reklama

Ženy čeká bídný výhled. Bez nich by se ale společnost zhroutila, říká česká politička

Magdalena Davis se od dob studií zabývala zejména enviromentálními tématy. Když ale v roce 2014 během třetího těhotenství vstupovala do politiky, prožívala zaryté stereotypy o matkách, že by měly raději zůstat doma a starat se o děti. Jako politička se tak začala zabývat i rovnými lidskými právy a ve čtvrtek 1. dubna vystoupí se svou přednáškou v rámci konference za rovné platy žen Equal Pay Day.

"Zaměstnavatelé i politické elity si začínají uvědomovat, že nerovnost platů je téma, které dříve nebo později budou muset řešit."
"Zaměstnavatelé i politické elity si začínají uvědomovat, že nerovnost platů je téma, které dříve nebo později budou muset řešit." | Foto: archiv Magdaleny Davis

Na konferenci se chcete vyjadřovat k tomu, jak "obnovit rovnováhu ve společnosti". Kdy došlo k bodu, kdy jsme jako společnost rovnováhu mezi muži a ženami našli? A proč jsme ji ztratili? 

Začnu tím, proč jsme ji ztratili. Hromadně jsme přistoupili na iluzi, že příslušníci některých skupin jsou lepší, nadřazenější a významnější než jiní. To se ani zdaleka netýká jen mužů a žen. Ve stejné pozici se ocitají lidé odlišných ras a národností, lidé s různou úrovní vzdělání, povolání, materiálního zabezpečení, zdraví… Příkladů je celá řada.

Momentů, kdy jsme rovnováhu našli, není mnoho, přestože jsou známé již od pravěku, zejména ve společnostech s matriarchálním systémem. Mezi nejvyšší hodnoty tam patřila rovnost lidí a péče o ostatní příslušníky kmene, protože všichni byli děti matky Země a ta má všechny své děti stejně ráda. Do jisté míry to potvrzují i současní etnografové, kteří zkoumají odloučené kmeny. Jeden z takových bodů podle mě nastává nyní a projevuje se mimo jiné i zvýšenou pozorností k rozdílnému odměňování mužů a žen.

Česko patří mezi země, kde je platový rozdíl mezi muži a ženami markantní, v současnosti se uvádí téměř 20procentní. Co se podle vás v současnosti v tuzemsku a české společnosti děje směrem k tomu, aby se tento rozdíl postupně snižoval? 

Prvním krokem ke změně je tradičně uznání toho, že problém existuje. Takže už jen to, že se o něm začíná veřejně mluvit, je výrazný posun. Zaměstnavatelé i politické elity si díky tomu začínají uvědomovat, že je to téma, které dříve nebo později budou muset řešit. Vliv západní společnosti, která má v tomto ohledu náskok, "prosakuje" i do Česka a kromě žen už si tématu všímají i někteří muži - otcové, manažeři - kterým je tato nerovnost protivná.

Co české ženy v kontextu rovných platových podmínek dělají stále špatně? A co bychom mohly my ženy na individuální úrovni udělat pro zlepšení? 

Jsem přesvědčená o tom, že ženy toho ve skutečnosti dělají špatně velmi málo. Jejich největším pochybením je, že si nechávají vnucovat okolnosti, podmínky a nástroje, které jim nejsou vlastní. Něco jako když si chcete zahrát tenis, ale síť je příliš vysoko, kurt někdo nalajnoval na velikost fotbalového hřiště a v ruce držíte hokejku. Budu teď trochu generalizovat, ale představte si, že jedním ze silných ženských rysů je péče a podpora ostatních. Pokud se s tímto nastavením ocitnete u přijímacího pohovoru vedeného mužem, podvědomě očekáváte, že se o vás coby budoucí nadřízený postará tak, aby vás co nejvíce podpořil (ostatně vy byste to pro něj na jeho místě udělala), a že vám tudíž nabídne pro vás nejadekvátnější plat.

