Máte doma bordel? Jste možná nemocní!
Když nepořádek překročí běžné "provozní" hranice a stane se z něj totální zneřádění, může se jednat o příznak duševní poruchy.
Něco podobného si nejspíš myslí všichni rodiče pubertálních dětí, když vstoupí do jejich pokoje, kde "cokoliv může být kdekoliv" a na psacím stole se vytvářejí surrealistiká seskupení ponožek, poloprázdných talířů, cédéček, papírových kapesníků, plyšáků a deodorantů, dokonale promíchaných se sešity, výbavou do fitka a obalů od žvýkaček. Plíseň už dokonce dostala své jméno, říkají jí Agáta. V takové směsi se lehce ztratí vysvědčení, tisícovka na tramvajenku - zkrátka cokoliv. Zachovejte ale klid, váš puberťák z toho nejspíš postupně vyroste, a až ho jednou navštívíte v jeho novém vlastním domově, nepořádníka ani nepoznáte!
Věk rozhoduje
Horší je, pokud s hromaděním věcí bez ladu s skladu začnou lidé v dospělém věku nebo dokonce na prahu stáří. V terminologii sociálních pracovníků se jim přezdívá archiváři, protože shromažďují například celé ročníky novin a časopisů, jindy knih nebo různých záznamů,a jsou přesvědčeni o nutnosti uchovat je dalším generacím.
Může jít však o předměty jakéhokoliv druhu, nezřídka pocházející ze smetišť. Není výjimkou, že mezi stohy naskládaných věcí zachovávají jen úzké uličky, aby se vůbec dostali do kuchyně nebo k posteli..
Zřejmá psychická úchylka v takové podobě už může představovat i ohrožení pro okolí.
Dokonalý chaos
Jak se vlastně stane, že někteří lidé nedokáží vytvořit a udržet pořádek? Podle psychologů je základním problémem hromadění a následná neschopnost vyhodit cokoliv, co si jednou přinesou domů.
Protože mnoho lidí o svém problému ví a jako problém jej také chápou, vznikli už v 80. letech v USA organizovaní „messies", což anglický výraz pro patologické bordeláře.
Po vzoru Anonymních alkoholiků založili hnutí Anonymních bordelářů, kde si vyměňují zkušenosti s tím, jak se naučit vnést do svých životů trochu pořádku.
Poznáte příznaky?
Vědci jsou přesvědčeni, že základem této prouchy je deprese. , Při ní je každá činnost problémem, vyžadujícím úsilí, jež je nad síly postiženého. Velmi často se jedná o následek duševního traumatu, po němž člověk nedokáže vést spořádaný život. Viditelným odrazem je pak nepořádek v jeho obydlí, umocněný hromaděním haraburdí. To má nezřídka představovat jakýsi ochranný val před okolním nepřátelským světem.
Klíčovým příznakem je však právě neschopnost cokoliv vyhodit V případě nátlaku se postižený reaguje neadekvátně a propadá zoufalství. Pak už pochopitelně nejde jen o neškodnou výstřednost, ale o mentální poruchu, která se řeší léky i psychoterapií.
