Rakovinou onemocněla devětatřicetiletá Marie teprve před dvěma lety. Žila hektickým způsobem života, nabírala si mnoho pracovních povinností a stres ji doprovázel už od dětství. Prvním signálem, že s jejím tělem něco není v pořádku, byla vyrážka na bradavce. "Hned jsem šla na sonografické vyšetření prsu, na které jsem docházela pravidelně," popisuje s odstupem. Vyšetření ale žádné riziko neprokázalo a lékaři ji ujistili, že se jedná jen o kožní problém. Marie ale pořád měla špatný pocit, proto obešla osm dalších lékařů, kteří jí řekli to samé. Ani další sonografická vyšetření však neodhalila nádor, proto se uklidnila.

Prohlédnout grafiku Boj s nádorem i naděje na návrat zraku. Tito lidé se uzdravili díky pokroku medicíny

Obavy se však vrátily, když v podpaží objevila malou bulku. Sonografické ani mamografické vyšetření neprokázala nic neobvyklého, ale lékaři se rozhodli provést z bulky ještě biopsii. Až ta odhalila, že útvar je metastázou rakoviny prsu. Nebylo však jasné, odkud se metastáze vzala, protože lékaři dosud nenašli žádný nádor. "Paní doktorku napadlo, že mě objedná ještě na PET/MR, což je vyšetření na molekulární úrovni. Až na tomto vyšetření se ukázalo, že mám nádor v prsu," vypráví Marie a dodává, že se jednalo o speciální typ nádoru, který je nehmatatelný a neviditelný na sonografickém vyšetření.

Léčba byla náročná

Když se Marie zeptám, co následovalo, odpoví, že tomu říká all inclusive. "Bylo to vše, co člověka v souvislosti s rakovinou napadne. Podstoupila jsem chemoterapie, operaci, ozařování a hormonální léčbu," vyjmenovává. Během léčby musela přerušit práci, protože to vzhledem k náročnosti situace nebylo únosné. "Škola je navíc vysoce rizikové prostředí, kde jsem mohla snadno chytit nějakou virózu," říká.

Celou náročnou situaci zvládla hlavně díky rodině a kolegyním z práce. "Je nepopsatelné, jak těžké to bylo. Musela jsem být uzavřená doma a s nikým se nestýkat, protože platily covidové restrikce," vzpomíná. Nápomocná jí byla zejména kolegyně Svatava Valešová, kterou Marie víc než jako spolupracovnici bere jako kamarádku. "Když bylo potřeba, volaly jsme si denně. Potřebovala ujistit, že všechno dobře dopadne a bude zase líp. Myslím si, že i takové malé povzbuzení v té době pomohlo," říká Svatava.

Podle Marie je při léčbě důležité také správné nastavení mysli a vědomí, že člověk dělal něco špatně, proto ho nemoc zastavila. "Navštěvuji psychologa, který s tím názorem souhlasí. Člověk se musí ponaučit a nedělat pořád stejné chyby," říká. Pomohlo jí také neztratit kontakt s prací. Kolegyně Svatava ji průběžně informovala, co se ve škole děje a občas ji požádala o pomoc. "Marie nám pomohla s přípravou výukových materiálů nebo s opravami testů. Tím přišla na jiné myšlenky a posílila vědomí, že je pořád součástí našeho pracovního kolektivu," myslí si.

Do práce se těšila

  V pubertě porazil rakovinu. Teď s ní bojuje znovu, přesto neztrácí "smysl pro tumor"

Hned po ukončení léčby se Marie plánovala vrátit na svoji původní pozici učitelky odborných předmětů na střední odborné škole v Plzni. K práci ve školství tíhla už na střední škole, zpátky na svou pozici se proto velmi těšila. "Vůbec jsem nepřemýšlela, že bych svou práci změnila. Nastoupila jsem zpět, a dokonce na nadúvazek," směje se a dodává, že ji všichni označovali za blázna, když si nezvolila zkrácený úvazek. "Vrátila se v plné síle a s elánem jí vlastním. Nemá ani žádné úlevy a funguje stejně jako před nemocí. Vůbec nevnímám, že mám kolegyni, která si prošla tak zákeřnou chorobou," doplňuje kolegyně Svatava.

Návrat do práce proběhl díky přístupu šéfa a nápomocným kolegyním hladce. Všichni dbali především na to, aby k Marii přistupovali citlivě. "Každý, koho se tato nemoc týká, má úplně jiný příběh. Rakovina je velmi citlivá a individuální nemoc, ale medicína dokáže vyléčit už opravdu hodně. Je důležité takového člověka nelitovat a respektovat jeho přání a pocity," doporučuje kolegyně Svatava.

Teď pomáhá druhým

Potíže po návratu do práce spatřovala Marie jen v omezení, která jí po léčbě zůstala. Pociťuje vyšší únavu, bolesti kloubů a také má sníženou imunitu, takže je náchylnější k různým nemocem. Díky rakovině však začala ve škole apelovat na důkladnou prevenci. "Žákyně čtvrtých ročníků mají lekce, kde se dozvědí, jak provést samovyšetření prsu nebo co dělat, když si nahmatají bulku," popisuje.

  Stovky lidí stály frontu, aby se dozvěděly, zdali mají nádor. Lékařka před ním varuje

Při otázce, jestli má nějaký pracovní sen, se usměje. "Dřív jsem si říkala, že bych jednou chtěla být ředitelkou školy. Ale během nemoci jsem zjistila, že už si to vůbec nepřeju. Baví mě být v kontaktu s žáky, nechtěla bych jen sedět za stolem," vysvětluje. Navíc chce mít dostatek času na své děti a koníčky.

"Nemoc mě pozastavila a zmírnila mé ambice, ale vůbec mi to nevadí," dodává. Obecně jí rakovina změnila pohled na celý život. Přenastavila jí priority a zbavila pocitu, že musí být dokonalá. "Díky nemoci jsem našla životní rovnováhu a začala na ostatní pohlížet pozitivněji. Už na nikom nehledám chyby, každý má něco za sebou, o čem druzí nevědí," myslí si. Ženám ve stejné situaci, které se po rakovině vrací do práce, by Marie doporučila hlavně pečlivě zvážit pracovní místo. "Rozhodující je se do práce těšit a vybrat si takovou pozici, která je baví a naplňuje, stejně jako mě," uzavírá.