Žijeme v době, která zmenšila svět. Nikoli doslova, ale obrazně. V rámci sociálních sítí se přátelíme s kdekým, píšeme si s lidmi z druhého konce světa, víme, co posnídala kamarádka v Sydney, jaký den měl známý z New Yorku, ale své sousedy v ulici (či domě) neznáme. Není to paradox?

Pokud bychom se zeptali, kolik opravdu dobrých kamarádek máte, nejspíš by zaznělo jednociferné číslo. Dvě, tři, jednu…? A s kolika se pravidelně vídáte, povídáte si jinak než v rámci některé z digitálních aplikací a máte k sobě skutečně lidsky blízko? Sdílíte zážitky, svěřujete své emoce, obavy, hledáte pochopení či radu? 

V dobách dávno minulých...

Kdysi dávno, v kmenových společenstvích, se ženy v období periody tradičně uchylovaly do tzv. červeného stanu. Tam mohly v bezpečí a v klidu pozvolna prožít období menstruace a načerpat novou energii pro nadcházející měsíc. Čas trávily společně drobnými pracemi, vzájemným sdílením a odpočinkem. 

V dnešní době jsou od sebe lidé, zejména ženy, mnohem více izolováni, než tomu bylo dřív. Často se oddělují zcela záměrně, nemají tak vysokou potřebu vídat se s druhými, případně opakovaně "bojují s časem" a eliminují ty zdánlivě nedůležité věci. Přitom zrovna ženské přátelství nedůležité rozhodně není.

Kdysi dávno se ženy tradičně scházely, společně obstarávaly například vaření či výchovu. Znaly se, doplňovaly a jedna pro druhou měly o dost více pochopení než dnes. U mnohých se dokonce synchronizovaly menstruační cykly. 

Netvrdíme, že by tomu tak mělo být i dnes. Doba je jiná a vše je především otázkou přirozeného vývoje. Nicméně na dříve vytvořených smysluplných základech bychom přeci jen občas mohli něco postavit a navázat na tradici, byť v moderním pojetí.

Ženské přátelství patří k tradicím, které v sobě ukrývají hluboce zakořeněný smysl a důvodů, proč jej v rámci daných možností udržovat, je víc.

Pojďme se na některé z nich společně podívat v naší grafice.