Návrat ke "svobodnému" životu, jehož náplní je na jednu stranu byznys a na druhou dobrodružství na cestách, volnost pohybu, je dnes trendy. Proto mě zaujal životní osud Petra Nemanského, který začínal masážemi, dnes je učí a vlastní s kamarádem několik masážních salónů Mystic Temple.

Zaujetí cestováním ho přivedlo k založení firmy Thajskynabytek.cz, která dováží originální nábytek, obrazy, šperky a další stylové věci z Thajska. Petr všechny kousky, které obchod nabízí, vybírá sám a od lokálních prodejců. Angažuje se také v organizaci Most pro Tibet, díky níž měl možnost k vysněnému setkání s Jeho svatostí dalajlamou. Hodně věcí na jednoho člověka, život v poklusu ale podle všeho vášnivému sportovci a dobrodruhovi nevadí.

Žijete tak trochu jako novodobý nomád, rozhodl jste se pro takový život dobrovolně, nebo si vás tenhle životní styl prostě našel?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale je to asi jako se vším. Jde o souběh různých věcí a událostí. Práci dávám dohromady s volným časem a cestováním. Když už jsem někde pracovně, rád se podívám i tam, kam mne práce nedovede a funguje to i naopak. Na takzvané "dovolené" jsem už mnohokrát objevil věci, které jsme pak využili v našich oblastech podnikání.

Vy asi neumíte dělat věci "v malém" začal jste masážemi a už máte salóny. Cestujete do Thajska a už je tu firma Thajskynabytek.cz, která prodává originální nábytek, umění a šperky. Jak to všechno stíháte?

Já si nemyslím že to všechno co děláme,  je v nějakém velkém objemu. Je toho jen více najednou. Masáže a vše co souviselo s fyzioterapií, mne, díky sportu, bavilo. Začal jsem tedy studovat tento obor. Zajímal jsem se o západní přístup i o ten východní. A když nebyl vhodný učitel v dosahu, vycestoval jsem já za ním. Jedno čínské přísloví, které mám moc rád, praví: "Když je žák připraven, učitel se dostaví". A tak nějak to se mnou bylo. Když jsem se potuloval po Asii, moc se mi líbily výrobky místních řezbářů, malířů a šperkařů. Pár kousků jsem si přivezl pro sebe nebo pro své známé, pak znovu a znovu, až jsem naplnil první kontejner.

Jak často jezdíte do Thajska, a jak a podle čeho vybíráte, co přivezete do Čech?

V posledních letech se tam dostanu asi jednou za rok na 4-6 týdnů. Mám už ověřené dodavatele, u kterých nemusím vždy extra kontrolovat kvalitu. Dávám si ale čas na prozkoumání místních trhů a nových oblastí, protože vždy objevíte něco, co stojí za to. Ze zásady kupuji vždy přímo od výrobců, nikdy přes překupníka. Je to sice občas velmi zdlouhavé, než se dobereme k finálnímu obchodu, ale právě tahle cesta mne moc baví. Být s těmi lidmi u nich doma na snídani, pozorovat zemi jejich očima, prožít s nimi den. A podle čeho vybírám? Za ten čas, který tento obchod děláme, už máme nějakou představu o tom, co se lidem líbí. Prokletý mobilní telefon s aplikacemi vám umožní udělat ve vteřině pár fotek a poslat na posouzení kolegům a kamarádům. Za 10 minut máte odpovědi zpět a rozhodnutí je pak už jen na vás.

Prohlédnout grafiku 12 nejkrásnějších mostů světa

Kromě pracovních aktivit jste i aktivní sportovec, horolezec, cyklista… Pochlubíte se nějakými zajímavými zážitky?

Aktivní sportovec, horolezec a cyklista jsou asi trochu silná slova. Na amatérské úrovni sportuji celý život. Měl jsem to štěstí, že jsem byl spolu s Radkem Jarošem a jeho kamarády při výstupu na Huascarán v Peru, s kolegou jsme se prošli na nejvyšší horu jižní polokoule Aconcaque v Argentině, nebo na Kilimandžáro v Keni. Vzhledem k tomu, že jsem si během mého sportovního snažení zlomil a přetrhal hodně kostí a vazů, kolo je k mému tělu milosrdné a dovolí mi u sportu zůstat. Fotbal, tenis ani hokej moje kolena už nezvládají. Na kole jsme tedy několikrát přejeli Tchaj-wan, což je nádherné místo. Objevili jsme krásná zákoutí v Provensálsku nebo si prostě někdy s kamarádem ráno nasedneme na kolo v Drážďanech a podél řeky dojedeme kolem půlnoci do Prahy.

Která cestovatelská zkušenost pro vás byla nejzajímavější?

Asi před pěti lety jsme s pár kamarády prošli království Mustang v severním Nepálu. Sami na cestě ve výšce 4-5 tisíc metrů nad mořem. Na jedné straně velká chudoba místních lidí, nepředstavitelná v porovnání s tím, co máme každý z nás doma. Na druhé místo, kde jste opravdu sami se sebou. Často si na ten čas a místní obyvatele vzpomenu a moc rád bych se tam ještě někdy vrátil.

Vím, že spolupracujete s charitativní organizací Most pro Tibet, a dokonce jste měl to štěstí a osobně se setkal s Jeho Svatostí dalajlamou, jaký to byl zážitek?

S Jeho Svatostí jsem se toužil setkat posledních 20 let. Když jsem poprvé cestoval do Indie, on mířil na pozvání Václava Havla na Forum 2000. Další možnost jsem měl na audienci v Dharamsale, musel bych ale odletět narychlo druhý den, což tehdy nešlo zvládnout. Díky lidem z Mostu pro Tibet se to napotřetí podařilo. Jeho Svatost je bezpochyby jednou z největších osobností tohoto i minulého století. Čas na setkání byl přirozeně omezen, neboť přede mnou čekal na přijetí americký velvyslanec, za mnou Michael Žantovský a takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Nicméně stisk ruky, krátký rozhovor a síla, která z toho muže vyzařuje, je něco, nač bych nechtěl nikdy zapomenout

Našel jste si vlastně během všech aktivit i čas na založení rodiny?

Nic není nemožné. Samozřejmě díky aktivitám, které mám a nejspíš ještě chvilku budu mít, mé rodině patří dík za to, že vše udržuje v chodu. Ať už je to domácnost, nebo práce ve firmách.

Zdá se, že den by pro vás měl mít 30 hodin. Máte ještě nějaké další cestovatelské nebo jiné plány, které byste chtěl v dohledné době uskutečnit?

Svět je hodně velký a času čím dál méně, proto se mi nechce jezdit na stejná místa. Když jsem poprvé přijel do Káthmándú, byl to pro mne ten pravý orient. To místo, o kterém čtete jako kluk v knížkách a sníte o cestě. Když jsem tam byl naposled a šel po Thamelu, což je čtvrť, kde je nejvíce hotelů a ubytoven pro turisty, mohl jsem si dát ráno čerstvý croissant a cappuccino z francouzské pekárny, nebo si v poledne nechat natočit "tupláka" v bavorské pivnici od servírky s culíky jako na Oktoberfestu. Globalizace je v tomhle krutá. Mám pár přátel, se kterými pojedu kamkoli, je to vlastně jedno. Důležité je na té cestě být.