Od střední podniká s oděvy z druhé ruky. Krásné věci hledejte v malých sekáčích, radí
Na začátku byl bezelstný studentský přivýdělek prodejem oblečení z druhé ruky. Dnes čtyřiadvacetiletá Kateřina Studená provozuje vlastní online secondhand, pro nějž vlastnoručně vybírá všechny kousky. Pro udržitelný šatník doporučuje jednoduché pravidlo: nakoupit si takové oblečení, které budeme milovat a nosit do roztrhání, ať už je z fast fashion, nebo od místního designéra.
Všechno začalo, když byla Kateřina na střední škole a bylo jí okolo patnácti let. Tehdy začala objevovat kouzlo nakupování z druhé ruky, které v té době zrovna začínalo být na vzestupu nejen jako ekonomická nutnost, ale i způsob, jak si sehnat jedinečné a kvalitní oblečení. "Objevila jsem prodejní aplikaci, kde jsem našla spoustu nádherných kousků z druhé ruky, které byly za super ceny, což pro mě jako pro patnáctiletou holku bylo skvělé. Od řetězců v obchoďácích jsem úplně odběhla," vypráví.
Postupně začala v aplikaci nabízet i své vlastní oblečení, které už neunosila, a později si ji získaly také kamenné sekáče. "Tam jsem objevovala i kousky, které byly nádherné, měly krásné složení, úžasný materiál, ale nebyla to třeba moje velikost nebo můj styl, a mně jednoduše mrzelo je tam nechat, protože nikdy nevíte, jestli stejně neskončí na skládce," vysvětluje s tím, že zprvu příliš netušila, co dělá.
Úlovky, které se jí líbily, ale nebyly pro ni, doma vyprala, nafotila a začala s párkorunovou přirážkou také prodávat v aplikaci. A měly odbyt. Postupně se přesunula na Instagram, což už byl jen krůček od založení e-shopu, který funguje tři roky. Tehdy studovala v Olomouci filmovou vědu a žurnalistiku. Studium ale nakonec nedokončila a dala přednost svému podnikání. Dnes už má v týmu jednu posilu, a klientela se dál rozrůstá. Stále to podle ní ale nestačí na plnohodnotnou výplatu, ze které by se dalo i ušetřit. Pracuje k tomu proto pro pojišťovnu.
Když občas nakupujeme v řetězci, nejsme špatní lidé
O dalekosáhlých problémech rychlé módy se Kateřina dozvěděla až nějakou dobu poté, co se zamilovala do nakupování z druhé ruky. "Ze začátku mě spíš bavilo, že si můžu koupit levné, pěkné věci, které třeba nemají úplně všichni kolem mě, a adrenalin z nakupování," vzpomíná. Postupně se k ní ale začaly dostávat také informace o problémech velkých řetězců. Tyto poznatky se dnes snaží předávat svým sledujícím na Instagramu a YouTube.
Největším problémem je podle ní to, že velké oděvní společnosti většinou vůbec nevědí, kde a v jakých podmínkách se jejich produkty vyrábějí. "Zkrátka zadají výrobu, ta přejde přes několik lidí, a pokud se to vyrobí a oblečení dorazí, dál to vůbec neřeší. Problém je také neinformovanost nás nakupujících o tom, kde se oblečení bere a jaké jsou pracovní podmínky lidí v obrovských fabrikách. Dobrý není ani způsob pěstování materiálu na výrobu oděvů a to, že většina je ze syntetických textilií," vyjmenovává.
Sama přesto čas od času ve fast fashion stále něco pořídí. "Není to tak, že když si občas něco pořídíme v obchodním centru, jsme špatní lidé, kterým nezáleží na životním prostředí. Důležitější je nastavení mysli, se kterým nakupujeme. Je pořád lepší koupit si džíny z řetězce, které budeme opravdu milovat, jsou stoprocentně bavlněné a vynosím je do roztrhání, než si pořídit z místního obchodu takové, které mi nebudou tak dobře sedět a za chvíli se jich zbavím," je přesvědčená.
Ani secondhandová móda planetu nespasí
Obliba seconhandové módy v západních společnostech roste. Například magazín Quartz uvedl, že k roku 2026 má trh s obnošeným oblečením narůst o 127 %. Také z loňského průzkumu agentury STEM vyplynulo, že téměř polovina Čechů a Češek kombinuje nákup nového oblečení a oděvů z druhé ruky. K udržitelnějším nákupům se silněji hlásí mladší generace. Ale i růst trhu se secondhandovou módou má svou odvrácenou stránku.
S tím, jak se produkce rychlé módy stále zvyšuje a klesá cena i kvalita oděvů, se jich více a více objevuje v second handech. V obchůdcích, kde ještě před deseti lety byly hlavně kvalitní oděvy z "babiččiny skříně", je dnes stále více pár měsíců starých trendů z řetězců. Ty již výrazně převyšují poptávku, a tak je většina z nich zejména ze západních zemí dovezena do subsaharské Afriky. Co se s oblečením děje dál, podrobně popsala novinářka Natálie Sousa.
I milovníci barev užijí neutrální kousky
Kateřina oblečení pro svůj e-shop shání hlavně v secondhandech na maloměstech, kde zatím přehlcení nekvalitní rychlou módou nepozoruje. "Ale všímám si, že je tam méně kvalitních ´vintage´ kousků. Možná je to tím, že jsou teď moderní, má o ně zájem více lidí, a už jsou rozebrané," přemýšlí. "Na maloměstech občas opravdu najdete lepší kousky než ve velkých městech, kde je to více rozebrané. Pokud máte tu možnost, určitě doporučuju občas zajít do sekáče, který se jmenuje prostě "sekáč". Bývají tam krásné věci," říká.
I u nakupování z druhé ruky jde tedy především o vnitřní nastavení nakupujících. Pořizování hald oblečení ze sekáčů, které brzy zase omrzí, není bez dopadu na životní prostředí. Kateřina se to snaží reflektovat při výběru produktů pro svůj e-shop. Zaměřuje se především na nadčasové oblečení v neutrálních barvách z přírodních materiálů. "Takové materiály více zahřejí, tolik se v nich nepotíme, jsou příjemnější, déle vydrží," vyjmenovává. Univerzální barvy a střihy podle ní mají zase tu výhodu, že se dají dobře kombinovat, což opět může přispět k tomu, že daný oděv hodně unosíme, a o to déle vydrží v šatníku.
Podle Kateřiny mohou i lidé, kteří mají rádi výrazné barvy a vzory, těžit z toho, když se budou soustředit na neutrální doplňky a boty. "Je dobré mít například jedny černé zimní boty a jedny hnědé nebo světlé. Podobně s kabelkami," radí. "A ať už máte rádi barvy, nebo nosíte neutrální oblečení, pokud třeba víte, že trávíte zimu ve svetru, je dobré najít střih, který vám opravdu sedí, a pořídit si třeba jeden černý s rolákem a jeden hnědý bez roláku. Pak jej i lépe zkombinujete třeba s barevnou sukní, a tím ji i lépe unosíte," vysvětluje Kateřina.
Do budoucna by kromě e-shopu s oblečením z druhé ruky ráda provozovala také vlastní značku oblečení. "Zatím mám u švadleny zadané první kusy oblečení, které by tam teoreticky mohly být. Ale rozjet něco takového je mnohem pracnější, než jsem si myslela. Snad to jednou klapne," přeje si.