Následující mýty jste určitě už slyšeli, některé z nich jsou dokonce tak zakořeněné, že se podle nich možná řídíte i vy. Přečtěte si, které věci ve společnosti stále kolují, ale vůbec neplatí, a jak se jich vyvarovat.

Tyto omyly ve výchově psů byly sestaveny ve spolupráci s členy týmu prvního on-line zdravotního a úrazového pojištění psů a koček v ČR, PetExpert, a uznávanou odbornicí na psí medicínu a výchovu, Martinou Načeradskou.

1) Fena musí mít alespoň jednou za život štěňata

I když z vědeckého hlediska je to úplný nesmysl, je to stále rozšířená pověra, která vede pouze k tomu, že se útulky plní štěňaty. Není pravda, že je to dobré pro zdraví feny, naopak mít štěňata je velká zátěž pro organismus. Fenky musí živit sebe a ještě potomky, a pokud nejsou správně krmené, mohou mít naopak velké zdravotní potíže.

Dalším mylným argumentem pro to, aby fenka měla štěňata, je údajně nižší riziko zánětů dělohy a nádorů mléčné žlázy či falešné březosti, což je také nesmysl. Jediné, co prokazatelně zamezí rozvoji zánětu dělohy a tumorů vaječníků, je kastrace. Nejlepší prevencí rozvoje nádorů mléčné žlázy je pak kastrace provedená před prvním háráním nebo mezi prvními dvěma háráními. "Já osobně doporučuji kastraci mezi prvními dvěma háráními, aby fenka pohlavně dospěla a tělo mohlo lépe dozrát, než se provede takový zásah," říká odbornice na psí medicínu a výchovu psů a vedoucí týmu veterinární kliniky, Martina Načeradská. 

2) Kastrace psa vyřeší problémy s jeho chováním

Dříve panoval názor, že když se pes vykastruje, bude hodný a už nebude útočit na jiné psy. Nejenže to není pravda, což se ukázalo i ve studiích, dokonce kastrací psa, který útočí ze strachu, můžete jeho chování ještě zhoršit. To, že pes nemá varlata, vede sice ke snížení hladiny testosteronu, a pokud se pes choval agresivně kvůli tomuto problému, kastrace pomoci může, ale je to jen zlomek případů. V drtivé většině případů jde spíše o důsledek nesprávné výchovy.

Pokud se bude kastrovat agresivní, ustrašená fenka, může se toto chování ještě zhoršit, protože pohlavní hormon progesteron zvíře přirozeně zklidňuje a ještě pomáhá zvyšovat hladinu serotoninu v mozku, což ještě více pomáhá zvíře uklidnit. Kastrací se tento mechanismus "uklidňování" odstraní.

3) Pes se musí přizpůsobit

Lidé si dneska často vybírají psa dle vzhledu, aniž by si přečetli, k čemu bylo dané plemeno šlechtěno nebo k čemu se používalo. Tak například velmi aktivní člověk by si neměl pořizovat plemeno, které je velmi zatížené různými zdravotními vadami, jako jsou krátkolebá plemena. "Měla jsem majitele, který byl upřímně překvapený, jak to, že s ním ten anglický buldok nemůže chodit běhat každý den na 30 minut? No protože se to zvíře dusí, už jen když musí ujít pár kroků," popisuje Martina Načeradská.

Pes je dnes často brán jako doplněk, a když se "živá kabelka" nechová dle představ svého majitele, tak buď skončí v útulku, nebo je označena za agresivní zvíře, které by se mělo utratit.

Třetí možnost je psa psychicky zlomit a přimět ho chovat se dle představ jeho majitele. Tomuto stavu se říká "naučená bezmoc" a majitelé ho mají obzvláště rádi, protože pes poslouchá a nezajímá se vůbec o svět okolo, přišel na to, že nic jiného nemá smysl, a je ve stavu hluboké deprese. Takových zvířat bohužel přibývá, protože poslouchajícího psa chce mít každý, a když to ještě vidí televizi, tak to musí být správně.

