Jeho Gastromapa má na Facebooku téměř padesát tisíc sledujících. Kde se v herci, food blogerovi, moderátorovi a gurmetovi vzala taková vášeň pro jídlo a jeho popularizaci?

Na co se můžeme těšit ve vašem novém pořadu, který bude na webu magazínu Proč ne?! Je něčím jiným, než co děláte na Gastromapě?

Předně doufám, že to bude lidi bavit, protože tenhle můj výběr stojí na přinášení pozitivních příběhů. Ne že by lidi byli zlomyslní, ale zpravidla se nejvíc koukají na věci, kde jsou svědky cizího neštěstí. Koneckonců, na tomhle principu funguje komedie. Já ale přinesu výběr dvaapadesáti míst, kterým se daří, které inspirují své okolí, město, celý region. Kvůli kterým někdo zvedne zadek a zajede si i docela dost kilometrů. Ano, tomuhle se už na svém blogu věnuju dva roky, ale teď ze všech svých cest vyberu na každý týden v roce jeden tip, který bude stát za to. No a poprvé to bude v jiném formátu, z psaného reportu a fotek se stává video, což je úplně jiný formát. 

Podívejte se na první díl:

Za co všechno se považujete? Za herce, food blogera, popularizátora čtení, moderátora, gurmeta? A která pofese ve vás v současnosti vítězí, případně, propojujete je?

Ano, to jste vystihla přesně. Jestli se mi v životě něco daří, tak propojovat věci, pro které mám nějaké nadání a dispozice, s tím, co mě baví. Rovnice mých koníčků, které jsem proměnil v podnikání, by dala zabrat i "matfyzákovi". Popravdě vlastně nevím, jak jsem se dostal k nápadu zkusit být herec, ale už na škole mě bavilo psát na nějaké servery, stál jsem u zrodu hiphopového časopisu a festivalu Hip Hop Kemp, do toho mě strašně chytlo čtení, prožíval jsem intenzivní uměleckou pubertu a v prvním divadelním angažmá jsem si vymyslel Listování, které dělám už patnáct let a neskutečně se nám daří. Tam se vybíjím i dost manažersky, což mě také vždy zajímalo. Přidal jsem moderování a v poslední době i vášeň pro gastronomii. Právě naše divadlo nás vyhání na nejšílenější cesty po Česku, a tak jsem byl v tolika koutech, že kdybychom si zahráli na "slepou mapu", neměla byste šanci!

Na vaší Gastromapě musíte být k některým podnikům i kritický. Jak to vnitřně snášíte?

Kritický moc nejsem. Jak říkám, přináším především dobré příklady. Ano, obšas jsem v sympatickém podniku, kde bych něco ocenil jinak nebo líp, což je samozřejmě strašně subjektivní. Na druhou stranu, pak má celý projekt ucelenou tvář. Ten, kdo mě sleduje, ví, že jsem tam byl, ochutnal, vyfotil si to, zaplatil za to a nějak to podle sebe zhodnotil. Když se řídíte recenzemi na Facebooku, Googlu, TripAdvisoru, Restu a spoustě jiných serverů, půjde vždy o peoplemeter. A ten jde v hodnocení pořád podle starého žebříčku: 1. porce, 2. cena, 3. rychlost, 4. obsluha (a to ještě bod jedna a dva se neustále prolínají), já to mám úplně jinak: 1. kvalita, 2. koncept, 3. poměr cena/výkon, 4. servis. Ale i tohle se u nás lepší.

Dokážou už Češi ocenit dobré a kvalitní jídlo? V čem vidíte největší posun?

No jasně, to dokázali vždycky! Průser byl, že se vzpírali tomu si ho dopřát. Socialistická formule "To je pro mě škoda" byla mocná, a to i třeba v módě a oblékání. Lidi až dnes zjišťují, že jít na super jídlo s sebou nese i možnost cítit se u toho dobře. Chápou, že dnes neplatí jen za jídlo a práci na něm, ale i za atmosféru, která je kolem. A to je krásný. A můžou za to i samotné podniky tím, že jich přibývá, těch s jasným konceptem, přibývá i náročnějších hostů, kteří pak mají srovnání a nechtějí zažít nic horšího. A není to jen otázka peněz, platí to ve všech úrovních, od káváren, bister, přes hospody až po hospody s vysokým stolováním.

Kterou naši oblast máte nejméně probádanou, co se stravování týče?

Jestli to myslíte geograficky, tak nejvíc dlužím Krkonoším a Českému Švýcarsku. A to právě proto, že tam málo hrajeme s Listováním.

A žánrově?

Tam jsem docela důsledný. Možná bych chtěl zamakat ještě na barech, protože mixologie teď zachvátila gastronomii a čeká ji i velké spojování s jídlem.

