Sportovní kroužky děti nespasí. Lepší je lezení po stromech
Jak neudělat z dítěte otesánka? Omezte čas, který tráví u počítače nebo televize a raději jděte dohromady na procházku. Sportovní kroužky totiž vaši ratolest v žádném případě nespasí.
Jedno z pěti evropských dětí má buď nadváhu, nebo je rovnou obézní. A je to způsobené tím, že mají čím dál tím méně pohybu. Kolik by ho měly mít?
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by děti od pěti do sedmnácti let minimálně 60 minut denně věnovat střední až intenzivní pohybové aktivitě, při které se zadýchají.
Platí samozřejmě pravidlo, že čím víc pohybu, tím lépe - větší zdravotní benefity z toho pro dítě vyplývají nyní i později v dospělosti.
Smutné je, že doporučení organizace dodrží v Evropě méně než deset procent dětí. Jedno z pěti evropských dětí má navíc buď nadváhu, nebo je rovnou obézní.
Kde je příčina, že děti málo sportují? Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz říká, že ve školách to není. Organizovaného pohybu v nich totiž oproti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě hodiny řízené aktivity tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky.
"Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo po hřišti, lezení po prolézačkách, stromech, jízdu na kole a další. A těch mají děti zoufalý nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli obavám z bezpečnosti a tak dál. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou vykonávat," tvrdí Jana Havrdová.
Je navíc prokázané, že existuje i nepřímá úměra mezi množstvím pohybu a pasivními formami trávení volného času. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her. Tak ale postupně klesá i motivace. Je lidskou přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a odtahovat se od těch, které vyžadují nějakou investici. Když děti necháme sedět dvě hodiny před počítačem a pak je skoro násilím vyháníme ven, nemůžeme se divit, že se jim nechce.
Příliš specializace škodí
Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků včetně skákání přes švihadlo.
Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec, nebo se od velmi útlého věku na přání rodičů věnují sice třeba dostatečně, ale jenom jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu, fotbalu, atletice a dalším.
"Bohužel náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu," varuje Jitka Literová, koordinátorka projektu Děti na startu.
Nejdůležitější je začít
Sportovní kroužky jsou skvělé, ale nejsou samospasitelné. Není žádná novinka, že dítě následuje příklad rodičů. Z toho je potřeba vyjít. Podle Jany Havrdové je nejdůležitější období pro vybudování pozitivního vztahu ke sportu předškolní a mladší školní věk.
"Je důležité si uvědomit, že jen málokteré dítě v tomto věku prahne po pohybu samo od sebe, takže je třeba ho motivovat: vystoupit ráno o zastávku dřív a dojít s ním do školy pěšky, vytáhnout ho odpoledne na procházku třeba nakrmit kačeny, vyzvat ho na souboj v badmintonu, doprovodit ho na hřiště, kde může prolézat, zavěšovat se a učit se všestrannému pohybu," říká.
Šedesát minut pohybu nemusíte napasovat do jedné konkrétní hodiny, počítá se pohyb za celý den. Podle Světové zdravotnické organizace je ideální rozprostřít různé aktivity do celého dne tak, aby z nich vznikly minimálně desetiminutové ucelené bloky.