Lidé vás znají jako zdravotní sestru z populárního televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě. Hrajete ale taky v divadle, v reklamách a věnujete se i dabingu. Co z toho vás naplňuje nejvíc?

Vyhovuje mi kombinace všeho dohromady, každé z těchto odvětví je trochu jiná disciplína a člověk v nich potřebuje uplatnit jiné dovednosti a znalosti. A já se snažím je všechny postupně prohlubovat, zdokonalovat a hlavně odbourávat bloky a věřit si.

Vstoupit do galerie | 8 Současné seriály jako módní modla. Podle těchto se budete chtít oblékat

Svůj hlas jste propůjčila několika známým herečkám, včetně Vici Kerekešové. Jak se na takové role připravujete?

Upřímně? Snažím se pokaždé se rozmluvit a najíst, abych vydržela. Když je role náročná, nebo na ni není tolik času, kolik bych potřebovala, nechám si text poslat dopředu, ať si jej alespoň předem přečtu. Patřím totiž mezi ty pomalejší. A pak čím víc prostoru na roli mám, tím líp se mi s ní pracuje a tím lepší výkon odvádím. Čím menší role je, tím hůř se mi dabuje. Nestačím se na ni totiž často napojit a ztotožnit se s ní.

I kvůli tomu se mi skvěle namlouvaly královny Viktorie a Alžběta II. Na seriálech jsem pracovala delší dobu, měla jsem důvěru režisérů, navíc jsou v nich pomalejších dialogy a velký důraz je kladen na jejich hereckých projev. V dabingu pak vycházím z toho, koho namlouvám, co je to za žánr a v čem jsou postavy nebo děj specifické. Často mě tak lidi na dabovaných filmech a seriálech ani nerozpoznají.

Prohlédnout grafiku Buckinghamský palác zveřejnil nové snímky manželky budoucího krále

V seriálu o královně Viktorii jste dabovala Jennu Colemanovou celé tři série, v Koruně mluví vaším českým hlasem mladá Alžběta II. Zajímala jste se někdy předtím o britskou královskou rodinu?

Přiznám se, že to není téma, které by mi bylo blízké nebo bych jej vyhledávala. Dabingovou roli Viktorie jsem dostala díky Ordinaci v růžové zahradě, ve které mě objevil režisér Martin Velda. Ani jsem netušila, že se to může stát. Velmi mě to potěšilo a role mi sedla. Asi je to i tím, že mě baví stylizace a hraní podle řeči těla. Baví mě, jak se osobnost odráží v nonverbální komunikaci daného člověka. Kromě toho jsou oba seriály obsazeny krásnými herečkami, mají velmi hezkou výpravu a odehrávají se v pěkném prostředí. Vtipné je, že při namlouvání Koruny už jsem znala palácové prostory z Viktorie, takže jsem se zájmem pozorovala, jaké změny se v jednotlivých místnostech udály.

Načítala jste si informace o obou královnách, o jejich způsobech řeči a pohybu, nebo jste spíše replikovala herečky?

Nenačítala. Kdyby se jednalo o divadelní nebo filmovou roli, byla by moje příprava jiná. Dala jsem spíš na herecký výkon představitelek, jako to dělám v dabingu vždycky. Kdyby mi ale režisér řekl, že daná herečka je v některých momentech slabá, přidáme jí na důrazu. Dnes to v některých studiích funguje tak, že před sebou máte obrazovku s filmem a pod ní obrazovku s textem. Nic si nečtete dopředu, nic si nepodtrháváte, málokdy zkoušíte nebo "nasáváte" atmosféru. Takže postavu rovnou namlouváte. A pak hraje velkou roli při práci i dynamika filmu, střih, stylizace, žánr.

Hana Kusnjerová (35 let)

• Pochází z Prahy z umělecké rodiny. Její otec je operním zpěvákem, matka byla baletkou.
• Jako dítě chodila na balet do Národního divadla, hrála na klavír a zpívala v Kühnově dětském sboru.
• Studovala hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře pod vedením Hany Maciuchové a Jana Novotného a následně produkci na DAMU. Díky tomu se začala věnovat produkování různých kulturních akcí a projektů.
• Objevila se v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Rapl či Svatby v Benátkách.
• Účinkovala v Divadle Komedie i Divadelní společnosti Háta.
• Jako dabingová herečka namlouvala Vicu Kerekešovou v pohádce Anděl páně II. či filmu 7 dní hříchů a Jennu Colemanovou v seriálu Viktorie či Claire Foyovou jako mladou Alžbětu II. v seriálu Koruna.
• Spolupracuje také na natáčení reklamních spotů.
• Ve volném čase ráda jezdí se svou dcerou dodávkou po Čechách, cvičí, tančí a jí s přáteli, spí a chodí na několikadenní výpravy do přírody.

Třeba královnu Viktorii jsem namlouvala trochu vyšším hlasem, než je moje přirozená barva, protože byla mladá a mohla jsem ji zahrát trochu uštěpačně. Královna Alžběta má zase velmi specifickou dikci a oficiální projevy vedla většinou do teček. Ty mi dávaly občas zabrat, hlavně kvůli dlouhým sekvencím a poměrně intenzivnímu vyčerpání. Dceři bylo tou dobou něco přes rok. Já jsem dost pracovala, rekonstruovala byt, držela diety kvůli alergiím dcery, kterou jsem tehdy kojila, a do toho jsem spala v průměru tři a půl hodiny denně. I přesto se z toho vylouplo něco mimořádného, z čeho mám radost doteď.

Koruna je z hlediska aktuálnosti divákům mnohem bližší a je také populárnější než historické pojednání o panovnici z 19. století. Který z těch dvou seriálů se líbil víc vám?

Viktorie je taková červená knihovna bez erotiky. Není moc o politice, je víc o vládnutí, životě a vztazích královny. O tom, jak se z dívky stala žena a panovnice. Koruna je podle mě mnohem komplexnější a propracovanější dílo, v jejím středu je královna, její způsob přemýšlení, přizpůsobování se době, historické události, překotný vývoj techniky, neustálý dialog vůči politikům, rodině, světu. Viktorie je oproti tomu krásné, výpravné, romantické dílo. Podle mě táhne popularitu Koruny i to, že se jedná o dobu, která dosahuje až do současnosti. Vezměte si, že hra Audience u královny je nesmírně populární, protože ukazuje něco, u čeho lidé chtějí být.

Je nějaká role, kterou byste nevzala?

Nevím, rozhodující je u mne má intuice. Čas, zdraví, energie a chuť do práce nejsou nevyčerpatelné a já se s přibývajícím věkem a zkušenostmi snažím čím dál víc poslouchat svou intuici a nedělat rozhodnutí pouze hlavou nebo úsudky. Vím, kde jsou moje limity a že mou předností a zároveň nedostatkem je, že nejsem vyhraněný typ ženy. Takže se snažím pracovat se svou tvárností.

A máte nějakou vysněnou roli?

Asi vás zklamu, ale nic takového nemám. Mám spíš vizi, co bych se ještě chtěla naučit. V každé herecké disciplíně se pořád dá něco učit a někam se posouvat. Třeba na filmovou kameru se učím hrát trochu jinak, než jsem se naučila na konzervatoři a v divadle. Chtěla bych se dostat na takovou hereckou úroveň, abych byla s výsledkem své práce spokojená. Víc než konkrétní role bych chtěla najít režiséry, kteří s vámi skutečně pracují, dají vám důvěru, protože vás trochu znají, ale zároveň vás někam posouvají a verbalizují, co přesně po vás chtějí. A hlavně neustávat v práci a pořád sbírat zkušenosti.