Houdová: Čeští muži mají v sobě neskutečnou sexuální sílu, jen nevědí, jak ji použít
Podle Heleny Houdové, bývalé miss a současné sexuální koučky, které vede speciální semináře pro muže, aby poznali svou sexuální energii, je hlavním zdrojem učení se o sexu porno. Ničí to citlivost mužů, říká.
Před více jak dvaceti lety se stala nejkrásnější Češkou v republice, objížděla světová mola a zároveň se věnovala charitě. Vloni oslavila čtyřicítku, žije na Bali a nově se vrhla do sexuálního koučinku: učí muže i ženy, jak objevit svou sexualitu a vyléčit ji z traumat z dětství. Ostatně své programy vystavuje z prožitků vlastních zkušeností.
V dětství prožila znásilnění a sexuální násilí ji doprovázelo i v pubertálním věku i v modelingové éře. Traumata se jí nevyhnula ani v partnerském životě - její manžel, filmový producent Omar Amanat, byl závislý na sexu, což byl také důvod jejich rozvodu před sedmi lety.
Ve svých kurzech učíte ženy i muže, jak pracovat se svou sexualitou. Vnímáte to jako jedno z možných řešení, jak předcházet případnému zneužívání mužské sexuality v neprospěch žen, případně jako prevenci proti znásilnění žen muži?
Sexualita, ať ženská, nebo mužská, byla po tisíce let zatracována. Patriarchát měl a stále má strach ze síly, kterou v sobě právě díky sexuální síle každý máme. A jak nejlehčeji v někom zničíte jeho sílu? Řeknete mu, že sexuální energie je ostudná, vyvoláte z ní strach. Spousta z nás si pořád tento stud a pocit viny v sobě nese. V momentě, kdy se přijmeme přesně takoví, jací jsme, můžeme tento úžasný dar v sobě používat vědomě, a ne proti němu bojovat, potlačovat ho. Takže ano, věřím, že jakákoliv forma sexuálního násilí může být snížená nebo celkově eliminovaná, když budeme přijímat svoji sexualitu jako něco krásného a radostného a pracovat s ní vědomě. A učit to další generace.
Jak jsou na tom čeští muži se sexualitou?
Jako všichni ostatní muži: mají v sobě neskutečnou životní sílu, se kterou mohou tvořit, léčit, manifestovat, mít úžasné vztahy, peníze či práci. Jen o tom nevědí, nebo neznají způsob, jak se na tuto silu napojit a pracovat s ní. Žijeme v systému, který nechce, abychom si té síly byli vědomi. Protože když víme, že jsme silní, nenecháme sebou lehce manipulovat.
S jakými největšími bloky ze strany mužů se nejčastěji na svých seminářích setkáváte?
Dnes je hlavním zdrojem učení se o sexu porno. To ale při dlouhodobějším používání ničí citlivost mužů, jak na fyzické úrovni, tak na té emoční, a je pro ně těžké se propojit se skutečnou partnerkou, vytvořit mezi sebou intimitu. Spousta mužů v sobě také zadržuje emoce - nedovoluje si plakat nebo vůbec cítit smutek, vztek, protože staré vzorce typu "chlapečci přece nepláčou" a "chovej se jako chlap" prostě nedovolují mužům být otevření. Nezpracované emoce potom tvoří deprese a úzkosti a před těmi se úžasně utíká jakoukoliv formou závislosti, ať už je to právě závislost na pornu, sexu, drogách či alkoholu.
Také vidím spoustu mužů, kteří neměli možnost stát se muži, že jsou stále chlapečci, neberou zodpovědnost na svůj život, natož za život své rodiny. Je to i proto, že kdysi dávno v minulosti měli dospívající možnost projít si iniciačním obřadem, kdy chlapci byli vítáni do světa mužů, prošli si určitou nebezpečnou situaci, aby se poprali se svými strachy a uvědomili si svoji silu. To není dnešním mužům umožněno.
Co mužskou sexualitu v životě ovlivňuje, ať už negativně nebo pozitivně?
Jeden z pěti mužů zažil v životě sexuální násilí. Když jsem studovala závislost na sexu, většina mužů, kteří byli závislí, sami byli oběťmi sexuálního znásilnění nebo zneužití jako děti či dospívající. Většina z nich nikdy nedostala podporu ani radu, jak se s těmito traumaty vyrovnat. A tak je v sobě drží celý život a prožívají si je znovu a znovu jako posttraumatickou stresovou poruchu. Což samozřejmě platí i pro ženy, jen tam je to jedna ze tří. Ženská posttraumatická reakce je většinou totální absence citů nebo bolest při sexu, odpor či nenávist sama k sobě.
Pomohla by podle vás u chlapečků v dětství nějaká větší osvěta, jak třeba využít svůj sexuální potenciál?
Chlapečkové se sexualitou pomoci nepotřebují. Je to pro ně, stejně jako pro holčičky, naprosto přirozená součást objevování světa a svého úžasného těla. To jen staré vzorce a programy nás dospělých jim ničí sebelásku a vztah k sobě samým a ke své sexualitě. To, jak se tatínek nebo maminka cítí v oblasti sexuality, učí dětí, jak se samy tak mají cítit. Žádné dítě se nikdy nenarodilo s tím, že nenávidí své tělo či svoji sexualitu.
Jak mohou ženy nebo konkrétně partnerka pomoci muži s jeho sexualitou?
