Vaccinium vitis-idaea
Lidové/další názvy: brusnice obecná, brusnice kyhanka, kalinka, kyselinka, červená borůvka
Čeleď: vřesovcovité, brusnicovité
Popis rostliny
Brusnice brusinka je celoročně zeleným keříkem, který není vyšší než 10 až 30 cm.
Oblé větvičky jsou vzpřímené nebo vystoupavé. Střídavě nesou krátce řapíkaté, kožovité lístky oválného až vejčitého tvaru. Listy jsou celokrajné, s mírně podvinutým okrajem. Horní strana listů je lesklá, temně zelená, spodní šedozelená.
Od května do července brusinka kvete bílými nebo narůžovělými květy. Mají zvonkovitou korunu se 4 – 5 lístky. Skládají se v hroznovitá květenství s krátkými stopkami.
Plody dozrávají od července do října. Z původní zelené barvy přecházejí na bílou, zralé jsou sytě červené. Lesklé kulaté bobule obsahují drobná hnědá semínka. Brusinky jsou jedlé, avšak čerstvé mají kysele nahořklou chuť.
Výskyt a pěstování
Brusnici brusinku najdeme na chladnějších místech Evropy, Asie nebo Severní Ameriky. Roste i za polárním kruhem.
Také u nás jí svědčí především podhorské a horské polohy. Pro svoji vzácnost je chráněná. Jako náhražka brusinek se proto častěji užívají plody jiných druhů, často klikvy původem ze Severní Ameriky nebo Polska. Klikva se nesprávně označuje jako brusinka, její bobule jsou však větší. Na pěstování není tak náročná.
Brusince se daří na kyselých, na minerály chudých půdách. Osídluje světlé, zejména jehličnaté lesy, horské louky a pastviny, písčiny, vřesoviště a rašeliniště.
Léčitelství
Brusinka obsahuje fenolický glykosid arbutin (cca 5 %), flavonoidy, třísloviny, organické kyseliny (gallovou, šťavelovou, benzoovou), hydrocholin, tanin a některé minerální látky (hořčík, mangan, draslík). Plody brusinky vynikají obsahem vitamínu C, karotenoidů, pektinu, cukru a barviv (antokyany).
Kvůli obsahu kyseliny šťavelové, která může být příčinou odvápnění kostí, se nedoporučuje dlouhodobé podávání brusinek. Listy nesou menší podíl této kyseliny. Naopak se cení obsah hydrochinonu, který funguje jako dezinfekce ledvin.
V léčitelství slouží jednak plody, jednak listy brusinky.
Plody se sbírají od června do září, v době plné zralosti. Suší se nebo zavařují. Připravují se z nich kompoty, džemy, marmelády, sirupy, džusy, likéry apod. V kuchyni v podobě brusinkové omáčky zdobí tradiční svíčkovou, hodí se i k mletému masu, houbám, aromatickým sýrům či sladkým dezertům.
Listy brusinky se sbírají ve stejném období jako plody. Z větviček se jemně otrhávají. Nedoporučuje se sdrhování, které by mohlo poškodit celou rostlinu. Suší se ve stínu či na slunci, co nejrychleji, při umělém sušení do 40 °C.
Léčivé účinky brusinky
- má dezinfekční a antiseptické vlastnosti
- funguje jako přírodní antioxidant
- působí močopudně a svíravě
- je prospěšná při zánětech močového měchýře a močových cest
- představuje prevenci potíží močového ústrojí a zažívacího aparátu
- je podpůrným prostředkem při léčbě onemocnění žlučníku nebo cukrovky
- snižuje hladinu krevního cukru
- stimuluje vylučování žluči
- účinně působí proti průjmu
- pomáhá předcházet vzniku zubního kazu
Podávání a užití
Brusinka se v léčitelství podává přímo nebo jako prášek ze sušených plodů, extrakt v tabletách apod. Připravuje se jako macerát, kdy se luhuje přes noc ve studené vodě a před podáváním se nechá krátce projít varem. Poslouží i jako čajový nálev (1 – 2 polévkové lžíce drogy na šálek vroucí vody, luhuje se v uzavřené nádobě 15 min., poté se scedí, popíjí se vlažný).
Brusinka sice nemá nežádoucí vedlejší účinky, neměla by se však podávat dlouhodobě (déle než 2 měsíce, více než 4 měsíce v roce). Neužívá se vůbec při těžkých poruchách jater a ledvin. Není vhodná pro těhotné a kojící ženy, ani pro děti do 12 let.
Brusinka je součástí ledvinových bylinných směsí, mj. spolu s přesličkou, jehlicí, zlatobýlem, řepíkem, truskavcem nebo břízou.
Brusinka nemá významné vnější využití.
Brusinkový dip – recept
Zavařené brusinky smícháme s medem a limetkovou šťávou. Dip opepříme, osolíme a ohřejeme. Dochutí různé pokrmy z masa, skopové, telecí, zvěřinu aj.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
