Plod cítí emoce matky. Nemá smysl, aby žena měla dítě, když ho nechce, odhaluje film
"Představte si plod, jak se v břiše matky pohybuje a chvěje. Je obklopený pocity matky. Cítí každou její radost i úzkost," říká jeden z odborníků v novém dokumentu In Utero. Kanadská režisérka v něm prezentuje důkazy o tom, že lidi formují nejen geny, ale také prostředí. A jsou to právě naše zkušenosti z dělohy, které si neseme do dospělého života.
"Rodiče mě počali během druhé světové války v Budapešti, kdy začaly platit antisemitské zákony a omezení. Když jsem se narodil, matka volala pediatrovi, že pořád pláču, ať se na mě přijde podívat. On jí odpověděl, že přijde, ale že všechny jeho židovské děti pláčou," popisuje lékař Gábor Maté v novém dokumentu In Utero. Ke zhlédnutí je například na této webové stránce do 12. března za dobrovolný příspěvek.
"Je mi jasné, že strach, který v sobě celý život nosím, je hrůza mé matky a to, co jsem zažil během prvního roku okupace. Tyto zážitky se podepsaly na nevědomé úrovni na mé osobnosti a na mém pohledu na svět. Odtud plynou mé deprese, úzkosti a porucha pozornosti. Není to genetická nemoc. Je to vliv stresu v raném prostředí," popisuje Maté, který se zaměřuje na traumata, závislosti, stres a vývoj dítěte.
Jeho zkušenost tvoří jeden z příběhů, který zazní v dokumentu In Utero kanadské režisérky Kathleen Man Gyllenhaalové. Na základě faktů a dat v něm filmařka vysvětluje, že člověka neformují jen geny, ale také prostředí. Odborníci v něm vypráví o životě plodu v děloze, jeho dopadu na lidský vývoj, chování a stav světa. Vysvětlují, proč někteří lidé čelí problémům již od začátku, zatímco jiným se daří.
Děti se operovaly bez anestezie
"Naším prvním a nejdůležitějším prostředím je matčino lůno. Naše zkušenosti z dělohy se přenáší do dospělého života. Ovlivňují naše rozhodování a stav světa," zazní v dokumentu. "Ještě donedávna se mělo za to, že vývoj dítěte začíná především po jeho narození. V západní kultuře jsme neměli o prenatálním období pojetí. Ale prenatální život je také čas našeho života," říká psychoanalytik Bernard W. Bail.
Psychiatr a průkopník prenatální a perinatální psychologie Thomas R. Verny jako příklad uvádí operace dětí v 60. letech. "Děti se operovaly bez anestezie. Mělo se za to, že všechno zapomenou, stačí je nechat jen vybrečet. Důvod zněl, že anestetika můžou děti poškodit. Přitom je poškodil tento traumatický zážitek," popisuje v dokumentu.
Stres matky se odrazí na dítěti
Profesorka psychiatrie na Kolumbijské univerzitě Catherine Monková se svými kolegy udělala pokus, kdy těhotné matky vystavila krátkému akutnímu stresu. Ten se okamžitě odrazil na plodu. "Tím, že se zvýšil srdeční tep matky a její frekvence dechu, zvýšila se také srdeční frekvence dítěte," popisuje Monková.
Pokud se matka cítí dobře, plod má pocit, že žije v dobrém světě. Když je matka ve stresu, plod má pocit, že žije ve stresujícím prostředí. Stres následně oslabuje imunitní systém, s jehož oslabením se bude potomek potýkat do konce života. Dítě pak podle odborníků také cítí, když si matka není jistá, zda dítě chce. "Matka je vystresovaná, bojí se. Dítě pak dostává velmi matoucí zprávu o světě. Tenhle svět mě nechce, tenhle svět mě chce," popisuje Maté.
Pokud dítě v raném prostředí zažívá příliš stresu, změní se jeho schopnost na něj reagovat. "Ve Spojených státech jsou tři miliony dětí, které užívají stimulační látky na ADHD. Rostoucí počet dětí s ADHD a autismem je výsledkem toho, že lidé vychovávají, počínají, nosí a rodí děti ve více stresujících podmínkách," míní Maté. "Žijeme v neustálém spěchu, naše mysl je zaneprázdněná. Rodinu navíc často musí živit oba rodiče, kteří většinou nejsou v kontaktu s širší rodinou či přáteli," vysvětluje.
Podle odborníků nemá smysl, aby žena měla dítě, když jej nechce. "Bude to utrpení pro něj i pro ni," upozorňuje jeden z nich.
Neseme si vícegenerační trauma
Podle Gábora Matého se všichni potýkáme s dopadem vícegenerační rodinné historie. "Trauma z válek, hladomorů nebo rodinných neštěstí. Stres, který postihl jednu generaci, se v jiné generaci odehraje stejně tak, jako se s ním předchozí generace dokázala nebo nedokázala vypořádat. Dokud si neuvědomíme, kdo jsme a proč se chováme tímto způsobem, budeme traumata přenášet na další generaci," upozorňuje.
Řešením by mohla být podle odborníků dostatečná introspekce. "Měli bychom trávit více času sami se sebou. Jen tak můžeme nahlédnout do našeho nitra a pochopit, odkud plyne naše bolest," zazní v dokumentu. Tomu se ale úspěšně vyhýbáme například používám sociálních sítí nebo sledováním pornografie.
Zároveň by se podle psychologů společnost měla postarat o to, aby lidé žili v prostředí, v němž nemusí ženy "vysílat" obtížné myšlenky ke svým ještě nenarozeným dětem. "Světová ekologie musí začít už od dělohy. Nemůžeme mít mír a dobro bez výchovy mírumilovných dětí. A to musí začít už při početí, ne při narození."
Video: Za kontroverzní trik, jak se zbavit těhotenského bříška, to fitness trenérka ošklivě schytala (9. 2. 2022)
