Lžou zvířata i kojenci. Co nás vlastně nutí lhát?
Existuje výzkum, který tvrdí, že během týdne vypustíme 10 nepravd.
Hádejte, kdo nejvíc lže? Ten, co tvrdí, že mluví vždy jen pravdu. Co za tím stojí?
Milosrdná lež
"Sluší mi to?" ptá se vás kamarádka, co se nedávno rozvedla, protože ji manžel opustil s dvacetiletou asistentkou. Přibrala z nočního pojídání zmrzliny a popíjení červeného vína pět kilo, teď jste společně na nákupech a ona hledá nové šaty, ve kterých si bude připadat sexy. A vy nemáte to srdce jí říct, že by bylo lepší začít s běháním než s nakupováním. Tak mlčky přikývnete a zamumláte něco jako: Hmmm.
Všichni podobné situace známe. Vystihuje je termín milosrdná lež, kdy říct holou skutečnost by znamenalo dotyčnému dost ublížit. Někdy zas máme pocit, že vypustíme z pusy něco, co by klidně mohla být pravda. Až na to, že není.
Jak už bylo řečeno, týdně vyprodukujeme v průměru 10 lží, což je podle psychologů normální. Kdy ale překročíme zdravou mez lhaní a naše chování začíná být patologické?
Lež jako projev nemoci
Takzvané "bájné lhaní", které přesahuje veškerou tolerovatelnou mez, je ale většinou pouze doprovodný příznak poruch osobnosti, jako je ta hraniční nebo psychopatická. Souvisí to s tím, že ti, co takovým způsobem lžou, většinou nepociťují výčitky a vinu, soustředí se pouze na dosažení krátkodobých cílů.
Terapie je v takovém případě poměrně složitá, protože tento typ pacientů neříká pravdu ani svému psychologovi. Nejtěžší je odhalit takového člověka v okruhu přátel nebo kolegů, protože na mistrovském lháři nepoznáte žádné pochyby. To jsou často ti lidé, kteří žijí paralelní životy, zakládají dvě rodiny, aniž by jejich partneři o čemkoliv tušili. Strašidelné, že? Takové případy ale nejsou tak rozšířené, zato těch několik lží týdně se týká každého z nás.
Lžou kojenci i zvířata
Dovednost nechovat se podle skutečnosti prý získáváme už zhruba v šestém měsíci života, kdy coby kojenci předstíráme pláč, abychom dosáhli pozornosti.
Coby dospělí musíme hlavně pochopit motivaci lží, protože většinou vlastně jednáme v obraně: nás samotných, našich přesvědčení a představ. Nechceme zranit sebe ani ostatní, ale nejvíc tu (rozumějte: velmi často) jde především o ego. Někdy nekonáme pravdivě velmi vědomě, manipulujeme druhými, protože chceme kontrolovat situaci.
Ale nejsme v tom sami, lžou i gorily, delfíni, dokonce pták zvaný kulík rezavoocasý dokáže předstírat zranění, aby odehnal pozornost dravce od hnízda.
Na rozdíl od zvířat bychom si ale měli uvědomovat, kdy lžeme, a přiznat si to. Protože jak prohlásil spisovatel Mark Twain: "Nikdy nejsme pravdě blíž, než když si připustíme, že jsme lháři."