Psychopat pozná vaši zranitelnost jen z chůze, varují experti. Jak poznáte vy jeho?
Současná generace netoleruje toxickou pracovní atmosféru, v respektujícím prostředí podle výzkumů podáváme lepší výkony, říkají v rozhovoru pro Aktuálně.cz psychologové Linda Maruščáková a Adam Šíma. Co dělat, když zjistíte, že máte psychopaticky laděného člověka v rodině? A co když jste jím vy sami? Na to odpovídá dvojice, která vyučuje o psychopatii a konzultuje ve firmách.
Na Karlově univerzitě učíte předmět Nové trendy v business psychologii, v němž se mimo jiné věnujete tématu psychopatie. Je psychopatie jakýmsi přirozeným jevem ve světě byznysu?
Linda: Je i není. Byznys přirozeně přitahuje více osoby orientované na výsledky a zisky. Za určitých okolností může takové nastavení generovat lidi více zaměřené na své zájmy a v extrémní míře i lidi psychopaticky laděné. Zároveň jsou ale ve světě byznysu hodně aktuální opačná témata a trendy týkající se vyšší potřeby etiky, ohleduplnosti a péče. Vidím to čím dál více také ve své konzultantské praxi, ať už se jedná o rozvoj lídrů, nebo nábor nových lidí. Souvisí to mimo jiné s generačními rozdíly. Mladí lidé chtějí pracovat s příjemnými a schopnými šéfy a šéfkami, v nepsychopaticky laděném a bezpečném prostředí.
Takže už se nemá za to, že psychopaticky laděný šéf či šéfka je potřebný k vytvoření prosperujícího podniku?
Adam: Určitě ne. Odráží to například téma psychologického bezpečí, které se studenty rozebíráme. Jedná se o nastavení bezpečné a podporující firemní kultury. V takovém prostředí se nemusíte obávat nesouhlasit se svým nadřízeným nebo dělat chyby, protože na ně společně nahlížíte jako na tipy k rozvoji a zlepšení. Ne jako na situace vyžadující trest. Šéf podporující psychologické bezpečí netoleruje toxické jednání, klepy a manipulace mezi členy týmu.
Linda: Navíc psychologicky bezpečné prostředí je nejenom příjemné, ale ukazuje se, že lidé, kteří v něm pracují, jsou díky spokojenosti efektivnější, kreativnější a výkonnější. Výzkumy ukazují, že zaměstnanci v takových společnostech jsou v práci až o 76 procent angažovanější, také ale prožívají až o 74 procent méně stresu nebo že mají až o 67 procent vyšší pravděpodobnost uplatnění nově naučených dovedností. Právě proto, že se nebojí udělat chybu a cítí podporu ve svých nadřízených.
Jsou spojeny s psychopaty a psychopatkami některé stereotypy, které nejsou pravdivé?
Linda: Vymezení psychopatie se v posledních letech velmi mění. Zatímco dřív byl psychopat/ka charakterizovaný stereotypně jako asociální člověk s násilnickou povahou, impulzivním jednáním a nízkým intelektem, dnes víme, že tomu tak rozhodně nemusí být a často není. Skutečně dokonalí psychopati a psychopatky jsou naopak často lidé inteligentní, úspěšní, charismatičtí a schopní.
Adam: Také víme, že ačkoliv se dřív mělo za to, že psychopaté nevnímají emoce, není to pravda. V některých studiích se ukazuje, že jsou naopak velmi vnímaví k pocitům druhých. Empatie jim pomáhá paradoxně lépe ostatní manipulovat. V jedné studii dokonce poznali psychopatičtí lidé potenciální zranitelnost pokusné osoby jen z chůze, bez pohledu do tváře. U mnoha z nich tedy není problém v neschopnosti vnímat emoce, naopak. Jen jsou jim jedno nebo si je prostě umí "vypnout", když je nepotřebují vnímat k dosažení svého cíle.
Linda Maruščáková
- Psycholožka, na Katedře psychologie Univerzity Karlovy a University of New York in Prague vyučuje Business psychologii, Sportovní psychologii, Etiku a Psychologii klimatické krize a Vegan psychologii.
- Věnuje se konzultantství, specializuje se na leadership, nábor a nastavování strategií firemního rozvoje.
