Toxické “mandlové matky”. Přílišnou fixací na diety mohou zničit sebe i své dcery
“Moje matka sleduje i toho mýho čokla, jestli náhodou nepřibral,” zaznívá v jednom z dílů podcastu Sádlo Ridiny Ahmedové, který se zabýval společenskými tlaky na ženská těla. Dnes by se po vzoru internetové hantýrky chtělo říct, že respondentka popisovala takzvanou almond mom - matku, která se nezdravě zaobírá svým tělem i těly svých blízkých.
Označení almond mom vzniklo z deset let staré epizody reality show Paničky z Beverly Hills, kde vystupovala mimo jiné bývalá modelka Yolanda Hadid. Na TikToku začala před několika měsíci kolovat vystřižená scéna ze zmíněného pořadu, v níž Yolanda po telefonu radí své tehdy dospívající dceři Gigi, aby si dala pár mandlí a opravdu pečlivě je rozžvýkala. S doporučením přichází poté, co si její dcera roztřeseným hlasem stěžuje, že se cítí slabá, protože snědla "jen asi tak půlku mandle".
Není tedy divu, že se Yolanda stala prototypem všech restriktivních matek. Na sociálních sítích se protrhla stavidla traumatu a ostatní (převážně) ženy začaly sdílet své bolestné zkušenosti. Například k instruktážnímu videu, které ukazuje, jak rozkrojit vejpůl plátek toastového chleba tak, aby byl skoro průsvitný, přibyl popisek "hlavně to neříkejte mandlovým matkám".
Bývalá modelka Yolanda Hadid později tvrdila, že je celé video vytržené z kontextu, případně že se zrovna zotavovala po operaci a nebyla zcela při smyslech. Na TikToku také zveřejnila video, kde si z trendu dělá legraci tím, že pózuje před kamerou, zatímco pojídá mandle z obrovské misky, načež si ji někteří diskutující v komentářích dobírali, že mandlí snědla příliš mnoho.
Žena, která dala vzniknout termínu almond moms, se sice kauzu snažila obrátit v žert, traumatizované ženy a expertky či experti už se ale tolik nesmějí. Nutriční terapeutka Magdaléna Kekrtová z poradny Ne hladu zmiňuje, že pro klientky a klienty, na něž rodiče přenesli svůj špatný vztah k jídlu a vlastnímu tělu, jde o velmi citlivé téma. "Časem se s tím smíří, ale stále to v nich zůstává, a někdy se na své rodiče trochu zlobí," říká.
Nejčastějším problémem, který klientky a klienti zmiňují, je podle ní časté komentování váhy v rodině. "Pokud má dítě hodně nízkou nebo naopak hodně vysokou váhu, je dobré na to citlivě upozornit, dítě sledovat a snažit se to vyřešit. Problematické ovšem je, když se hmotnost stane v rodině velmi častým tématem, když se stane předmětem neustálého komentování, skoro až urážek. Rodiče to často nemyslí vůbec zle, ale dávají tak váze větší důležitost, než ve skutečnosti má, a dítě si to zafixuje," upozorňuje.
Jaká matka, taková Katka
S "mandlovými matkami" si kromě zmíněných oříšků lidé mohou spojovat věty jako "Nic nechutná tak dobře jako pocit štíhlosti" nebo "Nemáš hlad, jen se nudíš". Pediatrička a dětská obezitoložka Karla Lester řekla pro web Today, že takové výroky a chování mají kořeny ve fatfobii neboli strachu z tloušťky a nenávisti k tlustým lidem. Lidé pak své vlastní strachy z toho, že by je společnost mohla vnímat jako tlusté, projektují do svých dětí, častěji dcer, které mají zrcadlit jejich vlastní cíle. Odbornice na vývoj dětí a rodičovství Deborah Gilboa dodává, že často věříme, že vzhled těla odráží náš charakter, a někteří rodiče si dokonce myslí, že jejich charakter odráží i to, jak vypadají jejich děti.
A proč je v tomto fenoménu tak zdůrazňovaný vztah matky a dcery? Je prokázané, že společenské normy týkající se vzhledu a štíhlosti jsou přísněji posuzované u žen než u mužů. Do jisté míry ve společnosti stále přetrvává i přesvědčení, že vzhled je jednou z hlavních komodit ženy, která definuje její hodnotu.
