I vy, slečno? Česká kameramanka uspěla v oscarovém filmu, doma čelí nejapným řečem
"Tvoje duše je nezlomná," upomíná kameramanku Radku Filipskou tetování na předloktí. Motto se také prolíná celou její filmařskou kariérou. Jak vysvětluje členka štábu oscarového snímku Na západní frontě klid, není její profese snadná pro muže, a už vůbec ne pro ženu. Kromě stresu a časové náročnosti musí totiž čelit i sexismu.
Radka Filipská chtěla jako malá pracovat se zvířaty. I proto si zamilovala dokumenty od britského dokumentaristy Davida Attenborougha, který se stal jejím hrdinou. "Chtěla jsem být jako on," vzpomíná dnes 29letá Radka. Kromě lásky ke zvířatům a ekologii bylo její vášní focení. "Tak jsem si řekla, že když mě baví focení, mohla bych dokumenty o přírodě natáčet," říká.
Už na vysoké škole ale začala vnímat, že se nebude jednat o jednoduché povolání. "První rok jsme měli více oborů předměty dohromady. Na jedné přednášce jsme se měli přihlásit, kdo studuje kameru. Když jsem zvedla ruku, učitel reagoval: 'I vy, slečno?' a mávl rukou," vzpomíná Radka, která byla jediná žena na oboru kamera.
"Studium bylo pro mě docela náročné, protože jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá. A myslím, že za to mohly i náznaky, že jsem holka," míní. Předsudky podle ní souvisí s technickou a fyzicky náročnou povahou oboru. "Kamery jsou přitom čím dál lehčí a kameraman má kolem sebe tým lidí, kteří mu s připravováním kamery pomáhají. Pokud musí člověk zvednout 60kilovou věc, vždy je lepší ji obsluhovat ve dvou a je jedno, jestli se jedná o muže, nebo ženu," vysvětluje.
Nosila jsem baterky tam a zpátky
Fyzická a psychická náročnost podle Radky především spočívá v dlouhé pracovní době. Člen štábu musí na natáčecím place trávit deset až dvanáct hodin. Jinak tomu nebylo ani při natáčení oscarového snímku Na západní frontě klid, kde působila jako tzv. trainee. "Jedná se o člověka, který se u filmu zaučuje a může si vyzkoušet, jak to chodí. I když jsem už pozici traineeho přesluhovala, stejně jsem na nabídku kývla," popisuje Radka.
K natáčení velkofilmu se dostala díky kontaktům, které získala během svého studia a práce ve Skotsku. Do zahraničí odjela ještě během studií na vysoké škole ve Zlíně a podílela se na práci u filmu jako Tell It to the Bees nebo u seriálu Cizinka. Snímek Na západní frontě klid ale vnímá jako svůj největší úspěch, i proto, že musela překonávat sebe samu. "Odměna byla, že režisér Edward Berger jako jeden z mála režisérů znal mé jméno," směje se Radka.
"Opravdu jsme dřeli, protože nás bylo v natáčecím týmu málo. Skvělé byly momenty, kdy jsem mohla působit jako druhá asistentka kamery. Pak ale přišly dny, kdy jsem jen nosila baterky tam a zpátky po zabahněném poli. To mě frustrovalo," popisuje Radka, která se nezdráhá říct, že se jeden den také rozbrečela. "Myslím, že jsem brečela u každého natáčení, protože je to opravdu fyzicky a časově náročné. Brečím, když jsem frustrovaná, což vychází z obrovského stresu a dlouhých pracovních hodin, které způsobují, že nemáte vůbec žádný život," vysvětluje.
V Česku nejsme zvyklí nováčky zaučovat
Kompenzací jí byl přístup britského kameramana Jameseho Frienda, který za snímek získal Oscara. "Jako jeden z mála kameramanů, se kterými jsem pracovala, se mě ptal, co chci v životě dělat. Také mi řekl, že kdybych měla jakoukoliv otázku, ať za ním kdykoliv přijdu a zeptám se," popisuje Radka, která jinak působí právě na pozici druhé asistentky kamery.
