Když se zamyslíte nad příčinami, často zjistíte, že je lze shrnout do kolonky "vyrušování". Naše pozornost a soustředění na práci bojuje o své místo na slunci se třemi energetickými upíry. Pokud je nezačneme krotit, zaděláváme si na závažné psychické i fyzické problémy.

Základní vzdělání už jí nestačí. Anna Geislerová se vrhla na studium psychologie

Celebrity

Existuje několik podnětů, které nás při práci ruší. Které to jsou? Primárně je dělíme na pracovní a nepracovní. Ty, které přicházejí z okolí, a ty, které přicházejí od nás samotných. Naše myšlenky, obavy, těšení se. E-maily, telefony, pracovní messengery, upozornění ze sociálních sítích. Otázky kolegů a šéfů, které samozřejmě k práci patří, ale málokdy přijdou ve správnou chvíli.

Druhou významnou skupinou jsou hlasité a zajímavé podněty neadresované přímo nám, které jsou tak výrazné, že se nedá je nevnímat. Nejvíce nás ruší srozumitelná řeč. S obecným hlukem se náš mozek vyrovná lépe než s rozhovorem kolegů u vedlejšího stolu. Tím spíš, pokud nediskutují o práci. Náš mozek je prostě zvědavý. Mezi top 5 takových podnětů podle zahraničního průzkumu patří:

• hlasitě telefonující spolupracovník;
• hovor kolegů v blízkém okolí;
• telefonní vyzvánění nebo různá zvuková upozornění;
• oslavy v kanceláři (narozeniny, odchod do důchodu, narození dítěte apod.);
• týmové schůzky v blízkém okolí.

Podněty, které nejsou určené nám a nejsou ani až tak hlučné, ale protože už jsme unavené a někdy i podrážděné, můžeme mít tendenci zveličovat. I proto můžeme v kancelářích pozorovat nejvíce neshod či nepříjemných výlevů v pozdních odpoledních hodinách. Jsme unavené prací i tím, že se celý den vědomě držíme a izolujeme od ruchů. A když se k tomu přidá náročný deadline a pevné rozhodnutí, že dneska opravdu odejdete včas, aby Honzík zase nebyl poslední ve školce, na potenciální konflikt je zaděláno.

Šikana v práci a jak se jí bránit, než půjdete za šéfem

Žena

Co s tím?

Než se pustíte do razantních kroků, například stížností nebo v lepším případě zavádění pravidel komunikace, doporučuji se ještě chvíli zastavit a pečlivě prozkoumat, jací jsou ti největší rušitelé a co vám způsobují. Když k sobě budete dostatečně upřímné a věnujete svému pozorování pár dnů, budete překvapené, na co všechno přijdete.

Druhým krokem je osobní rozhodnutí, s čím potřebujete něco udělat, a co naopak jednoduše necháte plavat. Až třetí fází je seznam možností, co s tím budete dělat, následně až finální rozhodnutí, co konktrétně podniknete. Kdy seberete odvahu, s kým si promluvíte, co přestanete dělat anebo zda začnete pracovat na sobě, aby vás některé ruchy a podněty nevyrušovaly či nevytáčely. Prostě, abyste se naučily za sebou zavírat virtuální dveře. A pozor, to není žádná zbabělost, naopak vás to může stát hodně úsilí.

Buďte k sobě i ke svému okolí laskavé, není v lidských možnostech být celý den absolutně soustředěná. Vytvořte si společně respektující prostředí, do kterého se každé ráno pracovního týdne budete těšit.