Ženy tak častěji zkoušejí různé diety, trpí poruchami příjmu potravy - a přenášejí takové chování na své dcery. Svým způsobem je mohou chtít ochránit od útrap, které je čekají, pokud nevyhoví společenským ideálům. "Pokud se žena stravuje velmi restriktivním způsobem, je podle všech dostupných studií větší pravděpodobnost, že se i její dcera či dítě, které se identifikuje jako žena, bude chovat podobně," řekla pro americkou ABC nutriční terapeutka Maya Feller.
Kekrtová z poradny Ne hladu přitom upozorňuje, že nejde jen o to, jak matky či rodiče obecně o jídle mluví, ale také jak se chovají. "Pokud někdo neustále drží diety, sleduje svou váhu a často se prohlíží v zrcadle, dítě to vnímá a má tendenci toto chování přebírat," upozorňuje. Stejně tak se dítě může po vzoru rodičů naučit zajídat jídlem emoce. Dodává, že i ve své praxi pracuje převážně se ženami, ale ani mužům se problémy se sebeobrazem či poruchy příjmu potravy nevyhýbají.
Jak s dětmi mluvit o výživě? Hlavně nic nedramatizovat
Pokud klientka či klient v poradně mají zkušenost s "mandlovou" výchovou, Kekrtová se snaží vyvracet mýty o výživě, které mají zažité. "Je to pak i trochu terapeutická práce, učím je znovu jíst, dávám tomu určitou normálnost, a to i co se týče tělesného složení. Díky měření pak třeba zjistí, že norma je pro ně jiná, než si mysleli. Snažím se také do celého tématu dodat nadhled," říká. Pokud přetrvává vážnější problém jako porucha příjmu potravy, odkazuje klientky a klienty na psychoterapeuty či psychiatry. Zároveň upozorňuje, že je nutné s dětmi o zdravém životním stylu mluvit, avšak citlivě.
V tom se s ní shoduje i výživový poradce ze společnosti Trime Jakub Přibyl. Nemá však podle něj smysl téma příliš dramatizovat a přenášet na potomka své stravovací návyky jako přes kopírák. "Například si můžete myslet, že vám vyhovuje veganská dieta, díky které jste zhubli, ale vaše dítě bude potřebovat úplně jiný systém výživy, protože má odlišné genetické dispozice," zmiňuje.
Pokud člověk není odborníkem na výživu, měl by podle něj předávat jen základní doporučení. "To znamená co největší důraz na kvalitní základní potraviny, co největší pestrost s dostatkem bílkovin a prospěšných tuků. Ve své praxi jsem zatím nepotkal ani jednoho rodiče, který by výživě rozuměl natolik, že by si mohl dovolit být ve výživovém diktátu naprosto striktní," dodává.
I zde platí, že praxi rodičů mladší členové domácnosti odkoukají. "Nejdůležitější je tedy inspirovat svým vlastním příkladem, ponechat možnost volby a současně mít jasně nastavená pravidla. Pokud umíte dobře snídat, naučíte to časem i vaše děti," míní Přibyl. Problém podle něj může nastat, pokud jeden z rodičů vyznává zdravý životní styl, kdežto druhý téma bagatelizuje a nestravuje se dobře. V takovém případě navrhuje u školních dětí nastavení přísnějších pravidel podle standardu "zdravějšího" rodiče.
"Nemá ale smysl dítě nějak manipulativně štelovat do konzumace výhradně 'zdravých potravin', a už vůbec to nemá být o odměnách a slibování 'dárečků' za snědenou zeleninu. Stále má jít pouze o nabízení kvalitního jídla jako standardu bez zbytečného okecávání," upozorňuje.
Oba odborníci se také shodují, že každý rodič jedná tak, jak v danou chvíli nejlépe umí. "Ale i když své dítě znají sebevíce, nemohou vědět, co u nich může zafungovat jako spouštěč problémů," upozorňuje Kekrtová. I když za rozvojem poruch příjmu potravy podle ní obvykle nestojí jen jeden faktor nebo událost, "mandlové" stravování k němu může výrazně přispět.
"Pokud se rodina celkově stravuje dobře, sportuje, zdravý životní styl je v ní zakořeněný, k těmto zvyklostem dítě přirozeně vede. Pokud pozorujete, že má dítě nějaký problém, je dobré o tom mluvit citlivě a pečlivě volit slova, uvědomovat si rizika a jít na to opatrně, protože nikdy nevíte, čím můžete ublížit. Je dobré dělat spíše návrhy než vyloženě příkazy a vést komunikaci v pozitivním duchu," radí.
Video: Dietní zlozvyky Čechů? Moc alkoholu a málo vlákniny, říkají nutriční terapeutky (30.12.2022)
