reklama

Matka pěti dětí vybrala ve sbírce 2 miliony. "Nejsem samoživitelka natahující ruce"

Zuzana Pospíšilová odešla v roce 2015 s pěti dětmi od manipulativního partnera. Komentáře, které se objevily po zveřejnění dubnového rozhovoru, Zuzaně nebyly příjemné. Přesto nelituje, že svůj příběh pro Aktuálně.cz otevřela. Ráda by upozornila na to, že samoživitelky nenatahují ruce, ale že je v naší společnosti problém, který nechceme vidět a řešit.

Zuzana Pospíšilová je ráda, že o svém příběhu promluvila. Říká, že žen s podobným osudem je spousta.
Zuzana Pospíšilová je ráda, že o svém příběhu promluvila. Říká, že žen s podobným osudem je spousta. | Foto: Tomáš Vocelka

"Bude tady potřeba hodně věcí opravit. Ale už to bude naše. Z terasy nám do kuchyně zatéká, ale když je pěkná noc a neprší, tak si na ni dáme karimatky a spacáky a usínáme s hvězdami nad hlavou," popisuje Zuzana Pospíšilová. Poprvé jsme o tom, jak se v českém prostředí žije samoživitelce s pěti dětmi, psali v dubnu tohoto roku. Zuzana tehdy sháněla bydlení a ve veřejné sbírce na koupi domu či bytu získala dva miliony korun. V současné době je kupní smlouva na dům, který si doteď pronajímali, před podpisem.

„Je to ta nejlepší varianta, která mohla vyjít. Od začátku jsem cítila, že Strání je náš domov, zakořenili jsme tady. Původně to vypadalo, že dům chce koupit rodina majitele, nakonec jej ale nabídl nám. Od května neřeším nic jiného,“ popisuje Zuzana v kuchyni svého budoucího domu, obklopená pěti dětmi - dvanáctiletou Eliškou, desetiletou Aničkou, osmiletou Evou, šestiletým Kubou a tříletým Vojtou.

Cena za dům je dva miliony a 300 tisíc korun. Zuzana musela zbylých 300 tisíc vyřešit nebankovní půjčkou, kterou bude postupně splácet. Ta je jak od mužské skupiny, která ji pravidelně podporuje prostřednictvím jejího kamaráda, jenž je jejím členem, tak od rodiny, která se rozhodla devětatřicetileté samoživitelce pomáhat po přečtení jarního rozhovoru. Na jeho základě jí přišlo také několik tipů na výdělek. Když se ale zajímala o konkrétní možnosti realizace, nabídky nedopadly.

Děti mi každý den připomínají, co je důležité

S jistotou bydlení se v současné době začíná soustředit na hledání práce ve Strání a okolí. Díky podpoře Zuzana také chodí do autoškoly, od jejíž absolvování si slibuje, že získá lepší práci a že bude o něco samostatnější.

„Přes prázdniny jsem ve Strání uklízela u starších lidí a vedla turisticko-přírodovědný kroužek Zálesáček. Práce s dětmi se zaměřením na přírodu a přirozený pohyb je něco, v čem vidím obrovský potenciál a jednoduše ho žiju. Tento projekt na podzim končí, ale věřím, že se v tomto směru podaří navázat jiná spolupráce,“ doufá devětatřicetiletá pětinásobná matka.

Stejně jako Zuzaně není dětem cizí žádná práce. Během rozhovoru osmiletá Eva s desetiletou Aničkou pečou slané tyčinky, které nazývají práskokrky, a Eva se ptá mámy, zda má na jejich potření použít žloutek i bílek. „Když přijede návštěva, mají z toho radost a chtějí pohostit. Jsou akční a do všeho nadšené, baví je pracovat na zahradě i v domácnosti. Minulý týden jsme všichni roznášeli místní zpravodaje. Obrovsky je to baví a já v podstatě ‚jen‘ organizuji a koordinuji. Teď máme domluvenou výpomoc u jedné paní,“ popisuje Zuzana, která s dětmi podniká náročné výpravy do místní přírody, spí s nimi pod širákem a před rozhovorem si společně vyráběli tetování z henny. "Nechala jsem si pro zvýšení pozitivních vibrací na ruku napsat Love, Peace, Hope a Faith," směje se. 

Zuzana přiznává, že všechno není samozřejmě vždy růžové a ne vždy se šestičlenná rodina shodne. Pro matku samoživitelku je ale důležité, že děti mají přirozenou radost a umí si pořád hrát. "Nepřestali jsme si hrát, protože jsme zestárli, ale zestárli jsme, protože jsme si přestali hrát. To je důležité životní motto. Děti mi každý den připomínají, co je v životě opravdu důležité - jednoduchost života jako takového a radost z něj,“ říká.

Pomáhá mi běh, jsem taková matka na útěku 

Se svými ratolestmi tráví většinu času, a i když je má ráda a nechce si stěžovat, na odpočinek jí příliš nezbývá. Zároveň přiznává, že si čas s nimi někdy záměrně volí sama, aby rozptýlila tíživé myšlenky týkající se financí, které se snaží stabilizovat. Hlavu si v poslední době začala čistit během.

