Být teď doma mi přijde horší než tehdy na mateřské
Zuzana (38), letuška
Jak se váš život od začátku pandemie změnil?
Od půlky března jsem doma, a protože létám osmnáct let, jsem zvyklá být v pohybu a mít nepravidelný režim - ranní, noční, denní. Být týden pryč, dva dny pryč, pak týden doma. A najednou jsem od pondělí až do neděle doma, vařím, starám se o rodinu a během týdne ještě učím svoje dítě. Tohle už jsem zažila jednou na mateřské, ale nepřišlo mi to tak hrozné jako teď.
Jak tedy svůj čas doma vyplňujete a prožíváte?
Ze začátku jsem si volno užívala, vytvořila jsem si režim - pravidelně jedla, spala, byla jsem s dcerou a partnerem. Jenomže tyhle věci si přeji dělat, když pracuji a pravidelně létám. Teď ale nikam nemůžu. Snažím se si udělat taky čas pro sebe. Ráda čtu, takže si vždycky udělám aspoň chvilku pro sebe, abych si měla čas číst a dát se dohromady. Udělala jsem taky velký jarní úklid celého domu, na což bych normálně neměla čas, protože začíná sezona.
Najdete na této situaci i nějaká pozitiva, která váš život obohatila?
Pro mě je tato situace těžká, protože jsem zvyklá být neustále v pohybu. I mimo práci jsme zvyklí cestovat, díky zaměstnaneckým letenkám trávíme každé volno v zahraničí. Nechci, aby to znělo rozmazleně, ale pro mě, jako člověka, jehož prakticky celý život je spjat s cestováním, je sezení doma velmi těžké. A psychologické rady o tom, jak bychom se měli věnovat sami sobě, mi nepomáhají, protože si myslím, že to umím i v běžném režimu. Stejně těžká je pro mě nejistota toho, kdy se všechno vrátí do normálu. Potřebuji mít termíny. A čím déle tenhle stav trvá a čím déle jsem doma, tím menší jsem optimistka. Jasně že jsem ráda, že trávím volno se svou dcerou, ale po měsíci a půl je toho přece jenom moc. Přišla jsem na to, že nejsem typ na domácí výuku, a pořád si nedovedu představit, že bych pracovala od pondělí do pátku, od 8 do 17 hodin.
Jak ovlivní situace váš život i do budoucna?
Člověk si říká, že už má nějaký věk a jestli to není příležitost k tomu, dát se jiným směrem a nechat tuhle práci mladším. Ale zároveň jsem si uvědomila, jak moc mi moje práce chybí a jak moc ji mám i po těch letech ráda. Chybí mi už jenom pro to, se hezky obléknout, namalovat a jít do práce.
