Ženská práva v Gruzii: Všichni jsou si rovni, ale manžel musí mít na stole chačapuri
Gruzie se v oblasti ženských práv za posledních dvacet let posunula kupředu. V silně patriarchální společnosti, která si zakládá na tradicích, však stále přetrvávají stereotypy, problémy s domácím násilím i dětskými sňatky. "Nejhorší na tom je, že drtivá většina společnosti to jednoduše nepovažuje za problém," říká k tomu Gruzínka, která pracuje v cestovním ruchu.
Čtyřiatřicetiletá průvodkyně na volné noze Salome Chikashua je rodačka z gruzínského Batumi na západním pobřeží země. Dlouho byla přesvědčena, že nechce manžela. Pak ji ale, jak tvrdí, přesvědčil o opaku jeden ze studentů, kterého učila v jazykovém kurzu pro dospělé. Domnívá se, že manželství už pro Gruzínky není takovým vězením jako dříve.
"Ještě před dvaceti nebo třiceti lety většina žen nepracovala, proto měl muž vždy hlavní slovo. Teď ale většinou pracují oba z páru, a tak jsou si rovni, podílejí se společně na výchově dětí i na péči o domácnost," tvrdí. Hned dalšími větami ale popírá, co před chvílí řekla. "Pokud chcete v Gruzii zapůsobit na muže, musíte nejprve oslnit svou budoucí tchyni. Tím, jak dobře umíte chačapuri," říká o tradičním gruzínském jídle. Doma ho prý manželovi vaří každý den.
Do hovoru se později přidává Salomina kolegyně z oboru Rusudan Kokoladze, která pracuje v gruzínské státní agentuře pro cestovní ruch. Vysokou školu vystudovala v Litvě, proto má srovnání. "Občas vzpomínám na život ve Vilniusu. Chodívali jsem se tam bavit do klubu, často až do pěti do rána. Tady nemůžu být tak uvolněná jako vy Evropanky. Jsou zde citelné vlivy muslimské kultury. Od žen se očekává, že se budou chovat cudně a taky trochu stydlivě," vysvětluje.
Chlapi jsou prostě chlapi
Rozpor v postavení žen v Gruzii potvrzuje i další žena, Salome Tskhakaia, která pracuje v zákaznickém servisu nízkonákladové letecké společnosti Ryanair. O ženská práva se zajímá a ještě během studií napsala na toto téma esej, kterou ocenila mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights House. Stejně jako Rusudan absolvovala magisterské studium v zahraničí. V Polsku žila ještě před tím, než došlo k okleštění reprodukčních práv žen, a i jí přišlo, že se tam může chovat svobodněji než doma.
Za jeden z největších problémů Gruzie týkající se práv žen považuje domácí násilí. "Panuje tady přesvědčení, že 'chlapi jsou prostě chlapi'. Pokud se žena zmíní, že ji muž bije, často také následuje otázka, co mu řekla, že ho naštvala, a to i od jiných žen," vysvětluje. V tamní kultuře je navíc nevhodné řešit domácí záležitosti na veřejnosti, a tak oběti domácího násilí vyhledají pomoc pravděpodobně ještě méně než v Česku.
"Naše společnost je stále silně patriarchální a zatímco od mužů se očekává, že budou hlavou rodiny, ženy by měly chránit rodinnou pověst a starat se o to, aby se citlivé rodinné záležitosti nedostávaly ven," přibližuje Salome. "Ještě více to platí v dělnických rodinách nebo v horských oblastech regionů Adžárie a Kartli, které si velmi zakládají na gruzínských tradicích. To má světlé i stinné stánky," dodává.
Ačkoliv průvodkyně Salome Chikashua se dušuje tím, že v Gruzii pracují oba partneři a tím pádem jsou si rovni, její jmenovkyně z Ryanairu je přesvědčena, že dalším palčivým problémem jsou brzké sňatky a tlak na to, aby daly ženy před studiem a kariérou přednost rodině. "Když ženy studují, často musí čelit otravným dotazům - jak dlouho jim studium bude ještě trvat, kdy se konečně vdají. Dostávají rady, jako že kariéra není všechno a že mohou být také ženami v domácnosti a nechat se živit. Že nejdůležitější je najít si manžela a mít děti," dává příklady.