„Běh je jednoznačně srdcovka, jsem taková matka na útěku, jak trefně vystihla moje bývalá spolužačka z univerzity,“ říká se smíchem. „Nejspíš utíkám od stresu, od místa, ve kterém pořád všechno řeším. S dětmi se málokdy někam dostaneme. Vstupné, cestovné, jídlo na cestách, všechno je to dost finančně nákladné. Nicméně jsem za toto svým způsobem i vděčná, protože když nemáte jiné možnosti, učí vás to pružně myslet a pracovat s tím, co máte k dispozici. Nakonec zjistíte, že toho, co je kolem, fakt není málo a že je i ve zdánlivě stejném prostředí stále možné něco vymýšlet.“ Záhy rychle dodává, že nesportuje jen kvůli útěku. Je to pro ni relax a forma, jak ze sebe v přírodě dostat, co nepotřebuje, a odnést si z ní klid a o něco lehčí hlavu.

A protože se běh zalíbil i jejím dětem, zapojila se s nimi do projektu Rozběháme Česko. Myšlenka pohybu s charitativním záměrem se jí líbí. „Je to jedna z motivací, co nás zvedne z gauče a vytáhne ven sbírat kilometry nebo nejlepší časy,“ říká Zuzana, zatímco vchází do pokoje, v němž mají s dětmi na zemi naskládané matrace a peřiny. Ukazuje mi televizní místnost, v níž se každý večer všichni dívají na pohádku. Ona leží obklopená dětmi a každé z nich se jí chce alespoň nějakým způsobem dotýkat. Aby to bylo fér, každý den se střídají v tom, kdo bude vedle ní ležet.

"Síla se nerodí z fyzických schopností, nýbrž z nezdolné vůle" nebo "Někdy prostě musíš" jsou citáty, které má Zuzana napsané na stěně svého pokoje vedle televizní místnosti. „S dětmi jsme nedávno lezli i s koly na horu Javořina. Přes kameny, kořeny, slzy, spousta lidí nám po cestě říkala, že to nedáme. A já jim i dětem odpovídala, že to dojdeme, když už na té cestě jsme. A takovou vůli má každý, je jen třeba nenechat se převálcovat,“ vysvětluje své zalíbení a nejspíš i potřebu v citátech o lidských schopnostech.

Na spoustu věcí nejsem pyšná, ale chybovat je normální

Stejně tak jako je třeba se nevzdávat, je podle ní velmi důležité říct si někdy o pomoc. „Kdybych svůj příběh neotevřela, nedokážu si vůbec představit, jak bychom na tom byli. Ráda bych poděkovala všem, kteří jsou na této cestě s námi. Moc si vážím veškeré podpory, která k nám přichází,“ přemítá. Negativní komentáře, které se po zveřejnění článku na Aktuálně.cz objevily, ale Zuzaně příjemné nebyly.

„Podle mě je to hodně o závisti. Lidé se domnívají, že se jenom tak vysbíraly dva miliony korun. Nikomu nevysvětlíte, že to nebylo jednoduché. Vyjít na světlo s příběhem, v němž se  veřejně přiznáváte k tomu, že se vám něco nedaří a nejste pyšná na spoustu věcí. Všichni vám najednou vidí až do talíře a mají potřebu se trefovat. Nikdo z nich by v mých botách jít nechtěl, nikdo neví, jak by se s takovou situací popasoval sám a nikdo nemůže vědět, co mu bude životem naservírováno. Proto si myslím, že kohokoliv odsuzovat není úplně šťastné,“ dodává Zuzana rezolutně. 

Z vedlejšího pokoje vykřikuje nejmenší Vojtíšek, nejstarší Eliška přinese ukázat nově narozená koťata a jejich máma se zamyšleně dívá do místnosti. „Azylové domy praskají ve švech, ženy jsou nechávány na ulicích, berou jim děti, jsou finančně tlačeny ke zdi, aby mlčely a zlomily se. Opravdu si nemyslím, že jsou na vině vždy jen ony, že jsou špatné či neschopné. Myslím, že je tady hlubší problém, který prostě jenom nechceme vidět a řešit. Společnost má pocit, že jen natahuju ruce, ale nepodívá se pod povrch. Jakmile jste sama a ještě si dovolíte otevřít příběh o manipulaci a domácím násilí, dovolíte si přijmout pomoc, která přichází sama, někteří vás mají potřebu umlčet a zpochybnit.“

Říká, že minulost jen těžko změní a rozhodně nelituje ani jednoho svého dítěte. A i když si nevybrala úplně nejjednodušší cestu, věří, že má smysl pro ni i pro druhé. „Byla bych moc ráda, kdyby můj příběh dal někomu odvahu, naději, motivaci a víru v to, že může být lépe. Že nemá smysl trestat sebe ani druhé za to, že chybujeme,“ uzavírá Zuzana. 

Mohlo by vás zajímat: Pavlousková: Raději prodejte ledničku, radila úřednice samoživitelce žádající o pomoc

Pomoc státu měla být mimořádná a okamžitá, ale tyhle přívlastky se nenaplnily, líčí ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková. | Video: Emma Smetana
Zahrada Na Valech na Pražském hradě: Návštěvníci tu najdou pyramidu i etruské motivy | Video: TV Architect

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama