Jak jsem se odnaučila záchvatům přejídání za 10 dní
Už víc jak pětadvacet let přemýšlím o tom, co jím. Myslím, že mi bylo tak 13 až 14 let, když jsem začaly s kamarádkou řešit "diety"…
Můj způsob stravování prošel mnoha kotrmelci a přemety od makrobiotiky přes paleo dietu po ajurvédskou stravu, ale kromě světlých chvil, kdy jsem byla schopná pár týdnů se obejít bez čokolády, se stále dokola opakoval podobný model:
Po dokonale vyvážené snídani následoval zdravý oběd, abych pak dříve či později odpoledne začala pátrat po uspokojení a došlo na totální fiasko v podobě inhalované tabulky čokolády, balíčku polomáčených sušenek nebo dortíku.
Snažila jsem se, ale vždycky něco selhalo. Nikdy jsem nejedla málo, ale vždy jsem měla pocit, že jsem tak trochu ošizená, že bych chtěla víc. U stolu jsem se držela nebo jsem jídla přeskakovala úplně, abych se následně ztláskala vším, co se v okolí našlo…
Nicméně už pár let se stravuji jako vegetarián a vzhledem k tomu, že se složením stravy sama detailně nezabývám, mám obavy, jestli mi něco dlouhodobě nechybí. Za těch pár bezmasých let jsem se stala zimomřivým zmrzlíkem, často bojuju s únavou, nedostatkem elánu a ze střídavého hladovění a přejídání mě bolívá břicho a trápí nadýmání.
Když se vyskytla příležitost otestovat koncept stravování na míru Metabolic Balance, byla jsem nadšená. Několik lidí v mém okolí díky němu úspěšně zhublo, vědecky podložený individuální stravovací plán mě ale zajímal i ze zdravotních důvodů.
A tak jsem se vydala změnit svůj život do Resortu Svatá Kateřina na desetidenní program Metabolic Balance. Vše začalo před odjezdem odběrem krve - tento individuální stravovací plán vychází z osobních údajů a analýzy 36 laboratorních hodnot. Vyplňuji také dotazník - píšu, co od programu očekávám, jestli mám nějaká stravovací omezení, co nemám ráda a čemu by se měl kuchař s dietologem při tvorbě mého jídelníčku vyhnout.
Jak to probíhá?
Samotný program zahajuje v pátek před poslední "normální" večeří měření na přístroji InBody 720 a konzultace s dietologem Pavlem Suchánkem. Chytrý přístroj mé tělo proskenuje do detailů - kolik je v něm vody, svaloviny, tuku, útrobního tuku, získávám spoustu informací, které jsem snad ani nechtěla vědět - během chvilky se ukáže, co je v normě, kde zaostávám a kde mám navrch (což není vždycky dobrá zpráva).
Dozvídám se, že moje záchvaty žravosti metabolismus zatím docela zvládá, že hubnout nepotřebuji, ale že musím posílit (dostávám doporučení aspoň dvakrát týdně posilovat), a že mi ve stravě zásadním způsobem chybí bílkoviny. Doktor Suchánek mi mimo jiné doporučí setkání s psycholožkou, která do resortu přijede následující sobotu (to se týká především mého problému s únavou a s pocitem, že pořád něco musím a nedopřeju tělu odpočinek).
Dvoudenní detox
To "nejlepší" mě nicméně čeká první dva dny. Úvodní sobota a neděle jsou totiž věnované detoxu - první den jíme k snídani, obědu a večeři jen vařené brambory, druhý den jen rýži. Hlad nemám, respektive neřeším ho. Řeším očistu, o kterou se postarají dva půllitry minerálních vod (Šaratice a Zaječice) - ty musíte vypít hned po snídani. Bez přílišných detailů - první dva dny jsou především o klidu a odpočinku na pokoji. Nechce se mi dokonce ani do mého milovaného wellness, cítím se slabá, chvílemi mám zimnici, a tak jen polehávám a odpočívám.
Od pondělního rána se ale cítím mnohem líp. Víkendový nával hostů zmizel, v resortu se rozhostil božský klid a navíc je krásně jako na objednávku. Po očistě se cítíme lehké jako pírko a začíná individuální stravovací plán. Zlověstné lahvičky minerálek zmizely a obsluha přináší lákavou snídani - zeleninový salátek, dvě vajíčka, žitný chléb a mangové pyré.
