Když do firmy nastoupil nový šéf, Ada netušila, že se její minulost vrátí jako noční můra. Adam ji poznal okamžitě – kdysi byl jejím klientem. Teď ji vydíral a požadoval „staré služby“. Ada se ale odmítla stát obětí a vymyslela lest, která zničila jeho kariéru. Jak se jí podařilo uniknout z pasti vydírání a začít nový život?
Když do naší firmy nastoupil nový šéf, nejdřív jsem si ho vůbec nespojila s minulostí. Byl to charismatický muž kolem padesátky, se sebevědomým vystupováním a pečlivě střiženým oblekem, jaké nosí úspěšní manažeři. Pozdravil celý tým, představil se jako Adam a pevně mi potřásl rukou. V jeho pohledu se však na vteřinu něco mihlo – něco, co mě mělo okamžitě varovat.
První dny v jeho vedení byly celkem běžné. Po poradách si mě ale začal zvát do kanceláře. Nejprve pod záminkou pracovních záležitostí, ale brzy se rozhovory stočily jinam. „Neznáme se odněkud?“ usmál se jednou, když za mnou zaklaply dveře. Jeho pohled byl až příliš zkoumavý.
Když jsem byla mladičká a zoufale potřebovala peníze, pracovala jsem několik měsíců jako společnice pro vybranou klientelu. Byla to kapitola mého života, kterou jsem dávno uzavřela a kterou nikdo v mém současném světě neznal. Až teď mi došlo, že Adam byl kdysi jedním z mých klientů. Jeho obličej, jeho hlas – všechno mi postupně začalo dávat smysl. Chtěla jsem věřit, že si mě nevybavuje. Že je to jen shoda okolností. Jenže on si vzpomněl hned. A měl v plánu to využít.
Začalo to nenápadně. Náznaky, dvojsmysly. Pak první přímý návrh: „Zajdeme si někam po práci, zavzpomínat na staré časy?“ S úsměvem mi podal vizitku s číslem svého hotelového apartmá. Odmítla jsem.
Druhý den mě na poradě veřejně ponížil. Kritizoval moji práci, nařkl mě z chyb, které jsem neudělala. Po skončení schůzky mě zastavil na chodbě a tiše pronesl: „Myslím, že bychom si měli promluvit mezi čtyřma očima. Vzpomínky mohou být krásné, ale taky nebezpečné, že?“ A tehdy mi došlo, že mě vydírá.
Začal mi posílat zprávy, nenápadné, ale dostatečně výmluvné. A když viděl, že nereaguji, přišel s přímou hrozbou: „Kdyby kolegové nebo vedení zjistili detaily z tvé minulosti… Myslíš, že by tě v téhle firmě ještě brali vážně? A co tvůj přítel? Rodina? To by byla škoda, nemyslíš?“. Strach mě paralyzoval. Ale zároveň jsem věděla, že pokud mu ustoupím, nikdy to neskončí. A tak jsem vymyslela plán.
Zjistila jsem, že je Adam ženatý. A jeho žena byla nejen bohatá, ale měla i dobré kontakty. Ideální kombinace pro pomstu. Nejdřív jsem si opatřila důkazy – jeho zprávy, záznamy hovorů, vše, co by ho mohlo dostat do problémů. Pak jsem si domluvila schůzku s jeho manželkou. Nebylo těžké zjistit, kde se pohybuje – podnikala v kosmetickém průmyslu a pravidelně se objevovala na společenských akcích.
Představila jsem se jí jako „bývalá kolegyně“ jejího muže a nabídla informace, které jí změnily pohled na jejich manželství. Když si přečetla jeho zprávy a slyšela nahrávku, ve které mi slibuje povýšení výměnou za „staré služby“, zachovala ledový klid. Poděkovala mi a odešla. Druhý den se v práci objevila zpráva: Adam náhle rezignoval „ze zdravotních důvodů“.
Nečekala jsem na další vývoj událostí. Sehnala jsem si novou práci, kde už se moje minulost nemohla stát zbraní proti mně. Možná jsem přišla o jistotu stálého zaměstnání, ale získala jsem něco mnohem cennějšího – klid. A Adam? Zmizel. Možná si hledal jinou firmu, možná jinou „oběť“.
Minulost nelze vymazat, ale všichni se můžeme rozhodnout, jak s ní v přítomnosti naložit.
