Komukoli jsem řekla, že jedu na hory do Livigna, odpovídali: "Ty se máš, tam je to super!" Když jsem pak dala pár fotek na Instagram, psali mi: "Tam to mám nejraději! Jezdím tam každý rok! Za týden jedu taky!"

Dokonce jsem přímo v Livignu potkala jednu známou, která tu byla s rodinou a partou kamarádů: "Strašně se mi tu líbí! Jsem tu poprvé, ale známí sem jezdí každý rok, tak nás letos vzali s sebou," vychrlila na mě. Takže ano, Livigno evidentně nejde nemilovat. A to hned z několika důvodů. 

Co se týče lyžování, myslím, že si tu na své přijde úplně každý. Děti (nebo začátečníci) se naučí jezdit na takzvaných městských sjezdovkách, které jsou mírné. Většina výše položených sjezdovek patří do červené kategorie, ale pro náročnější je tu i několik velmi zábavných černých.

Já mám nejraději dlouhé, náročnější a rozmanité svahy, kdy chvíli jedete po vrcholech, chvíli lesem, pak údolím. Nebaví mě jezdit celý den na jedné nebo dvou sjezdovkách. Když už jsem na horách, ráda jezdím každý, nebo aspoň každý druhý den do jiného střediska. A tak jsem ocenila, že přímo v Livignu jsou hned dva areály najednou.

Prvním je velmi rozlehlé Carosello 3000, které mi trochu připomnělo Kronplatz. Jsou tu mraky sjezdovek a lanovek, všechny ale dobře propojené, takže se bez problémů můžete vydat z jednoho konce střediska na druhý. Zabere to skoro celý den, než vyzkoušíte úplně všechny tratě a zase se vrátíte, což je pro mě ideální. Kdybyste se ale náhodou ztratili, po Livignu jezdí několik linek skibusů zdarma.

Kdybyste se přece jen chtěli zdržet jen na jednom místě, doporučuju lanovku s několika příjemně prudkými sjezdovkami, které jsou jakoby trochu stranou za kopcem. Bývají nejlépe upravené, protože na ně až do odpoledne nesvítí slunce (na lanovku ano, takže nebojte, opálíte se), a tak sníh je pěkně čerstvý celý den. 

Druhý areál se jmenuje Mottolino. I tady si skvěle zalyžujete. Kromě toho se mu tady říká Fun Mountain, protože je tu i velký snowpark. Livigno celkově je navíc skvělé místo pro milovníky free ride ježdění. Je tu několik sjezdovek, které se záměrně neupravují, na velkém prostoru si tu užijete hluboký sníh, přitom v terénu, kde rozhodně nehrozí laviny ani jiné nebezpečí. 

V údolí mezi těmahle dvěma středisky se nachází město Livigno. Ať už se tady ubytujete kdekoli, vždycky to budete mít kousek pěšky k některé z lanovek. Na horské městečko je Livigno celkem velké a dá se tu dělat spousta věcí. Pro turisty je nejlákavější shopping - Livigno leží na švýcarských hranicích, takže je to bezcelní zóna. Díky tomu tu spoustu věcí, zejména kosmetiku, módu, ale třeba i alkohol nebo pohonné hmoty koupíte levněji než doma.

Když už jsem u toho, jezdíte-li na naftu, hned jak dorazíte do Livigna, načerpejte aspoň trochu té místní, která je speciálně upravená - zabráníte tak tomu, aby přes noc v nádrži zamrzla. V klidu naopak můžete být, co se řetězů týče. Většinou nejsou potřeba, protože místní silničáři jsou na úpravu zasněžených vozovek zvyklí. 

My jsme ale přijeli zrovna, když dva dny v kuse hustě sněžilo (takže pak celý týden na prašanu!), a silnice nebyly zrovna suché. Naše Toyota Corolla, což je přitom především elegantní manažerské auto do města, si s pár centimetry sněhu ale v pohodě poradila.

Byla by ale škoda strávit večery jen nakupováním a pitím levného alkoholu. Vyražte na procházku historickým centrem, jděte si zabruslit, je tu dokonce i muzeum týkající se historie města, které bylo až do 50. let po celou zimu odříznuté od okolního světa - teprve v roce 1952 byla vybudovaná silnice z Bormia, a teprve v polovině 60. let přibyl tunel Munt La Schera, který spojuje Livigno se Švýcarskem a kterým sem pravděpodobně přijedete i vy - připravte se na to, že se tu platí poplatek 42 eur za obousměrný průjezd. 

Samozřejmostí velkých lyžařských středisek je aquapark. Místní Aquagranda do čtrnácti dnů otevře úplně nový wellness, takže se máte na co těšit, pokud se do Livigna chystáte.

A rozhodně si běžte vyzkoušet jízdu na sněžných skútrech, která mě absolutně nadchla. Jezdíte (půl hodinky a na eko režim) po vypuštěném jezeře, okolo vás se tyčí vrcholy hor, takže je to neskutečně dobrodružná pohádka.

Mimochodem, Lago di Livigno musí být nádherné, když odtaje sníh a v něm je zase voda. Prý je devět kilometrů dlouhé a má krásnou tyrkysovou barvu. Takže můj plán je jasný - znovu se sem vrátím hned v létě.

Rádi cestujete? A nezapomněli jste se zúčastnit naší velké soutěže o letní dovolenou v hodnotě 50 tisíc korun? Více zde: