Cypřiš (Cupressum) představuje rod stálezelených jehličnanů z čeledi cypřišovitých. Může jít o keře nebo stromy. Je známo asi dvacet druhů cypřiše, všechny rostou převážně v teplejších oblastech mírného pásma a tropů severní polokoule.
Cypřiše zdobí zejména krajinu Středomoří. Například cypřiš stálezelený svým působivým vzhledem nezaměnitelně dotváří charakter typické toskánské krajiny. Samotné jméno cypřiš má být dle některých teorií odvozeno z řeckého označení ostrova Kypr, kde je dřevina také doma. Cypřiše se v současnosti s oblibou pěstují jako solitéra zahrad, ale i ve skupinové výsadbě. Výtečně se hodí jako atraktivní živý plot.
U nás nemá cypřiš pro růst výhodné klimatické podmínky, venku se mu v Česku nedaří. Častěji se proto jako živý plot využívají méně choulostivé zeravy nebo túje. S cypřišem se také mylně zaměňují. Podobnou stavbu jako cypřiše mají i cypřišky (Chamaecyparis). I ty se někdy nesprávně označují jako cypřiše. Oproti pravým cypřišům u nás lépe přezimují. Stejně jako cypřiše nabízejí nevšední vzrůst, elegantní vzhled a pozoruhodné zbarvení jehlic.
Cypřiše představují teplomilné aromatické rostliny. Právě žlutohnědé dřevo cypřišů s jemnou strukturou a vůní podobou cedru údajně sloužilo při stavbě Šalamounova chrámu. Na Dálném východě se cypřiš pro svoji vůni využíval i jako kadidlo. Šišky cypřiše jako zdroj tříslovin pak sloužily v tradiční lidové medicíně. Atraktivní, výrazná, ostrá vůně cypřiše je dodnes složkou mnoha parfémů.
Honosný symbol smutku
Cypřiše se svou štíhlou siluetou sahající téměř k nebesům představují symbol smutku. Často se tak vysazují v blízkosti hřbitovů a chrámů. Již ve starém Řecku právě cypřiše údajně zdobily bránu do podsvětí. V Egyptě se tvrdé a trvanlivé cypřišové dřevo uplatňovalo při výrobě sarkofágů faraonů. Staří Římané zase cypřišem značili domy, kde ležel nebožtík. Na druhé straně měly být šípy Amora, římského boha lásky, vyrobeny právě ze dřeva cypřiše.
Popis rostliny
Charakteristickým znakem cypřiše jsou šupinové listy s vonnou pryskyřicí a drobné kulovité šišky. Všechny cypřiše se pyšní nejenom silnou osvěžující vůní, ale také dekorativním vzhledem. Jako strom a keř jsou užitečným stínidlem. Tlumí hluk, zachytávají prachové částice, zvyšují vzdušnou vlhkost, zlepšují mikroklima.
Cypřiše skýtají mnoho barevných variací a tvarů, navíc se dají vkusně kombinovat s jinými keři, listnatými stromy i kvetoucími rostlinami.
K nejznámějším cypřišům patří cypřiš stálezelený a cypřiš velkoplodý, který se u nás pěstuje jako pokojová rostlina.
Cypřiš stálezelený (Cupressus sepervirens)
Jde o výrazný jehličnan s výškou od 20 do 40 m, který se dožívá až 500 let. Má přímý kmen s úzce kuželovitou korunou. Vláknitá kůra je hnědošedá.
Přirozeně osídluje oblast Středomoří. V teplejším podnebí je ideálním živým plotem, který skvěle snáší pravidelný řez a dá se dobře tvarovat. Není mrazuvzdorný, zato dokonale odolává větru. Drží stálý tvar i za nepříznivého počasí. Vyžaduje dobré klima, nevadí mu však sucho a je nenáročný na půdu.
Cypřiš velkoplodý, cypřiš monterejský (Cupressus macrocarpa)
Jde o neopadavý strom s pyramidovou korunou. Přirozeně dorůstá do výšky až 20 m, ale často se pěstuje v miniaturní podobě jako bonsaj nebo jako pokojová konifera. Je známý i jako pokojový cypřiš.
Pochází z Kalifornie. Mladý strom má rovný kmen, který se však časem začíná kroutit. Také koruna stromu se postupně rozšiřuje a stává se nepravidelnou. Listy voní svěží citronovou vůní, mají zlatožlutou barvu.
Pěstování pokojového cypřiše
Cypřiš je choulostivou rostlinou, která vyžaduje dostatek jasného, avšak rozptýleného světla. Od přímého slunce by měl být přistíněn. Potřebuje vydatnou zálivku, ale nesnáší přemokření. Na jaře a v létě se rosí. Rostlině nesvědčí příliš horka a ústřední topení. V létě je vhodné cypřiš umístit ven, ale neměl by být v průvanu. Zimuje se při mírné zálivce a teplotě kolem 8 °C.