Život je krásný
Týden na tomhle nádherném místě, třikrát denně perfektně vyvážené jídlo, k tomu program v podobě masáží a cvičení a neomezený vstup do wellness - život je nejkrásnější.
V pondělí a úterý si tělo na nový systém zvyká, řekla bych, že ještě dobíhá proces čištění, ale od středy už je všechno parádní. Moje tělo zažívá úplně nové pocity - je lehké a všechno jde tak nějak hladce. Dobře se mi spí, mám dobrou náladu a více energie. Tak hodinu před jídlem (někdy i dřív) se začínají ozývat pocity hladu, cítím prázdný žaludek a začíná fáze těšení se na jídlo.
Jíst třikrát denně
V 8:30, 13:30 a 19:30, což jsou časy vyhrazené pro jídlo, se v restauraci setkáváme s doktorem Suchánkem. I on sám je na "metaboliku" a má odpověď na všechny naše otázky, udílí rady a povzbuzuje. Vzhledem k tomu, že nemusím zhubnout, opravdu nestrádám hlady. Co je ale nejzvláštnější - zmizela moje potřeba čokolády. Vlastně jsem si na ni vůbec nevzpomněla. Pravděpodobně se díky víkendové očistě můj systém uklidnil a obvyklé abstinenční příznaky se nedostavují. A hlavně - vyloženě si užívám pocit hladu, nebo lépe řečeno prázdného břicha, když jdu jíst. Mám pevně dané časy a jistotu, že přijde pro mě na míru sestavené jídlo.
Vlastně je úleva, že pět hodin, což je povinná pauza mezi jídly, se jídlem prostě vůbec nezabývám. V průběhu těchto pěti hodin je povolena pouze čistá voda, případně bylinkové čaje. Žádná káva ani čaje s theinem, které podporují chuť k jídlu. Capuccino o jedenácté, kterým jsem často zatloukla chuť na oběd, je tedy passé.
Co je v mém jídelníčku nového, je především rozmanitost. U každého denního jídla musí být bílkoviny i sacharidy, přičemž bílkovina musí být pokaždé z jiného zdroje a tak mi dochází, že moje bezbřehá láska k mozzarelle, kterou jsem schopná snídat, obědvat i večeřet, musí být odteď dávkovaná. Pokud mám sýr, pak jen jednou denně. Další bílkoviny obstarají pro mě nově velké porce semínek (dýně, slunečnice), ořechů (mandle), výhonků, hub (hlívy ústřičné, shitake), luštěnin, tofu, vejce nebo bílý jogurt. Z důvodu rozmanitosti a správné přípravy pokrmů je součástí programu taky instruktáž s kuchařem. Všechna jídla si fotím. Normálně to opravdu nedělám, ale snažím se odkoukat nové kombinace a velikost porcí.
Jídelníček na míru
Na konci dostávám jednoduchý modelový jídelníček na tři dny a seznam potravin individuálně vybraných pro optimalizaci látkové výměny. Nové stravování mi dokonale vyhovuje - jím pravidelně, zdravě a hodně a pocit lehkosti a ozdravení je natolik motivující, že mě zatím žádné chutě ani zlozvyky netrápí.
Teď, po měsíci na "metaboliku" se cítím ve skvělé formě a dávám za pravdu tvrzení, že se kromě hmotnosti a zdraví zlepšuje i duševní rozpoložení a kvalita života - více energie, větší výkonnost, kvalitnější spánek. Mou vitalitu potvrzují i dobré výsledky - mnohem lépe se mi běhá, na Vltava Runu předbíhám dokonce i kluky a kdybych nemusela předat štafetový kolík, běžím s chutí dál jako Forrest Gump.
Příval energie, chuť hýbat se a intenzivnější vědomí mého těla a jeho potřeb mě doufám bude motivovat jít stále dál. A kdyby ne, je tu ještě pojistka - po měsíci, půl roce, osmi měsících a na konci prvního roku na Metabolic Balance mě čeká kontrola u dietologa.
