Chceme měnit přemýšlení dětí o jídle, říkají autorky receptů. Kniha má enormní úspěch
Už jejich první kuchařská kniha s dětskými svačinkami měla mezi lidmi enormní ohlas. Před časem proto vyzvaly Pavlína Mähringová a Veronika Břicháčková opět své podporovatele, aby jim finančně pomohli vydat i druhý díl - Velkou obědovou bichli. Během prvních čtyř hodin od spuštění kampaně se vybralo 100 procent. V čem je jejich kuchařka s tipy na jídlo do krabiček výjimečná a co mají v plánu dál?
Stejně jako první díl - Velká svačinková bichle -, tak i druhý počin je, soudě dle rychlosti nasbírané finanční podpory na Hithitu, mezi lidmi velmi úspěšný. Čím si vysvětlujete tento úspěch?
Pavlína: V první řadě bychom chtěly poděkovat právě všem, kteří nás v rámci obou kampaní podpořili, protože bez nich a bez jejich obřího zájmu o naši obědovou novinku by tohoto úspěchu nebylo. A čím si ho vysvětlujeme? Je to asi především tím, že v našich kuchařkách lidé najdou obrovské množství receptů, každá jich obsahuje 190, které jsme velmi pečlivě sestavovaly dohromady, aby byly co nejvíce k užitku. Recepty jsou seřazené v týdenních plánech, které kopírují nejvytíženější období roku - začátek školy v září až konec června. Výhodou toho je i fakt, že nemusíte nic vymýšlet. Stačí nalistovat stránku daného týdne a dne a máte vymyšleno, co vařit. Pro ty, kteří raději vybírají jídlo podle určité kategorie, například sladké upečené svačiny, rizota k obědu a tak podobně, máme i obsah řazený tímto způsobem. Každý recept má svou fotku téměř v reálné velikosti porce a srozumitelný postup i s ingrediencemi na jednu stránku.
Naším cílem tedy velmi zjednodušeně bylo vytvořit kuchařky, které neuklidíte do poličky, ale budete je dennodenně využívat. A to se u té svačinkové podle zpětné vazby našich zákazníků povedlo. Takže i to značně napomohlo úspěchu obědového pokračování. Měly jsme spoustu lidí, kteří nás již znali a na novinku se těšili, takže s podpořením jejího vzniku neváhali ani chvilku. Cílová částka na Hithitu padla za neuvěřitelné čtyři hodiny od spuštění kampaně.
Pracovaly jste při přípravě receptů i s dětskými chutěmi, nebo byla pro vás prioritní nutriční vyváženost a praktičnost, aby se pokrm dobře vešel do krabiček?
Veronika: Dětské chutě jsou kapitola sama pro sebe. Vycházely jsme z jednoduché myšlenky - pracovat se základními surovinami, které se dají jednoduše koupit v obchodech, jsou sezónní, a nevytvářet zbytečně složité recepty. Recepty jsou tedy určené všem bez rozdílu věku. Také pro nás bylo velmi důležité pokrmy vyladit tak, aby byly nutričně vyvážené, a právě proto jsme si při psaní knih přizvaly nutriční specialistky, které nám pomohly recepty vypiplat k dokonalosti.
Pavlína: S krabičkami jsme měly jasno hned na začátku. Chtěly jsme mít možnost jídla vzít i s sebou, a ne je "jen" servírovat na talíř. Žijeme v uspěchané době a mít šanci se aspoň na chvilku zastavit a dát si kvalitní svačinu a oběd je pro nás velmi důležité. Snažíme se tak v lidech zakořenit to, že je důležité se o sebe starat a jídlo neodbývat.
Které dětské "hity" ve vaší knize jsou?
Pavlína: To by bylo asi nejlepší se zeptat přímo dětí, a jelikož kniha vyšla teprve na začátku listopadu, čekáme a těšíme se na reakce a zpětnou vazbu. U dětí budou podle mě velmi oblíbené recepty na masová i bezmasá rizota a také na těstoviny. S čím jsme si velmi pohrály, byly recepty na luštěninové pokrmy. Obecně jich v Česku jíme velmi málo a přitom jsou výživově skvělé. Hitovkou určitě budou také sladké dobroty, kterých sice není mnoho, ale jde o recepty, které nikdy nezklamaly. Všechny recepty jsme opět přichystaly tak, že i oku malých strávníků budou lahodit a jistě si z nich vyberou.
Pro nás je pak největší odměnou, když slyšíme, že děti díky našim kuchařkám zkoušejí nové chutě, nové ingredience a zachutná jim to. Často je naláká fotka u receptu a chtějí to vyzkoušet, i když třeba pokrm obsahuje něco, co by jindy nepozřely.
Plánujete vydat ještě nějaký další díl, když už jsou svačinkové a obědové knihy venku?
Veronika: Další v plánu máme, možná překvapivě polévkovou kuchařku. Polévky jsou naší velkou srdcovou záležitostí, už si pomalu dáváme dohromady koncept, aby to opět bylo originální a užitečné. V příštím roce bychom rády energii věnovaly také členské sekci našeho webu, kde mají všichni majitelé našich kuchařek přístup k dalším funkcím a rozšířením receptů z knih. Rády bychom to vše přetvořily i do mobilní aplikace.
Máte ambice změnit i jídla, která se vaří ve školních jídelnách?
Pavlína: To by byl moc krásný důsledek našeho vaření a tvoření. Naším cílem není primárně změnit přístup k jídlu ve školách, ale spíše v hlavičkách malých a vlastně nejen malých strávníků. Věříme, že pomalými kroky můžeme v lidech nechat klíčit myšlenku, že dobré jídlo se dá připravit velmi jednoduše, z pár ingrediencí, že není potřeba stát celý večer u plotny. Taky je pro nás důležité, když děti vědí, že jídlo není jen o tom, že na stole přistane hotový pokrm, ale je potřeba ho připravit a někdo mu musí věnovat čas a energii. Je krásné děti zapojovat do přípravy jídla, a tak v nich budovat vztah k potravinám a i nějaké znalosti toho, co je zdravé, a co třeba úplně ne.
V běžných českých restauracích v sekci pro děti najdeme většinou řízek a špagety s rajčatovou omáčkou. Co byste tam nejraději viděly vy a proč?
Veronika: Ono je to přece jednoduché řešení, protože se tím zavděčíte asi každému malému strávníkovi. Nechci křivdit špagetám a řízku, protože i to mohou být opravdu chutná a nutričně zajímavá jídla, zvlášť pokud jsou i doplněná třeba zeleninou. Mně se třeba moc líbí, když je možné v restauraci mít poloviční porci právě pro děti. Vždyť mnoho "dospělých" jídel je dobrých i pro děti.
Pokud by šlo o nějaké dobré tipy na jídla pro děti, bylo by skvělé zařadit třeba i nějaké dobré rizoto, jiné než rajčatové těstoviny, nebo třeba dobrý plátek masa s míchaným salátem. Cesta menších jídel pro děti mi nepřijde vůbec špatná a vlastně je škoda, že se to nedělá častěji.
Je vlastně docela smutné dětem ukazovat, že si mají vybrat ze dvou tří jídel a nic víc. Samozřejmě jsou populární, ale nutričně, co si budeme povídat, nic moc. I malým strávníkům přece můžeme rozšířit jídelníček o nové chutě, a mnohdy to jde v jiném než rodinném prostředí dokonce i líp.