Tím, že si samy budou vědomě léčit či zpracovávat svůj vztah k sexualitě. Tím, že si dovolí se otevřít a oddat se. Tím, že si dovolí přijmout sebe samu. Tím, že se budou bezmezně milovat.
Pořádáte kurzy sexuálního koučinku i pro ženy. V čem jsou tyto kurzy jiné oproti těm pro muže?
Když žena cítí stud, vinu, strachy, nelásku ke svému tělu nebo ke své sexualitě, když v sobě potlačuje jakýkoliv kousek sebe, třeba svoji divokost, nemůže se otevřít a odevzdat. A to je při milování nebo sebeuspokojování základ. Proto tolik žen nemá orgasmus a často ho jen předstírá. Proto tolik žen necítí potěšení nebo jen velmi limitovaně.
Můj program Posvátná žena je koncipován tak, aby si ženy dovolily zpětně přijmout všechny části sebe, které musely kdysi v dětství opustit a popřít, aby potěšily očekávání své rodiny, společnosti nebo náboženství.
Prozradíte, jak je k tomu vedete?
Pracujeme na tom, abychom si my ženy dovolily cítit všechny části sebe, i kdyby to byla třeba necitelnost či vztek, smutek, a i potěšení, lásku, posvátnost. Abychom se vrátily k pochopení, že už jsme celistvé.
Jak vy vidíte mužskou identitu v současném světě? Nepoškodil ji stále sílící feminismus?
Mužství je stejně důležité jako ženství. A je důležité, aby jsme byli v rovnováze a rostli spolu, a to jak v jednotlivcích - protože každý z nás má v sobě oba aspekty -, tak i kolektivně. Teď byl svět tisíce let v nerovnováze, patriarchát potlačil ženství a ženské dary ze strachu z ženské síly. Je čas to vyrovnat tím, že si obě pohlaví dovolí stát ve své síle a tvořit z ní.
Bydlíte na Bali a hodně cestujete. V čem se čeští muži v tomto ohledu odlišují od těch v zahraničí?
Já nerada porovnávám a kategorizuju. Každý z nás má balíček vzorců a programů, které si táhne generačně nebo ze společnosti, do níž se narodil. A které když vědomě vidí, může se rozhodnout, zda mu prospívají, nebo už neslouží.
Českým mužům fandím, mám pro ně pořád slabost. A upřímně - můj program Milenec bez hranic je jak pro muže, tak i pro ženy, protože která z nás netouží po vědomém, jemném a přitom silném muži, který nás bude umět držet v naší měnitelnosti a cykličnosti a ještě bude umět pracovat se svou sexuální sílou a třeba se milovat celou noc a dát nám tolik potěšení a orgasmů, kolik chceme?
Sama máte vlastní zkušenosti, spojené se sexuálním násilí i závislostí na sexu. Jak se vám podařilo vyléčit si vlastní vztah se svou sexualitou?
Prožívala jsem peklo: deprese, úzkosti, panické záchvaty, neměla jsem se ráda, žila jsem většinu života mimo tělo. Stále jsem sloužila a těšila lidi okolo sebe a sebe jsem neviděla. Věděla jsem, že už nechci, že udělám vše pro to, abych zářila, nejen přežívala. A zjistila jsem, ze pod těmi nejbolestnějšími místy mého bytí jsou vždy největší dary, pochopeni, proč se mi v životě událo tolik bolestných momentů. Teď jsem opravdu vděčná za všechno. Vím, že se mi to stalo i proto, abych pochopila svoje poslání. Abych mohla držet prostor svým klientum, kteří si prochází cestou k sobě samým. Věřte mi, že ten prostor, který držím, je velmi hluboký, protože já tam byla taky. V té nejtemnější tmě. A rozumím těm, kteří si tím temným údolím procházejí. A pomahám jim pochopit, ze všechny momenty - tmy i světla - jsou dary.
Jak jste se na muže dívala třeba ještě před deseti lety a jak se na ně díváte dnes?
Podvědomě jsem mužům nevěřila. Vnímala jsem je jako nebezpečí. Teď jsem inspirovaná a dojatá pokaždé, když pracuju s klientem-mužem, a vidím, jak hluboce v sobě nese bolesti ze svého dětství a společnosti a často i kolektivní vinu za utlačování žen. A chápu, ze přišel čas, abychom tohle vyléčili všichni dohromady. Ne jako oběti, ale jako stvořitelé svého světa.
Co vás vlastní příběh s bývalým manželem, který byl závislý na sexu, naučil a čím obohatil?
On mi dal obrovský dar. Díky této zkušenosti jsem potkala sebe samu. Musela jsem si projít znásilněním jako dítě, zneužíváním jako teenager, potom i při mé práci modelky a pak jsem si musela vzít člověka závislého na sexu, abych pochopila, proč jsem tady na téhle planetě v tento moment. Že mám zpátky přivést posvátnost do sexuality a pomáhat lidem vstoupit do vlastní úžasné životní síly tak, abychom si už konečně vytvořili svět, ve kterém budeme žít na bázi pochopení, spolupráce, lásky a soucítění jeden k druhému.
Mohlo by Vás zajímat: Neskutečně se mi ulevilo, pomohlo mi, že o tom pořád mluvím, ale když řeknete, že vás někdo zneužil, je to jen začátek, vysvětluje Jana Zbořilová
