"Co bude s dcerou až umřu? To je moje noční můra," říká Bočanová

O tom, jaké výzvy do života herečce Mahuleně Bočanové přineslo postižení její dcery hovoří otevřeně a bez hořkosti. Stojí si za tím, že i v situaci, kterou mnozí považují za depresivní, si našly způsob, jak si užívat plnými doušky. Má to ale samozřejmě svá omezení. "Na Márince není její autismus na první pohled poznat, tedy dokud nepromluví. Ale je prostě jako zdravé pětileté dítě a má schopnosti a dovednosti pětiletého dítěte. Takže ano, nemůžu ji nechat samotnou doma, potřebuje neustále dozor, potřebuje pomoc se spoustou věcí. Tak to je a vždy bude," říká Bočanová narovinu.

"Až nebudu mít sílu, až budu vědět, že se sotva dobelhám na záchod, tak si v rohu zahrady postavím takový malinký byteček jen pro sebe a tam dožiju. A tady v domě bude žít Márinka a nějaký dvě slečny s podobnou diagnózou, aby si rozuměly, a dva ošetřovatelé, co se o ně postarají. Takže to bude takové chráněné bydlení. Té organizaci já dům daruju s Márinkou jako s věcným břemenem do konce jejího života a pak ať si s tím domem dělají, co chtějí," říká s vědomím, že Marině ani nejlepší péče maminku nenahradí a pravděpodobně nikdy nepochopí, že jednou se máma už nevrátí. Snaží se však na to příliš nemyslet a užívat si všechny radosti, které jim život přináší.