Magdalena Davis

Magdalena Davis

  • Narodila se v roce 1976 v Praze, kde vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. 
  • Od dob studií se specializuje na ekologii a hydrobiologii. Postgraduální stipendium získala ke studiu na University of Western Australia v Perthu.
  • V roce 2018 se stala starostkou v Mníšku pod Brdy, kde také žije.
  • Od roku 2020 vede Stranu zelených a je tak druhou ženou v historii této strany, která tento post zastupuje. Ještě než se stala spolupředsedkyní, dva roky zde působila jako místopředsedkyně. 
  • Má tři děti, které vychovává s manželem, Australanem Stuartem Davisem. 

Muž však zná zejména nástroj sebeprosazení a očekává tedy, že se o svůj plat budete rvát a vymůžete si ho na něm. Když to neuděláte, s pokrčenými rameny vám dá plat nižší, než jaký by dal muži ve stejné pozici. Ženám tak zbývají pouze dvě strategie: buď se chovat jako muži a asertivně se rvát o svoje práva, nebo podporovat ostatní ženy a tím se podporovat navzájem.

Často se mluví o tom, že ženy disponují silným sociálním cítěním, proto nacházejí uplatnění jako sociální pracovnice, zdravotní sestřičky nebo učitelky. Což by korespondovalo i s vaším mottem přednášky na konferenci Equal Pay Day, že ženy "nechtějí měnit svět, ale chtějí dobrý život pro své blízké". Jak správně by se měla tato vlastnost ohodnocovat penězi? 

Aby to byl důstojný příjem, z kterého se dá žít. Pandemie koronaviru třeba jasně ukázala, že lidský život nezachraňují betonové budovy, postele nebo přístroje, ale především personál, tedy v drtivé většině ženy v rolích zdravotních sester a dalšího personálu. Opuštěné nebo zoufalé lidi zase zachraňovaly sociální pracovnice a dobrovolnice z neziskových organizací, opět převážně ženy. Kromě toho se z každé ženy-matky doma stala i učitelka na částečný úvazek, samozřejmě bez nároku na jakoukoliv odměnu. Bez těchto žen by se přitom společnost už několikrát zhroutila. Uvědomujeme si to?

Jakou predikci platového ohodnocení žen a jejich uplatnění na pracovním trhu vidíte v souvislosti s pandemii koronaviru? Mluví se o tom, že právě ženy jsou na této situaci bité nejvíce. 

V každé krizi se vždycky vyjeví slabá místa systému a tohle je jedno z nich. V návaznosti na krizi v roce 2008 se řada stálých úvazků přeměnila na úvazky zkrácené, OSVČ nebo přímo švarcsystém, tedy bez jakékoli záchytné sítě. Ty se pak staly prvními oběťmi vládních opatření proti koronaviru v roce 2020, a velkou část z nich zastávaly ženy. K nim se vzápětí přidala odvětví, jako jsou pohostinství, turismus, kadeřnictví, kosmetika atd., která jsou z více než 80 % zastoupena ženami. K tomu přidejme již zmíněnou zodpovědnost za vzdělávání a péči o děti kvůli uzavřeným školám a školkám, dále snížení příjmů o 40 % v případě, že matky musely čerpat ošetřovné, no a nakonec i skutečnost, že řada žen se po konci pandemie nebude mít kam vrátit nebo jim natolik ujede vlak v jejich profesi, že v ní budou obtížně zaměstnatelné. Bídný výhled, co?

Ještěže jsou české ženy na takové doby zvyklé už z časů, kdy praotec Čech pravil: To je ta země mlékem a strdím oplývající, holky běžte a makejte, kluci potřebují jít na pivo. Ne, teď vážně. Příští vláda bude muset tuhle nerovnost chtě nechtě řešit, protože už se nebude týkat jen jednotlivých žen, ale celých rodin i tím i celé společnosti.

Skrytý poklad naproti Národnímu divadlu. Interiér Akademie věd je impozantní | Video: TV Architect

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama