"V téhle zkoušce jsem sám před sebou obstál," říká Vojtěch Dyk o smrti tatínka
O svém soukromí Vojtěch Dyk veřejně nemluví. Ze své zásady ale slevil a rozpovídal se o tom, co pro něj a jeho rodinu znamenalo, když si navzdory doporučení lékařů tatínka vzali domů a společně ho vyprovodili na jeho poslední cestě.
V lednu letošního roku přišel herec a zpěvák Vojtěch Dyk o svého tatínka, literárního historika Radka Pytlíka. Po desetidenní hospitalizaci se rodina rozhodla, že si třiadevadesátiletého Pytlíka vezmou domů a budou se o něj starat sami za pomoci odborníků z domácího hospicu.
"My jsme cítili a věděli, že táta chtěl domů. My jsme ho také chtěli mít doma, ani nevíme proč. Já, moje máma a ségra, byli jsme u toho, když odcházel, střídali jsme se, měli jsme vyloženě služby, aby si každý mohl odpočinout. Byly to sice jen čtyři dny, ale byly to jedny z nejkrásnějších dnů v mým životě," řekl Dyk v podcastu (s) Cestou domů. Zároveň ale dodal, že ani jim se nevyhnula velká únava, nespavost a nevolnosti ze stresu.
Dyk podle vlastních slov už delší dobu téma smrti řešil. "Doba je tak zrychlená, že ani umírat se nám nechce pomalu," řekl s tím, že on sám se snaží ke konci života přistupovat jinak. Velmi ho také potěšilo zjištění, že se tváří v tvář smrti nejbližšího člověka dokázal zachovat podle svých představ.
V otázce toho, jestli si tatínka vezmou na poslední období jeho života domů, panovala naprostá shoda, tedy až na nemocniční personál, který s jeho propuštěním nesouhlasil. Tam musel Dyk, jako jediný muž v rodině, zasáhnout a postavit se ošetřující lékařce. "Mně je už úplně jedno, co říkáte, náš táta teď hned pojede domů," řekl tehdy v nemocnici a je si jistý, že udělal dobře. Podle něj je prý potřeba rozlišovat fyzický a psychický stav člověka.
"Ne, že by tatínek nechtěl žít, ale myslím, že ty poslední dny už byl malinko smířený s tím, že odchází. A bylo to vidět, ty propady do toho světa, v očích, v pohybech, v dotycích. Je důležité rozlišit zdravotní stav těla, ale také duše," dodal zpěvák.
