reklama
 

Nepřehánějte to se sebeláskou: Začněte na sobě tvrdě pracovat

Dnes se hodně věci vymyká normálu. Plácáme se ve svých životech ode zdi ke zdi a často žijeme v černobílém vidění světa. A nejčastěji při tom všem máme sklon omlouvat sami sebe.

Foto: iStock

Chybí nám vůle něco změnit a disciplína. Také postrádáme zodpovědnost sami za sebe. Hodně lidí má tendenci hledat důvod, a ne způsob: Spíláme osudu, tragickému dětství, smolnému dospívání a nehorázným životním okolnostem.

Lexaurin ani ezoterika to za nás nevyřeší

Čteme pozitivní motivační literaturu, vymlouváme se na minulé životy a duchovno, občas si zajdeme pokecat na terapie a v zásobě máme neuroly, xanaxy, lexauriny nebo láhev vína. Ta nejtěžší práce, práce na sobě, se nikomu moc dělat nechce. Ono je totiž celkem pohodlné být celoživotně v roli ukřivděného, zničeného otloukánka, když nás v tom vybrané okolí rádo podpoří.

Dělat změny je jako chodit do posilovny

"V dnešní době se to pozitivními moudry a sebeláskou na každém rohu jen hemží. Neříkám, že je to špatně, jen vedu lidi k tomu, že nic se nemá přehánět. Pouze číst knihy a odvolávat se na afirmace a lásce k sobě, nestačí. Je nutné zvednout zadek, uchopit, byť poslední sílu v sobě a jít. Nezapomínejme v sobě budovat disciplínu, je velmi důležitá pro jakoukoli životní změnu. Ať chci poznat partnera, změnit práci, být v něčem úspěšný, naučit se říkat ne, mít se rád....K tomu všemu potřebuji odhodlání a sebedisciplínu.

Dělat v životě změny, je jako chodit do posilovny. Občas se nechce, občas to bolí, občas je špatně po těle, i na duši. Ale když je chuť a disciplína, vše se dá. Žadný citát, žádná kniha to za nás neudělá, pouze může podpořit. Je důležité být k sobě přísný. I přísnost ve vztahu k sobě je čas od času zdravá a nutná. Mějme na paměti, že sebepoznání nepřináší pouze klid, radost, veselé chvíle. Právě naopak. Pokud se milujete přísnou láskou a makáte na změnách, jistě mi dáte za pravdu, že občas je to boj, bolí to," říká koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů, Lucie Mucalová.

Účelem není vidět všechno "sluníčkově"

Někteří lidé, kteří na sobě pracují, meditují, si myslí, že smyslem toho všeho je, nad všechno se povznést. Nad myšlení, emoce, všechny lidi, životní situace. Najednou se v jejich životech objevuje přehnaný důraz na pozitivno. "Já své klienty vedu ke zdravé funkční rovině, od všeho něco. Naopak je vedu k tomu, že není úkolem člověka mít přehnaný soucit se všemi a se vším. Že vše nemusí cítit krásně, úžasně, že všichni se nemusí mít rádi. Mnohem podstatnější je, pracovat na sobě. Pracovat s tím, co mi brání k vnitřnímu klidu, pohodě, štěstí, v mém vlastním životě," dodává koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů, Lucie Mucalová.

Lucie Mucalová

Lucie Mucalová

Terapeutka, koučka pro rodiny, děti a mezilidské vztahy. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, je absolventkou ročního koučovacího výcviku a frekventantkou dlouhodobého výcviku v komunikační a strategické psychoterapii a hypnoterapii. Přednáší a publikuje témata z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí a osobnostního rozvoje. Více na  www.koucink-vzdelavani.cz.

Vítězem se stávám já sám

Dnes umíme dokonale vytěsňovat realitu. Vyfabulujeme si svou verzi reálného příběhu, až tomu sami uvěříme, jen proto, abychom si neuvědomili a neprožili skutečnou smutnou podstatu našich potíží. Děláme opravdu všechno proto, abychom nemuseli vlastně nic měnit, i přesto, že nejsme ve svém vlastním životě šťastní, což se nám často ukazuje jak na těle, na duchu, tak především na naší životní dějové lince. Raději, než ponořit se do zdroje vlastního bahna a změnit směr, se budeme v tom bahně rochnit. Jak zní jedno staré pořekadlo: "Smrádeček, ale hlavně teploučko." Pouze silný jedinec, který dokáže tohle bahno jednou přebrodit, adaptovat se na všechny okolnosti, které ho cestou potkají, se dříve nebo později stane vítězem vlastního života. A ten se nám rázem promění v něco, v čem se bude naše srdce konečně radovat.

reklama

Komerční tip

reklama