První rozhovor od Gottovy smrti. "S nemocí mnohé přehodnotil," říká Ivana
Po dvou letech od odchodu Karla Gotta na věčnost vydává jeho manželka knihu Má cesta za štěstím. Přestože na své autobiografii Karel Gott pracoval již od roku 2002, potřebu věnovat se knize intenzivněji umocnilo až o několik let později první závažné onemocnění.
Karel Gott byl po celý život obklopen krásnými ženami. O jejich přízeň neměl nouzi, ale teprve až po šedesátce, kdy už "dozrál", byl připraven se usadit. K oltáři ho jako jediná dostala až Ivana Gottová, která u příležitosti nedožitých Mistrových 82. narozenin vydává jeho autobiografii.
Je o vás známo, že rozhovory neposkytujete. Proč jste v tomto případě udělala výjimku?
K rozhovorům jsem několik let neměla důvod. Neměla jsem na srdci nic, co bych chtěla veřejně sdělit. Myslím, že teď nastal čas, abych udělala výjimku a vyšla na chvíli ze svého soukromí. Dodržela jsem slib, který jsem dala svému drahému muži, a dotáhla do finále kromě filmového dokumentu Karel také jeho autobiografickou knihu Má cesta za štěstím. Další interview ale už neplánuji.
Kdy jste vlastně začala Karla Gotta vnímat?
Znalo ho každé malé dítě, jeho písně se hrály všude. Tedy alespoň u nás doma určitě. Maminka si často přehrávala jeho dlouhohrající desky. Pamatuji si, že jsme si je pouštěli každou sobotu k úklidu. Když mi byly čtyři roky, můj o dva roky starší bratr po rozvodu našich rodičů snil o tom, jaké by to bylo, mít za tátu právě Karla Gotta.
A nakonec jste si k sobě našli cestu…
Karel dříve pochyboval, ale s nemocí mnohé přehodnotil. Příchod nemoci nás naučil, že nic není samozřejmé. Společně jsme se radovali z každého dne, z každého okamžiku. Žili jsme přítomností, ale i minulostí. Karlovou bohatou historií. Ve chvílích, kdy mi při psaní své autobiografie začal vyprávět o celém svém dlouhém a vrchovatě naplněném životě.
Na sklonku života Karlu Gottovi evidentně ubývalo sil. Povedlo se mu dotáhnout do konce všechno, co chtěl?
Myslím, že ano. Pracoval na knize až do posledních chvil, a to i v době, kdy mu nebylo nejlíp. Měl vysoké teploty a špatně se mu dýchalo. Jeho celoživotní profesionalita, svědomitost a láska k fanouškům mu ale nedovolily odejít od nedokončené práce. Ještě pár týdnů před odchodem, i když už měl všechny kapitoly dokončené, ho občas napadaly nějaké zajímavosti, a tak v knize vzniklo ještě několik boxů navíc.
Proč vychází jeho autobiografie až dva roky po jeho odchodu na věčnost?
Poté co jsem musela najít sílu na organizaci pohřbu a pietního rozloučení, jsem neměla několik měsíců energii se ke knize vrátit. První dny a týdny jsem se potřebovala věnovat především dětem, kterým odešel tatínek a na které jsem kvůli intenzivní péči o manžela před jeho odchodem neměla moc času.
Existují témata, kterým se Karel Gott ve své knížce raději vyhnul?
Jeho upřímnost a otevřenost mě samotnou překvapily. Nebál se hovořit napřímo například o své nemoci nebo odchodu svých rodičů. Stejně tak chtěl jednou provždy uzavřít léta diskutovaná témata Anticharty či "cvičné" emigrace.
Co vám při dokončovacích pracích připadalo nejtěžší, nejsložitější?
Nejtěžší bylo zcela jednoznačně to, že autor knihy odešel ještě před jejím vydáním. A byl to navíc můj milovaný manžel. Byla jsem si vědoma, že Karlova kniha musí být dokončena a vyjít dle jeho přání. Přistupovala jsem k práci s ohromným respektem a úctou, s ohledem na drahocenný čas, který on sám své knize věnoval, a důležitost, kterou jí přikládal.
Myslíte, že by byl stejně otevřený, i kdyby knihu psal před dvaceti třiceti lety?
Podle mého názoru by takto otevřený nebyl. Na sklonku života došel k velkému smíření. Už se nevyhýbal tématům, ve kterých se kdysi necítil komfortně. Dříve by nikdy neukázal svá slabá místa.
Závratná umělecká kariéra Karla Gotta prakticky nemá na naší hudební scéně žádnou paralelu. Proč tomu podle vás tak bylo?
Byl to čestný, upřímný, laskavý a pracovitý člověk s nezměrnou pílí, talentem, výjimečným hlasem, noblesou a charismatem. Můj muž nechtěl své fanoušky a příznivce nikdy zklamat. Miloval je, vážil si jich a oni to dobře věděli. Od jeho odchodu mám pocit, jako by se svět tak trochu zbláznil a kvůli pandemii, izolaci a odloučení od milovaných osob se z lidí vytratila radost. V dobách, kdy jistoty přestávají být jistotami a zavládne chaos, se lidé upínají k pevným bodům, ohlížejí se po tom, kde jim bylo dobře. Tím pevným bodem, stálicí, dle mého názoru, můj muž byl.
Co plánujete dál?
Teď chvíli nic plánovat nechci. Potřebuji se po několikaletém jak soukromém, tak pracovně náročném období zastavit a pořádně se nadechnout. Chci se věnovat především dcerám, které mi dospívají před očima a na které jsem kvůli projektům spojeným s Karlem neměla poslední dobou moc času. Naštěstí jsou chápavé a tolerantní. Také bych se ale ráda třeba podívala na nějaký pěkný film a přečetla si hezkou knihu. Po dlouhé době jinou než Karlovu autobiografii Má cesta za štěstím, byť je to kniha z mých nejoblíbenějších.
Fanoušci se mohou těšit, že v říjnu bude uvedena premiéra filmového dokumentu Karel, která byla kvůli epidemické situaci už poněkolikáté odložena. Následně by se měla 19. a 20. června příštího roku uskutečnit v O2 areně několikrát odložená Pocta Karlu Gottovi.
Autorem rozhovoru je Miloš Skalka.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