Kameramanovi mění objektivy, přestavuje kameru a řeší, aby na place byly všechny potřebné věci. Nicméně přiznává, že je velmi těžké ve filmovém průmyslu kariérně postupovat. Filmové týmy jsou většinou ustálené a nepouští mezi sebe nováčky.
Zatímco ve Skotsku její práci oceňovali a komunikovali s ní, v Česku se s takovým přístupem setkala málokdy. "Lidé nejsou otevření brát nové lidi a zaučovat je," říká Radka, která srovnává také genderový přístup v zahraničí a u nás: "Ve Skotsku jsem se setkala možná s jednou poznámkou za rok. Když jsem se vrátila do Česka, hned první natáčecí víkend jsem měla pocit, jako by mě profackovali," vzpomíná.
Slýchávala komentáře od poměrně nevinných poznámek ve stylu: "Jo, holka u kamery, to se nevidí," po "věci, které ani nechci říkat nahlas, protože jsou nechutné." "Například ochranka mě při vstupu do budovy často zastavovala a ptala se, jestli jdu do kostymérny nebo do make-upu," říká s úsměvem Radka. "Pak jsem bohužel zažila i vylučování z týmu. Muži z natáčecího týmu se na konci dne plácali po zádech, gratulovali si a mě jako holku ignorovali," dodává.
Je složité vytvářet vztahy
"Přitom to určitě není o tom, že kdo má větší svaly, je lepší asistent," směje se Radka. "Člověk musí být především týmový hráč, umět jasně komunikovat, pracovat ve stresu. Asistent kamery by měl být v ideálním případě o krok napřed vůči dění na place. Musí se soustředit a poslouchat, aby mohl být připravený s danou věcí v ruce a podávat ji," vysvětluje.
V současné době Radka přemýšlí, kam se ubírat dál. Kvůli stávce v Hollywoodu bylo přerušené natáčení zahraničního seriálu, který se měl natáčet v Česku, a ona je tak dva měsíce bez práce. "Častý argument, proč práce u filmu není pro ženy, je časová náročnost. Nevíte, kdy skončíte, což se neslučuje s péčí o rodinu. Pro mě se ale přitom jedná o aspekt duševního zdraví jako takového. Dlouhé hodiny člověku neprospívají. Ráno vstanete, jdete do práce, večer se osprchujete a jdete spát," popisuje Radka.
"Všechno jde stranou, nemáte žádný život, je složité vytvářet partnerské nebo kamarádské vztahy," vysvětluje žena, která se zmiňuje o dvousměnném provozu, který pro členky štábu začíná fungovat v zahraničí. "Dvě ženy se dohodnou a směnu si rozdělí, aby mohly vídat také své děti. Nicméně u mužů stále nikdo neřeší, že tráví většinu života v práci," popisuje Radka. "Řešení tedy existuje, jen je třeba jít změně naproti," vysvětluje filmařka, která se po snímku Na západní frontě klid podílela na filmu Vyproštění 2 pro platformu Netflix.
Radka v současné době zvažuje, jestli u kamery zůstane. "Pomohlo by, kdyby filmařina byla přívětivější povolání k životu, což se úplně nestane. Stačilo by, kdyby měla pracovní doba osm hodin," směje se. Radka do budoucna přemýšlí, že by zkusila psát scénáře.
"Nebo se věnovat právě duševnímu zdraví u filmu. V zahraničí už vznikají různé iniciativy, které poskytují psychology pro filmaře právě kvůli specifičnosti jejich práce," uzavírá žena, která má na ruce vytetováno "Your soul is unbreakable" neboli "Tvoje duše je nezlomná". "To jsem si nechala vytetovat za odměnu, když jsem se dostala na vysokou školu. A jo, asi se to týká mého dosavadního života u filmu i mého budoucího smýšlení," směje se.
Video: Nvotová: Všichni máme názor a neposloucháme se. Hony na čarodějnice jsou dodnes živé (9.10.2022)
