Češi milují vše, co je bio a bez cukru, říkají zakladatelé Mixit

Chutě jednotlivých národů se liší a své o tom ví i zakladatelé společnosti Mixit, která umožňuje svým zákazníkům si na internetu namíchat své vlastní müsli.

Kromě Slovenska a Polska expandovali pánové Martin Wallner a Tomáš Huber v loňském roce se svojí značkou i do Kanady. Ptali jsme se jich ale nejen na chuťové pohárky za hranicemi.

Vaše mixy mohou ochutnat lidé nejen v Česku. Liší se v jednotlivých zemích, kde působíte, chutě obyvatel?

TH: Okolní státy jako Slovensko a Polsko je ještě složité podle čísel porovnat, ale Kanada má očividné jiné návyky a chutě.

MW: Bio není v Kanadě tak zprofanované jako u nás, takže na něj více slyší. V Česku jsme přestali BIO zcela komunikovat. V Kanadě obsahuje hodně potravin cukr. Jakmile se tedy objeví na pultu něco bio a zdravé bez cukru, lidé to vítají.

A jaké tedy jsou ty jiné chutě?

TH: V Čechách má tradici klasické sypané müsli z vloček, naopak v Kanadě se těší větší oblibě takzvaná granola, zapečené müsli například s medem nebo skořicí.

Když jste expandovali do Kanady, kde máte zcela samostatnou výrobnu, zavedli jste rovnou stejné produkty jako u nás, nebo jiné?

MW: Vytipovali jsme to, co zde nejvíce chutnalo a zároveň jsme vybírali podle surovin, které tam byly dostupné.

Martin Wallner a Tomáš Huber

I když jsou podle jejich slov každý povahově trochu odlišný a ve svých přednostech se synergicky doplňují, mají mnoho společného.

Studovali oba ekonomickou fakultu spadající pod barcelonskou univerzitu (ESMA), kde v posledním ročníku začali na Mixitu usilovně pracovat. Tomáš v té době již podnikal v reklamě, Martin paralelně studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Oběma je lehce přes 30 a během uplynulé zimy se stali (nezávisle na sobě) :) otci. A společný mají i koníček, kterým je nejen jejich zaměstnání, ale stará a poctivá auta.

Existují suroviny, které lze v Kanadě jen velmi obtížně najít?

TH: Je větší problém například najít v Kanadě mrazem sušené ovoce. Dováží se myslím více z Číny než z Evropy a celkově je to tam hodně drahý produkt.

MW: Rozhodně neplatí, že jsou produkty v Kanadě kvalitnější. Dokonce některé z nich dovážíme sami do Kanady, aby z nich mohli vyrábět. Vyjdou lépe nejen kvalitou, ale také cenově.

Jaká je vaše hlavní cílová skupina?

TH: Ze 70 procent jsou to ženy ve věku 20 až 40 let. Většinou třeba na mateřské nebo před mateřskou.

Čím to podle vás je?

MW: Ženy jsou většinou ty, které zajišťují plnou lednici a spíž, zároveň jsou co se jídla týče obecně asi větší "hračičky", a tak si mixování ingrediencí užívají. Muži naopak častěji volí některý z předpřipravených mixů.

Jak se podle vás vyvíjí trend ve zdravé výživě v tuzemsku? Roste zájem o zdravé potraviny a tím pádem stojí váš úspěch na správném načasování?

MW: Začali jsme podnikat s tímto nápadem v době, kdy zájem o zdravější stravování byl v zárodku. Už se mluvilo o tom, že stravovací návyky je potřeba změnit. Najednou řetězce byly ty špatné a my jsme se najednou objevili jako jejich protějšek. V současnosti už je takových producentů a výrobců, co se tváří jako farmářské, spousta. My jsme se tak nikdy netvářili, ale spadáme do tohoto segmentu.

Namíchané müsli dostanou zákazníci v designových tubusech v několika barevných variantách. Vybírají si podle jejich obsahu nebo i podle jejich vzhledu?

MW: Zákazníci si vybírají tubusy i podle barev. Táhnou je více veselejší barvy. Dlouho jsme například neměli růžový tubus a pak jsme zjistili, že nám v portfoliu chybí, protože naše nadšenkyně tento odstín chtějí.

Aby jim třeba lépe zapadl na kuchyňskou linku?

MW: Přesně tak. Snažíme se neustále tubusy obměňovat. Jejich prodej se liší i podle sezóny. Vytváříme velikonoční nebo vánoční tubusy, a ty pak jdou v tuto dobu více na odbyt.

Kde jste se inspirovali pro podnikatelský záměr míchání müsli?

TH: Studovali jsme na Vysoké škole ekonomické v Praze a naše spolužačka z Podnikohospodářské fakulty si někde na webu všimla německého projektu mymuesli.com. V malém týmu jsme pak o něm napsali krátkou seminární práci. Tehdy šlo ale jen o zápočet, moc jsme ho nezkoumali. Až po několika měsících jsme se k němu vrátili a řekli si, že to není špatný nápad.