4) Pořídit si psa přes inzerát na internetu je bezpečné

Je opravdu třeba dobře vybírat, odkud si budoucí majitel zvíře pořizuje. Je velký rozdíl, jestli se jedná o psa od slušného chovatele, kam se na něj zajde několikrát podívat, od narození sleduje, jak roste, nebo jestli si pořídí štěně od neznámého člověka na benzince nebo přes inzerát na internetu. Nejpodstatnější rozdíl je cena veterinární péče. Ten první pejsek bude potřebovat pravděpodobně jen očkování a ten druhý bude stát spoustu peněz za diagnostiku u veterináře, pokud vůbec přežije první týden.

Psi z nevhodných podmínek často trpí různými nemocemi nebo vadami, často mají dokonce falešné očkovací průkazy a během prvního týdne v novém domově mohou uhynout například na parvovirózu. "Je velmi smutné, že člověk, který si vybírá mobilní telefon nebo auto, stráví hodiny u internetu vybíráním vhodného modelu, ale pokud jde o živé zvíře, tak chce okamžitě a hned to, které si vybere, protože je zrovna dané plemeno v módě. Pak se nemůže divit, že velmi snadno naletí překupníkům," dodává Martina Načeradská.

5) Musíme psovi ukázat, kdo je pán

Teorie dominance a pravidla smečky jsou omyly, které jsou bohužel stále velmi zakořeněné v rámci výcviku psů, a spousta psů kvůli tomu trpí. Teorii dominance popsal profesor David Mech, který je americkým expertem na chování vlků, ve své první knize. Jeho teorie vycházela z pozorování vlků v zoo, kde žijí v nepřirozených podmínkách na omezeném prostoru, s omezeným příjmem potravy. "Je to asi, jako kdybychom pozorovali vězně ve věznici a na základě tohoto pozorování pak vyhlašovali, že to takto chodí v lidské společnosti. Naštěstí neznám moc knih o lidech, které by vysvětlovaly, že lidská společnost funguje stejně jako ve věznicích. Bohužel znám ale mnoho knih o výcviku psů, i několik televizních pořadů, kde se vysvětluje, že takto to funguje v rodině se psem, a proto bychom jako správní majitelé měli psovi různými způsoby neustále dokazovat, že není vůdcem smečky," říká Martina Načeradská. Sám profesor Mech teď objíždí svět a přednáší o tom, že se mýlil, jenže bude trvat roky, než tento omyl přestane ovlivňovat výcvik psů.

Prohlédnout grafiku Celebrity a jejich domácí mazlíčkové: Kdo ze slavných má doma psa, kočku nebo koně?

Teorii dominance velmi dobře popisuje a zároveň jednotlivé argumenty vyvrací Barry Eaton ve své knize Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost? Popisuje, jak asi vnímá pes to, že musíme jíst první, že mu musíme pošlapat pelíšek, když nedělá, co má, abychom mu dokázali, že jsme "v hierarchii nad ním", a další podobné nesmysly. Vlčí i psí smečky fungují jako rodiny, kde je vedoucí rodičovský pár, který smečku vede. Vůdci smečky se stávají ti nejlaskavější a nejtrpělivější jedinci, kteří se starají o blaho ostatních. Měli bychom se od nich učit, jak se hezky chovat ke svým "dětem".

6) O zuby není třeba pečovat

Spousta majitelů psů je přesvědčena, že není třeba pečovat o psí zuby, protože to dřív také nikdo nedělal. Jenže si neuvědomují, že psí způsob života se razantně změnil ve srovnání s divoce žijícími psovitými šelmami. Když žil člověk v chýších a jeho zdrojem obživy byl lov mamutů, tak si také nečistil zuby, jenže umíral mnohem dříve než teď a ve vyšším věku obvykle už mnoho zubů neměl.

Dnešní psi už neloví, člověk je krmí různými způsoby a díky veterinární péči také žijí mnohem déle. Správná péče o zuby a dásně zahrnuje každodenní čištění vhodným kartáčkem a pastou nebo případně návlekem na prst z funkčních vláken. Různé roztoky a pamlsky mají jen minimální účinek a některé z nich jsou dokonce toxické. Konkrétně jeden celkem populární bylinkový roztok obsahuje mimo jiné chlornan sodný, což je to samé, co je v čisticích prostředcích, jako je například savo. Některé lidské pasty na zuby obsahují zase xylitol, což je umělé sladidlo, které je pro psy velmi toxické, mohou uhynout i po velmi nízké dávce v křečích.