- Pochází z prostředí bojových sportů, je co-founderkou projektu Vegan Fighter.
Psychopatické rysy vznikají i po prožití traumatu
Jak poznáme psychopaticky laděného člověka?
Linda: Stále platí, že se jedná o osoby zaměřené hlavně na své zájmy. Ostatní lidi používají jako nástroje pro naplnění svých cílů a potřeb, manipulují, mají rádi moc. Nemívají zájem vnímat situaci očima druhých, nejsou ohleduplní k potřebám jiných, zdržuje je to od dosahování vlastních cílů. K typickým charakteristikám můžete přidat ještě nelítostnost, nedostatek soucitu, pocitů viny a nedostatek zájmu o důsledky svých činů.
Jsou nějaké nové poznatky týkající se vzniku psychopatie?
Linda: Hlavní novinkou je, že jsme v psychologii přestali psychopatii považovat za jednotnou diagnózu s jasnými příčinami a jedním typem. Proto nemluvím o "psychopatech", ale o "psychopaticky laděných lidech". Nově víme, že existují různé typy, stupně a zdá se, že i příčiny, které vedou člověka k tomu, že projeví nějaký z psychopatických rysů. Můžete si představit škálu, na které se každý z nás, vy i já, někde se svými psychopatickými projevy aktuálně pohybujeme. Podle psycholožky a neuroložky Abigail Marshové vykazuje dokonce 30 procent naší západní populace některé z psychopatických projevů na vysokých hodnotách škály.
Adam: Stále také platí, že psychopatie je spojena u asi dvou až čtyř procent lidí s amygdalou. Mají jinak strukturované centrum mozku zodpovědné za zpracování emocí. Nově ale známe i takzvanou sekundární psychopatii, která vzniká u některých lidí situacemi, které zažívají, někdy i po prožití traumatu. Nesouvisí tedy s mozkem, ani třeba s geny, ale se situací, která je "dovedla" k tomu některé psychopatické rysy používat. To vše přináší mnohem reálnější pohled na to, co je psychopatie. A mezi autory i trochu více optimismu, že je s ní možné u slabších forem do určité míry pracovat.
Adam Šíma
- Psycholog, na Katedře psychologie Univerzity Karlovy a University of New York in Prague vyučuje Business psychologii, Sportovní psychologii a Psychodiagnostiku osobnosti.
- Věnuje se tématům jako psychologické bezpečí, mentální zdraví, psychologie a sport.
- Působí jako instruktor skupinových lekcí v několika fitness centrech.
Když se psychopaticky ladění lidé vyznačují manipulací, jakou máme šanci takové chování včas rozpoznat?
Linda: Základem je znát projevy, o kterých jsme si teď povídali. Pokud je znáte a zaměříte se na ně, psychopata a manipulace se můžete naučit rozpoznávat poměrně rychle. Někdy se ale můžete setkat s výjimečně schopným psychopatickým člověkem a pak možná jeho manipulace ihned nepoznáte. Může být naopak velmi přátelský, vtipný, charismatický a zdánlivě o vás pečovat.
V takovém případě je dobré vnímat varovné signály vašeho těla. S takovým člověkem vám není pocitově úplně dobře, může vám v jeho přítomnosti být prostě divně, nepříjemně. A až později třeba rozkryjete, že vás v danou dobu manipuloval. Ale takových lidí potkáte pravděpodobně v životě málo.
Mladší generace nechce psychopatické lídry
Působíte jako konzultanti u náboru nových lidí do firem. Chtějí společnosti na vedoucích místech psychopaticky laděné osoby?
Linda: Dříve mohlo být pro firmy výhodné preferovat do některých vedoucích pozic lidi "bezohlednější", zaměřené pouze na výkon, výsledek a zisk. Dnes je to ale jinak, může za to jak vyšší důraz na etiku obecně, tak i generační změna preference lídrů. Zatímco dříve byl preferovaný direktivnější přístup, mladší generace preferují opak.
Pokud se stane, že mám za šéfa či šéfku osobnost s psychopatickými rysy, jak mám k němu či k ní přistupovat, abych takový styl vedení psychicky ustála?
