V Česku neexistuje žádný oficiální registr či nábor náhradních maminek, a proto si ji musí pár najít většinou sám.

Kdo se může stát náhradní matkou a jak celý postup probíhá až po narození miminka? 

Embryo rodičů v cizí děloze

"Náhradní neboli surogátní mateřství je vhodnou variantou pro páry, kdy žena nemůže dítě sama z různých zdravotních důvodů donosit. Překážkou může být například vrozená vývojová vada dělohy nebo její absence, poškození děložní dutiny či nízká děložní sliznice. Odborníci ale těhotenství a porod nedoporučují ani ženám, které trpí nějakým závažným chronickým onemocněním, ať už kardiovaskulárním, neurologickým či psychiatrickým. V takovéto situaci může být nápomocná žena, která se stane náhradní matkou a embryo biologických rodičů donosí," vysvětluje Kateřina Veselá, ředitelka reprodukční kliniky 

Adeptka na náhradní matku

Náhradní matkou může být žena, která chce pomoci párům, které nemohou ze zdravotních důvodů mít vlastní dítě. Ideálně by měla být ve věku mezi 20 až 49 lety, měla by mít minimálně jednoho vlastního potomka a být v prokazatelně dobrém zdravotním stavu. Pokud je žena v manželství, jedná se o určitou nevýhodu, protože do celého procesu by se v takovém případě musel zapojit i její manžel. Lepší tedy je, když je žena svobodná, nebo rozvedená. "Jestliže adeptka na náhradní matku vyhoví všem těmto požadavkům, musí podstoupit zdravotní prohlídky, gynekologické a ultrazvukové vyšetření a také testy na pohlavně přenosné choroby. Specializovaná vyšetření by měla absolvovat na klinice, kde proběhne také samotné IVF," říká Kateřina Veselá.

Jak celý proces probíhá?

Dvojice si ženu, která se stane náhradní matkou, vybírá sama. V momentě, kdy se obě strany shodnou na podmínkách, celý proces probíhá stejně jako klasický cyklus IVF. Tedy spermie muže z neplodného páru oplodní vajíčka ženy z neplodného páru. Pokud však žena nemá vajíčka vhodná k oplodnění, je možné využít i vajíčka od anonymní dárkyně. Vajíčka od náhradní matky nesmí být použita, jelikož dárcovství je u nás ze zákona anonymní. Embryo je poté vloženo do dělohy ženy - náhradní matky.

"Náhradní matka uděluje souhlas se zavedením embrya do své dělohy s úmyslem otěhotnět, dítě donosit a porodit. Jakmile otěhotní, biologický otec uzná se souhlasem náhradní matky své otcovství a stává se tak otcem se všemi právy a povinnostmi. V momentě narození dítěte se pak náhradní matka vzdá všech rodičovských práv a závazků a je tedy umožněno biologické matce, aby dítě osvojila. Biologický otec je od počátku uveden v rodném listě dítěte, proto dítě neosvojuje," vysvětluje Kateřina Veselá.

Odsuzování jiných je zbytečné plýtvání vlastními silami číst článek

Vztahy

Psychologická stránka věci

"Proces náhradního mateřství je velmi křehký, zranitelný a psychicky náročný pro obě strany. Pokud mluvíme o náhrádní matce, je důležité pečlivé zvážení všech těchto rizik a následné rozhodnutí. Čím je osobnost náhradní matky zralejší, psychicky stabilnější, s větší mírou frustrační tolerance a přiměřenou zakotveností v životě, tím je větší předpoklad zvládnutí všech nároků. Doprovázení psychologa celým tímto procesem, všemi fázemi počínaje rozhodnutím, konče porodem respektive poporodním obdobím, může být pro náhrádní matku velmi smysluplný a užitečný.

Asi jedním z největších psychologických úskalí je, že v průběhu těhotenství, ať chceme nebo nechceme, vzniká mezi matkou a dítětem citová vazba, a s tím spojené negativní pocity náhr. matky, jako např. pocity viny, nenaplnění, selhání, nedůstojnosti a podobně. Je žádoucí, aby měla matka možnost tyto pocity v bezpečném terapeutickém vztahu plně vyjádřit, uvědomit si je a zpracovat. Pokud se tyto pocity potlačují, vytěsňují, krátkodobě mohou sice fungovat jako obranný mechanismus, ale později se mohou manifestovat a vyústit v závažnější psychické potíže, jako například úzkostné, neurotické či depresivní stavy, " říká Kateřina Jičínská, spolupracující psycholožka kliniky Repromeda.