reklama

Konec galantnosti? Muž by neměl platit za ženu, jen když se jí zeptá, tvrdí odborník

Podle odborníka na moderní etiketu Daniela Šmída není vhodné, aby muž zaplatil za ženu bez ptaní. A i když si část společnosti stále myslí, že by muž měl v restauraci platit za celý pár, nikdo nemá právo takový krok vyžadovat.

Foto: iStock

Podle průzkumů je ve společnosti pevně zakořeněné, že je pro většinu žen přijatelné být na rande zvaná, muži jsou zase ochotni za večeři platit. Jak se k sobě ale má randění, láska a finance podle pravidel moderní etikety?

Z výsledků průzkumu o lásce a financích, který provedla společnost Money.com a SurveyMonkey v roce 2017, vychází, že 78 procent ze 4447 heterosexuálních respondentů stále věří, že by muž měl platit na prvním rande. Stejný průzkum také ukázal, že "osud placení" za rande přijalo více mužů než žen. Výzkum LGBTQ svobodných jedinců z roku 2016 zase uvádí, že 62 procent dotazovaných míní, že by měl za rande platit ten, kdo jej inicioval.

Věta 21. století zní: "Můžu zaplatit?"

Podle lektora moderní etikety, firemní kultury a autora knihy o oblékání Smart Casual Daniela Šmída stojí za nejčastější variantou, kdy pokrmy či nápoje platí muž, zažitá představa o naplnění sociální role muže v páru, a to zajistit zdroje.

"Moderní etiketa však nabádá k odhlédnutí od starých pořádků. Radí, aby muž zjemnil své vnímání pro potřeby ostatních kolem sebe i pro své vlastní. Je tedy nutné, aby se ten, kdo chce zaplatit za druhého, zeptal, zda s tím jeho protějšek souhlasí. Věty jako 'Večer s vámi byl velmi příjemný, dovolíte, abych zaplatil také za vás?' nebo 'Bylo mi s tebou fajn, mohu to vzít dnes na sebe?' jsou jistým vodítkem, jak na to," uvádí. Motto etikety pro 21. století tak zní: "Zeptej se, zda to, co chceš udělat, tomu druhému vyhovuje."

Podle Šmída není vhodné, aby některý z páru jen tak bez ptaní zaplatil za toho druhého. "To je jistá manipulace. Dnešní etiketa říká, že mohu nabídnout cokoliv komukoliv, a tedy i zaplatit večeři. Stejný prostor v rozhodování poté musí mít také potenciální příjemce, který má možnost odmítnout. Svobodu zaplatit mají oba," vysvětluje a dodává, že totožný přístup platí také u stejnopohlavních párů. "Vyzrálá forma komunikace je vždy zárukou dobrého výsledku," dodává odborník na etiketu.

Žena by pak měla otázku "Můžu zaplatit?" brát doslova a nedomýšlet si, že na to muž nemá, že nechce nebo neví, co se sluší. "Tato otázka je podobného typu, jako když se vás zeptám, drže v ruce krabičku pralinek, zda si dáte také. Je na vás, zda přijmete, či odmítnete, a nic víc za tím zřejmě nevidíte," uvádí Šmíd. 

Pozvání do luxusní restaurace nemusí dělat dojem

Tentýž průzkum z roku 2017 také ukazuje, že téměř polovina (47 procent) z dotazovaných žen se přiklání k tomu, aby rande nestálo více než tisíc korun, zatímco skoro polovina mužů (43 procent) je připravena vynaložit dva tisíce. To může naznačovat, že na většinu žen neudělá drahá večeře zvláštní dojem. 

"Právě setkání v obyčejnějším místě, běžné kavárně nebo bistru, o druhém prozradí mnohem více. Zvát někoho do cenově náročných podniků je volba každého z nás, ale může na druhého působit falešným dojmem, že se jeden nad druhého povyšuje, snaží se oslňovat nebo dokazovat svůj majetek. Jistě že je ve všech vztazích otázka peněz důležitá, ale demonstrace majetku při randění hraničí s nevkusem," míní Šmíd.

Nikdo nemá právo vyžadovat, aby ten druhý platil

Je pravda, že jistá část společnosti stále vnímá, že je správné, aby muž platil v restauraci za celý pár. Šmídovi se takovýto přístup jeví přirozený jen v případě, že jde o dvojici, která společně žije, je již v partnerství nebo v manželství. "Nikdo nemá právo vyžadovat, aby za něj někdo něco platil. U párů, které spolu žijí, tomu také jistě předcházela nějaká dohoda, rozhovor nebo klidná výměna názorů. Pokud za mě někdo cokoliv zaplatí, jedná se o dar v pravém slova smyslu a je více než nutné vyjádřit odpovídajícím způsobem vděk," uvádí.

To samé pak platí v případě, kdy se partneři dohodnou na společném kontě, kam proudí příjmy z obou zdrojů a kde jsou viditelné i výdaje každého z nich. "Jde o výraz velké důvěry. Společné konto není povinnost, není to 'krádež svobody'. Naopak, může jít o ryze praktickou věc například u párů, v nichž jeden z nich má příjem pravidelný a druhý nepravidelný, například honoráře za umělecká vystoupení," říká Šmíd.

Dva dospělí lidé by podle něj měli umět komunikovat už před prvním rande a dohodnout se, jaká forma placení je jim příjemná. "Novým trendem v moderní etiketě je zmíněná svoboda a ochota mluvit i o zažitých a často zaprášených pravdách. Nový přístup nabádá všechny osoby více komunikovat o tom, co cítí, lépe se vyjadřovat o svých přáních. Dává možnost cokoliv odmítnout a nebát se reakcí toho druhého," uzavírá Šmíd.

Mohlo by vás zajímat: Hlavně neurazit hosty ani hostitele. S oblékáním do vyšší společnosti poradí Tereza Vu 

Hlavně neurazit hosty ani hostitele. S oblékáním do vyšší společnosti poradí Tereza Vu | Video: Česká televize

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama