Dohnáni až k sebevraždě? Mladou generaci tyranizují přednastavené životní milníky
V západní společnosti se od mladých lidí očekává, že vysokou školu dokončí ve zhruba 23 letech, kolem třicítky předstoupí před oltář a v následujících pěti letech si pořídí vlastní dům a samozřejmě děti. Odkud se tato očekávání společnosti vzala a proč přizpůsobujeme svůj život velkým milníkům?
Životní "záchytné body", jako je ukončení vysoké školy, svatba nebo stavba domu, jsou pro mladou generaci velmi stresující. Lidé si postupně odškrtávají splněná políčka a bojí se, že jsou pozadu a nestíhají se dostat k dalšímu políčku včas.
Deník BBC "správnou cestu" demonstruje na příkladu Nakula Singha. Ve svých třiceti letech dokončuje stáž v očním lékařství v nemocnici v Bostonu a těší se z pracovních možností, které se mu tímto otvírají. Přemýšlí dokonce o tom, že v blízké době požádá svou přítelkyni o ruku. Přesně takhle si to Nakul představoval: "Mým životním cílem bylo, abych se oženil nebo alespoň zasnoubil před dokončením praxe v nemocnici," svěřuje se student očního lékařství. "Nevím proč, zdálo se mi to jako ideální načasování," podotýká mladík. Ne vždy si však byl tak jistý, že jeho život půjde podle plánu.
Zatímco měli jeho přátelé vážné známosti před studii nebo hned během vysoké školy, on byl nezadaný a přemýšlel nad tím, kde najde svou spřízněnou duši. "Hodně jsem se začal věnovat práci a stal jsem se člověkem, kterým jsem se chtěl stát," tvrdí Nakul s tím, že by se teď necítil tak sebevědomě a bezstarostně, kdyby si nakonec nenašel svou přítelkyni a nezačal svůj život přizpůsobovat milníkům, které si stanovil. "Myslím, že by pro mě bylo mnohem těžší cítit se spokojeně," říká.
"Baby boomers" vs. mileniálové
Od okamžiku našeho narození jsme připraveni se učit. Nejen že se naučíme mluvit a chodit, ale také se naučíme pravidlům naší společnosti. Jaké chování je povoleno? Jaké chování je naopak špatné? "Většinou děláme to, co se od nás očekává," říká Jeffrey Arnett, vědecký pracovník Clarkovy univerzity v Massachusetts, který se věnuje procesu dospívání.
Obrovskou roli hrají v tomto procesu utváření pravidel rodiče. Ti, byť možná nevědomky, vytvářejí tlak na své potomky. Západní "baby boomers", tedy jedinci narození mezi lety 1946 a 1964, započali manželský život zhruba ve svých dvaceti letech, hned poté měli děti a pořizovali si společné bydlení. Tuto zkušenost a očekávání z ní plynoucí pak přenášejí na své potomky. Mileniálové, kteří se narodili mezi lety 1974 a 2000, však tato očekávání nedokážou naplnit.
Do manželského života vstupují američtí a britští mileniálové v průměru o sedm let později než jejich rodiče a věk prvorodiček se za posledních 40 let soustavně zvyšuje.
V roce 2019 byl průměrný věk matek prvorodiček v České republice 28,5 roku. Nejvyšší věkový průměr prvorodiček zaznamenala ve stejném roce Itálie, kde ženy rodily v průměru ve 31,3 roku.
Mileniálové jsou vzdělanější než předchozí generace
Mileniálové se narodili do zcela odlišného světa, než jak ho znali jejich rodiče. Mladí lidé se orientují úplně jiným způsobem a jsou v průměru mnohem vzdělanější. Téměř 40 procent mileniálů v USA má minimálně bakalářský titul. Z "baby boomerů" tohoto dosáhla pouhá čtvrtina. To znamená, že do pracovního procesu vstupují mileniálové později a později si také začnou šetřit na svou vlastní domácnost.
Ve světě mileniálů se značně změnily představy o genderových normách. "Na ženy byl kdysi vyvíjen velký tlak, aby si našly muže a provdaly se," říká Arnett. "Pokud se žena neprovdala, co jiného chtěla dělat?" Nyní je však mnohem častější, aby ženy pokračovaly ve vzdělávání a kariéře. Zatímco v roce 1966 bylo zaměstnáno pouze 40 procent žen ve věku 22 až 37 let, v roce 2020 se 72 procent mileniálek podílelo na pracovní síle. Od poloviny 90. let začalo navštěvovat univerzitu více žen než mužů.
Analýza New York Times ukázala, že ženy s vysokoškolským vzděláním mají děti v průměru o sedm let později než ženy, které nechodí na vysokou školu.
"Každý se vdává a každý má více peněz než já"
Průzkum ze Stanfordu říká, že v průměru se dospělí starší pětadvaceti let stále plánují oženit, mít děti a koupit si dům před dosažením věku 30 let, přestože se počet lidí, kteří to skutečně dokážou, s každou generací snižuje.
"Velké rozdíly mezi tím, co lidé chtějí, a tím, co skutečně zatím dokázali, mají za následek špatné zdraví a psychickou pohodu," napsali autoři průzkumu. Vědci také naznačují, že rostoucí neschopnost dosáhnout hlavních životních milníků v časovém rámci, který jsme si stanovili, může být jedním z vysvětlení nárůstu úmrtí ze zoufalství, předávkování drogami a sebevražd způsobených mizejícími pracovními místy a pochmurným ekonomickým výhledem.
Charlotte Housdenová, psycholožka z Velké Británie, radí lidem, kteří se cítí ve stresu, že zaostávají, aby si pamatovali, že nejsou sami. Spousta lidí bojuje s mylnou představou, že neodpovídají standardům společnosti. Říká, že lidé mají tendenci dělat přehnané závěry jako "každý se vdává" nebo "každý má více peněz než já". Ale to není pravda. "Je to chyba myšlení," říká Housdenová. "Správně by to mělo být: 'někteří lidé mají více peněz a někteří se vdávají'," uzavírá psycholožka.