Co vám z české nebo moravské kuchyně chutná nejvíc a co máte rád obecně? Jaké vzpomínky se vám vážou k tomu jídlu?

Mnohé! A je jich hromada. V tomhle nebudu konkrétní. Já už jsem v tom blázen. Střílejte z fleku města a já vás hned budu posílat někam, kde je to podle mě super a co nejblíž.

Ostrava - něco pro vegetariány?

Jeďte do Poruby a kavárny a bistra CoKafe, jejich misku hojnosti ze srandy nazývám superbowl. 

Brno - cukrárna s kavárnou?

Brno je hlavně kavárenská mekka. Ale právě teď tam je nejvíc našláplá cukrárna Sorry-pečeme jinak. Kafe je zrovna jediná věc, kterou musí doladit!

Jižní Čechy - rybí restaurace?

Jeďte do Třeboně. Do Šupiny nebo Šupinky.

Jižní Morava - podnik pro masožravce?

Co třeba lednický Burgr's Club nebo kurdějovská restaurace Barrio Gottico Café.

Praha - rande?

Od toho je Praha Prahou! Náplavka, Karlín, Vršovice, Letná, Holešovice. Tyhle trendy čtvri vám dávají pocit, že nechybíte nikde, kde se něco děje. 

Nakolik jsou pro vás v této profesi důležité sociální sítě?

Dost. Například když dostávám tipy a nejvíc jich chodí od mých čtenářů, dívám se na jejich profily a styl komunikace. Když vidíte, že posledních dvacet postů restaurace bylo jen přefocené polední týdenní menu, není to úplně lákavé. Samozřejmě že je to relativní, můžou mít báječnou kuchyni. Ale dobré podniky prostě sociální sítě zvládají. Mimochodem, spousta restaurací ještě nemá ani Instagram.

Své názory na vámi vybrané podniky zveřejňujete na Facebooku a může se k nim každý vyjádřit. Nemáte pocit, že Češi tak nějak vždycky a hned všemu rozumí?

Kdyby mně to mělo vadit, budu sám proti sobě. Já taky nejsem profesionální foodkritik, ty znám v Česku stejně jen dva. Mě jen baví sledovat ty příběhy, které na malém městě zachvátí okolí a vyvolají horečku. Když najdete něco dokonalého na místě, kde doteď ani lišky nedávaly dobrou noc.

Co vám dává tahle zpětná vazba?

Docela dost. Právě ve chvílích, kdy "radím" něco jinak nebo kde jsem třeba nebyl spokojený se servisem a povzdechnu si. Jsem pak zvědavý na reakce lidí, kteří podnik znají, jestli jsem sám, nebo jestli jsem udeřil hřebík na hlavičku. Baví mě prostě projekty, které horečku způsobí! Je krásný, že pak přinesete na blog místo, které hned o víkendu zaplaví lidé, aby ho testli. Bohužel, tomu podniku tím někdy nezpůsobím příjemně klidné chvíle. Ale těší mě, že pak lidi berou Gastromapu jako seriózního průvodce. A přesně po takhle horečnatých místech naší země půjde oněch 52 tipů v 52 dílech video seriálu a 52 kapitolách knihy, která bude následovat. I s recepty těch daných šéfkuchařů.

Kde se vlastně zrodila ta vaše vášeň pro jídlo?

K vaření mě dohnal rozvod, přestal jsem se ho bát, ba naopak začal si s ním hrát. S Veronikou nás chytlo společné vaření a popravdě tak vznikl další fenomén, za kterým stojím, a který bude kulminovat na jaře, a to je Gastrokroužek. Ten vznikl ještě nevinněji, na mé narozeniny, kdy jsem pozval několik kamarádů k sobě na byt a každý měl připravit něco malého. Byla z toho řádná párty plná dobrého jídla a nám připadalo škoda, že by to mělo být bez repríz. Třeba na tom úplně prvním mejdanu to bylo bizarní spojení lidí, ale ti všichni mě obklopovali (HaThanh Nguyen, Radim Fiala, Emma Smetana, Tomáš Sedláček, Nataša Novotná, Milan Gelnar), dnes je ta sestava jiná, potkávají se tam se mnou velmi úspěšní foodblogeři jako Kitchenette, Zásadně zdravě, Taste of Place, Kitchen Story, Darina Křivánková, George Němec. A je to strašně fajn. Potkáváme se dál. Na originálních místech připravujeme společně originální menu. A o tom bude kniha Gastrokroužku. Ale s tím budu "otravovat až později", teď se těšte na Gastromapu!

Jak se udržujete v kondici?

Zní to kacířsky, ale stresem!