Gruzie je mezi evropskými státy jedním z těch, kde jsou dětské sňatky nejčastější. Podle zákona sice mohou lidé v Gruzii uzavřít sňatek až od 18 let, ale rodiny často děti provdají ve venkovském kostele či mešitě. Kulturně a nábožensky proto považují sňatek za uzavřený a úřední záležitosti vyřídí až o několik let později. Je tak velmi těžké vysledovat, kolik dětských ženichů a nevěst v Gruzii ve skutečnosti je, napsal časopis National Geographic. OSN odhaduje, že před 18. rokem se vdá nejméně 17 procent dívek. "Nejhorší na tom je, že drtivá většina společnosti to jednoduše nepovažuje za problém," říká k tomu Salome Tskhakaia. I dětské sňatky se podle ní týkají hlavně rurálních oblastí Adžárie a Kartli.
Myslí si, že jsme vyšinuté
Česká stavařka a podnikatelka Daniela Zapletalová zakouší gruzínskou patriarchální společnost na vlastní kůži. Před čtyřmi lety odjela do zakavkazské země na dovolenou za vínem spolu s manželem. Rozhodli se, že v Gruzii budou podnikat. Odkoupili projekt hotelu, který hledal investory, právě v tradičně založené Adžárii na západním pobřeží. Daniela chtěla, aby hotel odpovídal evropským standardům, a navrhla také interiéry, proto dohlíží na celou stavbu a v zemi tráví několik měsíců v roce.
Brzy se naučila, že aby ji gruzínští dělníci, kterým šéfuje, brali vážně, musí jim sama ukázat, že práci rozumí. "Jako stošedesáticentimetrovou ženskou by mě tady jinak nikdo neposlouchal. Musím si tedy vzít montérky, sbíječku a ukázat jim, cokoliv je potřeba. Když jsem například chtěla, aby obkladači, kteří pracovali na kamenných koupelnách, pracovali jiným systémem, musela jsem jim to názorně ukázat," říká.
Daniela si s sebou na západ Gruzie vzala pomocnici Kristýnu, která dříve pracovala jako manažerka největší diskotéky v Prostějově. Její otec je ale stavař a Kristýnu Daniele doporučil známý. Také ona se často setkává s nepochopením. "Je od rány, proto jim přijde zvláštní a říkají jí Ninja," zmiňuje Daniela. "Nedávno na stavbě něco svářela, a protože jí bylo horko, sundala si tričko a byla jen v podprsence. Chlapi na ni upřeně koukali. Zakřičela na ně, že jestli jim to vadí, klidně se zase oblékne," vypráví Daniela.
Problém nastal také ve chvíli, kdy si Kristýna do rozestavěného hotelu přivedla dva kamarády, s nimiž seděla u bazénu. "Zaměstnanci za mnou přišli s tím, že si tady přivedla dokonce dva chlapy najednou. Ukazovali mi to na kamerových záznamech," směje se nevěřícně stavařka. Je ráda, když do hotelu čas od času přijedou i jiné Češky. "Pak vidí, že my dvě nejsme nějak vyšinuté, že je nás takových víc," říká.
Gruzie udělala pokrok, ale stereotypy zůstávají
Podle odnože OSN zaměřující se na práva žen UN Women Gruzie udělala za poslední dvě dekády velký pokrok, ale genderové stereotypy zůstávají v tamní kultuře velmi hluboce zakořeněny. Jedním z problémů je - v rozporu s tím, co tvrdí Salome Chikashua - nízké procento pracujících žen. A rozdíl v odměňování žen a mužů dosahuje 35 procent (v Česku je to 18,9 procenta).
Jak uvádí Světová banka, vysoká propast mezi výdělky žen a mužů neškodí jen ženám samotným nebo jejich rodinám, ale stejně jako v každé jiné zemi také snižuje HDP, v Gruzii až o 11 procent. Vysoké školy přitom studuje, stejně jako v Česku, více žen než mužů. Pracujících je ale jen okolo 40 procent žen v produktivním věku.
Podle Salome Tskhakaia je nejdůležitější, aby veřejnost začala brát tyto problémy vážně. "Co pro ženy ve skutečnosti děláme? Každý násilník by si měl uvědomit, že ženy jsou součástí společnosti, a mělo by se s nimi zacházet jako s rovnými," apeluje. "Ženy si mohou samy rozhodovat o tom, zda chtějí děti, jestli se chtějí vzdělávat, koupit si nemovitost nebo volit. Ženská práva jsou lidská práva," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: O kolik si ženy vydělají méně než muži? EU má recept na spravedlivé odměňování
