Konec slušného chování: Všichni jsme on-line, ale nikdo nekomunikuje
Co kolem sebe nejčastěji vidíte, ať už jste kdekoliv? Lidi, kteří se neustále dívají do svých telefonů. Velká část světové populace je neustále on-line, dost často má zřejmě ale off-line mozek.
Nepopírám, že moderní technologie mnohdy zjednodušují život. Ale zdá se mi, že poslední dobou jsme se už vychýlili z osy normálu. Jak to, že když všichni na "tom jedeme", přestáváme komunikovat? Ačkoliv nám 21. století svými výdobytky totálně "zpřímočařilo" naši existenci, zapomněli jsme na základní lidskou slušnost.
Máme sice maily, SMSky, Facebooky, Vibery, WhatsAppy, Skypy, Instagramy, ale na každé dovolené, na které bychom měli vypnout, jako první sháníme wifi připojení, díky kterému bychom se mohli zapnout.
A stejně jsme na tom hůř a hůř s odpověďmi. Samozřejmě tím nemyslím situaci, abychom do pěti minut odpovídali na vše, co je naší osobě adresováno, nicméně si myslím, že na základě vyhodnocení vážnosti i akutnosti žádosti té druhé strany je dobré reagovat aspoň nějak. Nikdo není tak "busy", aby nemohl i se zpožděním odepsat O. K.
Výhodná pozice mrtvého brouka?
Nepřijdeme k lékaři a neomluvíme se, neodpovídáme na pracovní maily, slibujeme si setkání, nedodržíme ho, zničehonic se přestaneme ozývat někomu, na kom nám do té doby záleželo. Čeho všeho se to týká? Máme toho hodně a zapomeneme? Párkrát se to může samozřejmě stát, ale pořád? Nezajímá nás ten druhý člověk nebo jeho nabídka, tak ho svým "mrtvobroukovstvím" tak dlouho ignorujeme, až podle nás daná věc vyšumí? Jsme tak přesyceni komunikací, že se nám prostě nechce komunikovat tam, kde to není nezbytně nutné?
Kdo se v tom má vyznat?
Jak se pak cítí druhá strana, pokud má spolehlivost a slušnost v popisu své osobnosti? Jako uštvaná zvěř a stíhačka v jednom. Časem se z vás stane kříženec Columba, Sibyly a Arthura C. Clarka. Váš mozek je permanentně zavařený: Ten nereaguje na smsky, zvedá jen telefony. Ta zas nezvedá, musím psát dopředu sms, aby zvedla. Když téhle napíšu mail, neodpoví vůbec. Když ovšem napotřetí napíšu zprávu do Messengeru na Facebook, zareaguje. Když ale ta samá osoba nereaguje hned ani na ten Facebook, je dost dobře možné, že se jí můj návrh nelíbí, ale jelikož mě nechce odmítnout (jde nerada do jakékoliv konfrontace), raději nereaguje vůbec.
Nebo: S tím mužem se to začalo hezky odvíjet. Psali jste si smsky, volali si, pár vět proběhlo i přes Viber. Najednou nereaguje na sms, telefony nezvedá, ale občas zareaguje ještě na ten Viber. Po pár dnech už ani na ten ne. Dalšímu člověku se nejenže nedovoláte, ale ani nikam nedopíšete. O pár týdnů později se vám ozve sám, na něčem se domluvíte, vy to zařídíte, ozýváte se mu a zase nereaguje…
Lidé, co tímhle způsobem kašlou na druhé, si svou svévoli "budu odpovídat, kdy chci a komu chci" často uzavřou do kouzelné mantry "nemám čas" a "nejsem na příjmu". Neznám nikoho, kdo by opravdu neměl čas být na příjmu, protože spíše nemáme čas dělat cokoliv jiného než být na příjmu. Ale pro koho vlastně?