Instruktorka jógy: Nejčastější chyby, které vídám na jógové podložce

Možná právě vy jste s jógou nedávno začali, nebo se pořád cítíte být věčným začátečníkem. Na co si dát pozor a co jsou nejčastější jógové nešvary?

Na úvod bych jen ráda řekla, že jógová praxe je neskutečně subjektivní záležitostí. I přesto ale existují v józe věci, přes které vlak nejede. Také vám začnou dávat smysl až díky delší praxi. Dneska si povíme o šesti z nich. 

1) Nedýcháte

S dýcháním má problém každý začátečník. Vzpomínám si na své první lekce (nebo spíše prvních několik desítek lekcí), kdy jsem zkrátka nechápala, jak to mám udýchat, dech mi vždycky unikal. Na to, jak z toho ven, neexistuje žádná příručka. Lektor vás většinou na lekci vede a říká vám, kde patří nádech a výdech a věřte, že se to jednou stane vaší druhou přirozeností. Ale trvá to. Nejdříve se snažíme vůbec pochopit, co dělá naše tělo a až poté myslíme na dech. Je to přirozené. To ale neznamená, že byste se o řízení svého dechu neměli alespoň snažit. Jóga bez důrazu na dech není jóga. Myslete na to, že první je dech, poté pohyb. A taky na to, že lektor vám návodem na to, jak dýchat, nechce ztížit vaši praxi, ale zjednodušit.

2) Jdete za váš limit

Jsem jenom pro vytvářet pro sebe výzvy a snažit se je pokořit. A často ode mě na józe taky uslyšíte povzbuzující slova, která nabádají třeba ještě k jednomu opakování. Ale jen když jsme v pozicích, které vyžadují sílu. Svaly totiž potřebují stimul, aby se posouvaly, rostly. Nesnažte se ale se stejnou vervou pokořit pozice, u kterých jde o flexibilitu. Naděláte si více škody než užitku. Já už třeba druhým rokem bojuji s nataženým hamstringem, jen proto, že zkrátka jednou zvítězilo ego. Jak se říká, chybami se člověk učí, a nestojí to za to. Jóga je cesta na celý život, stejně jako zdravý životní styl a vše, co má nějakou cenu. Volte pomalý růst. Možná právě to, usměrnění ega a neustálá kultivace, že pomalý postup je taky postup, je právě ta vaše jóga, vaše cesta.

3) Nepoužíváte sílu středu těla

Síla vychází ze středu. Vypojený střed těla poznáme velmi dobře v pozici prkna a to tak, že boky jsou prověšené dolů a tělo není v jedné šikmé rovině. Zkuste v této pozici jemně stahovat kostrč pod sebe, okamžitě pocítíte rozdíl. Střed těla musí ale fungovat ve všech pozicích, za příklad si vezmeme ještě bojovníky. Střed těla můžete v těchto pozicích vnímat tak, že s výdechem stáhnete spodní žebra zpátky do těla, střed těla se tak probudí k životu. Často chvíli trvá, než se ho naučíme používat. Zase tady platí to, že aktivace středu těla vám nemá přitížit, ale pomoct. Jeho aktivace vám pomůže plynout z pozice do pozice s pocitem opory a lehkosti.

4) Nemyslíte na prsty

Prsty na nohou a na rukou jsou často přehlížené a je to až s podivem, protože jejich zapojením se může pozice úplně změnit. Nejdříve si musíme uvědomit, že každá pozice má začátek a konec. Zapojení tahu prstů ať už směrem vzhůru, do stran nebo dolů vytváří oporu a prostor. Jen tak se můžete pustit do těžších pozic. Vyzkoušet to můžete například ve svíčce, představte si, že vás něco táhne směrem vzhůru ke stropu, prsty u nohou jsou buď roztažené nebo do špičky. Vaše tělo se automaticky více narovná a váha se přesune na ramena, tam, kde má být. Z tohoto nastavení pak můžete vyzkoušet položit paže dolů do podložky a nepodpírat si dlaněmi záda, možná zjistíte, že ruce k této pozici ani nepotřebujete. Neustále taky nabádám k tomu používat prsty v psovi hlavou dolů, jen tak odlehčíte zápěstí.

5) Ženete se a nevíte za čím

Často na lekci vídám klienty, u kterých jde vidět, že nejedou vůbec v rytmu svého dechu a jen se co nejrychleji dostávají z pozice do pozice. A většinou jsou to pak ti, kteří říkají, že by si dali ještě více do těla. No aby ne, když kvantita vítězí nad kvalitou. Rada: Vypněte autopilota a pozorně poslouchejte instrukce. Často už si myslíme, že všechno známe a tak prostě jenom jedem a uniká nám to "ono". Taky myslete na to, že jak se z pozice dostaneme a jak do ní jdeme, je stejně tak důležité, jako pozice sama. Nesnažte se to zrychlit, nehoňte se, není za čím. 

6) Vzdáte to moc brzo

Jógu už cvičím s přestávkami od 15ti let. Většinou v medailoncích o lektorech čtu věci jako: Jógu jsem si zamilovala od první chvíle. Já to teda tak neměla, vlastně jsem byla spíše pravý opak, nesnášela jsem ji. Ale tehdy se mi moc líbilo, jak vypadá, a chtěla jsem "to umět" a tak jsem na ni nějakou dobu chodila. A trpěla jsem. Roky. Protože moje praxe nebyla konzistentní, spíš to byly takové ty dvou až tří měsíční záchvaty cvičení. No netřeba dodat, že to nikam nevedlo. A tak jsem na chvilku unikla k HIIT a funkčním kruhovým tréninkům. K józe jsem se zpátky vrátila až nějaké tři roky zpátky. A to už intenzivně, konečně jsem ji totiž "pochopila". Co se změnilo, netuším, ale věřím, že věci se dějí tak, jak mají a že jsem si tím terorem, jak to ráda zveličuji, projít musela. Nevzdávejte to po první lekci, vydržte.

Co vy a jóga? Poznáváte se v některých bodech?