně… Základem úspěchu je vyvolat u klienta dojem, že jsem neustále k dispozici, ať už zavolá v jakoukoliv dobu v mém časovém pásmu a přesvědčit jej tak, že to, že sedím tísíce mil daleko není problém a má práce je odvedena naprosto bezchybně. Pak jsou ale klienti, kteří vyžadují osobní schůzky a statusy. Proto se skvěle doplňujeme s mou sestrou Terkou, se kterou máme produkční a eventovou agenturu a vzájemně se zastupujeme.

Žiješ takhle už osm let. Bylo to vždycky, například s hledáním internetového připojení, tak jednoduché?

V posledních letech už je internet téměř všude naprostou samozřejmostí. Ale pamatuji si, jak před šesti lety, když jsem cestoval se surfem po Novém Zélandu, to byl docela problém. Bydlel jsem v autě a s počítačem objížděl ulice a hledal nezabezpečené wifi sítě. Lidi si mysleli, že jsem tipař, co objíždí domky a hledá, které by stály za vyloupení.

Jak digitální nomádi navazují a prožívají osobní vztahy? 

Nejsou jako námořníci - v každém přístavu jinou? Vztahy na dálku jsou vždy složité, ale záleží na člověku. Jak si to udělá tak to má. Nejlepší je mít partnera, co dělá podobnou věc.

Čechů, kteří pracují tímto způsobem, jsou dnes už stovky, možná tisíce. Víte o sobě? 

Hlavním znakem lidí, co takto žijí, je jejich individualita, a tedy nepotřebnost se nějak družit. Jsou zvyklí si dělat věci po svém. Každopádně ocení dobré pracovní zázemí s rychlým internetem a snadnou dostupností vln na surfování. Do našeho surf housu na Srí Lance jezdí řada grafiků nebo IT specialistů, kteří zůstávají i déle než měsíc a jsou stále v kontaktu s klienty. Stejně tak k nám jezdí do Španělska, kde máme další pracovnu, které říkáme "surf-trip office" s nádherným panoramatickým výhledem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

10 věcí, které o vás lidi vědí za pár vteřin

9 chytrých triků, jak pracovat lépe a zároveň méně

Generace vystresovaných žen: Jsou na tom hůř než muži