Linda: Za nás určitě platí v první řadě psychopatii netolerovat. Pokud můžete, snažte se inspirovat změnu firemního klimatu, posilujte psychologické bezpečí a lidi kolem obecně v tom, aby jednali nepsychopaticky. Pokud situaci nemůžete ovlivnit a šéf ani společnost nereaguje na signály o změně přístupu, je nejzdravější a nejrychlejší reakcí najít si jiného šéfa. Naše dny na světě jsou omezené a je ztrátou vašeho drahocenného času snášet psychopatické nebo toxické jednání.
Co dělat, když zjistím, že mám člověka s psychopatickými rysy v rodině?
Adam: V první řadě je důležité ujasnit si, jestli jde o silnou psychopatii nebo o psychopaticky laděného člověka. Pokud se jedná o silnou psychopatii, je namístě hlavně zajištění vašeho bezpečí a nalezení cesty, jak s takovým člověkem co nejrychleji nežít.
Pokud nejde o silné projevy, pak je namístě určitě adresování takového chování, snaha o dialog, kde dotyčnou osobu jasně a konstruktivně požádáte o změnu chování. Vysvětlíte proč, případně co s vámi jeho/její chování dělá. Pokud otevřená komunikace nezabere, je to výzva k tomu, abyste se naučili zajistit si sami pro sebe co největší možné bezpečí v situacích, ze kterých není možné zcela odejít, například v případě starších rodičů.
Děti pak aktivně směřujte k etickým hodnotám a rozvíjejte u nich respektující formy jednání. Někdy nám mohou blízcí lidé zrcadlit i některé naše vlastní, neuvědomované toxicky laděné rysy jednání - pak je změna na nás.
Je možné vůbec s psychopatem žít, pracovat?
Adam: Namístě je spíš otázka, zda skutečně chcete ztrácet svůj čas s člověkem, který se k vám nechová s respektem a eticky. Výběr je ve většině situací na vás a není nutné se zbytečně trápit. Pokud zjistíte, že v takovém vztahu žijete, je určitě skvělým přístupem zahájit konzultace s terapeutem, psychologem, a najít z takového vztahu cestu ven. V některých případech, pokud na sobě psychopaticky ladění lidé skutečně chtějí pracovat, můžete zkoušet jít cestu chvíli s nimi. Pokud vidíte nějaký progres, pak to má cenu, pokud se jejich projevy nemění a stále dokola narážíte na toxické projevy, zneužívání anebo nerespekt, což bývá častější případ, pak je vhodné v určitou chvíli si najít kolem sebe jiné lidi.
Ženy mohou být dokonalejší v přetvářce
Liší se psychopatie u žen a u mužů?
Linda: V některých studiích se ukazují genderové rozdíly v dílčích projevech, v jiných studiích ne. Ženy podle některých odborných prací využívají více fyzickou atraktivitu, flirt a s oběťmi více navazují vztahy. Mohou být dokonalejší v přetvářce, a tak i obecně hůře identifikovatelné než muži. Mohou také více využívat méně přímé formy agrese jako pomluvy, formování aliancí a jednat více za zády. V některých studiích se také uvádí, že psychopaticky laděné ženy používají v manipulacích pozici oběti.
Co dělat, když zjistím, že mám sám/a psychopatické rysy?
Adam: Pokud s tím chcete něco dělat, v první řadě si můžete určit, jak silné psychopatické rysy, o kterých jsme si povídali, u sebe vnímáte. Pak je určitě vhodné začít na sobě pracovat a hledat způsoby, jak se rozvíjet směrem k etickým, na ostatní zaměřeným hodnotám. Zároveň můžete hledat rodinný vzorec nebo situace, které vás k nižší míře ohleduplnosti k ostatním lidem přivedly. Nebo zda jste neprošel či neprošla zmiňovaným traumatem, které vás naučilo být méně senzitivní k druhým.
Linda: A během procesu můžete vědomě a aktivně zařazovat projevy chování, které jsou ohleduplné vůči druhým, můžete se vědomě učit jiné formy chování, než jste znala dosud. Jedná se například o vyjadřování zájmu o druhé, o jejich city. Celkově tedy změnit nastavení mysli, kdy nemyslíte pouze na své potřeby a cíle, ale i na potřeby a cíle druhých.