Jedy kolem nás: Kde všude nám hrozí?

Dnešní potraviny jsou plné chemických látek i tehdy, kdy jsou v pořádku. Občas ale propukne aféra, kdy se ukáže, kolik nebezpečných jedů do sebe často s jídlem dostaneme.

Máme se tedy čeho bát? Zeptali jsme se Dr. Tomáše Ocelky, vedoucího Národní referenční laboratoře pro analýzu persistentních organických látek  pro resorty Ministerstva zdravotnictví a zemědělství, jež funguje zároveň jako kontaktní laboratoř Community Reference Laboratory (CRL) ve Freiburku. NRL je součástí Centra hygienických laboratoří Zdravotního ústavu Ostrava.

Vzbudila podle Vás dioxinová aféra v Německu obavy lidí z dioxinů i v jiných druzích potravin než třeba ve vepřovém? A pokud ano, jsou tyto obavy oprávněné?

Zaujalo vás toto téma? Diskutujte s námi pod článkem

Každá aféra trošku zastíní běžné kontroly, které se dotýkají širokého spektra potravin. Je potřeba říci, že tato dioxinová aféra je jen třešničkou na dortu a trošku procvičí všechny kompetentní orgány.

Odkud obyvatelé Česka obecně přijímají do organismu dioxiny a jak moc jsou nebezpečné? 

Dioxiny a jim podobné látky nejsou akutně nebezpečné, ale jejich nebezpečnost spočívá v pomalém, tichém působení - nejdříve se akumulují v organismu a pak spouštějí různá nebezpečná onemocnění, včetně rakovinného bujení. Proto bychom se měli co nejvíce snažit o maximální omezení jejich vzniku a transportu do všech složek životního prostředí a potažmo potravinového řetězce.

Hrozí například běžnému spotřebiteli, který nakupuje potraviny v místním hypermarketu, nějaké riziko?

Problematika dioxinů či jim příbuzných polychlorovaných bifenylů (PCB) se týká všech tučných potravin. V rámci stávajících testů jsme se kontaminovanými vzorky setkali, i když výjimečné. Pokud se někdy objevily kontaminované vzorky, byly to také různé potraviny typu tresčí játra či jiné vzorky ryb, které s konkrétní dioxinovou aférou nesouvisí.

Na jaké potraviny bychom si tedy měli dát pozor?

Není tajemstvím, že např. ryby z Baltského mohou mít vyšší. obsahy persistentních látek, zejména PCB. Není také tajemstvím, že tam, kde jsou potraviny zahrnuty do soustavného systému kontrol, jsou výsledky nejlepší, a naopak. Vzpomínám si na  jednu studii, kdy jsme sledovali např. vajíčka z domácích chovů a z hlediska obsahů PCB byla horší, než z obchodní sítě. Musíme se prostě smířit s tím, že prostředí těmito látkami máme z minula kontaminované  (v případě PCB z různých technických směsí, které jsme si tady v minulosti vyráběli a velmi hojně používali). U nakupovaných komodit v sítí hypermarketů, kde je povinné testování je riziko omezeno na minimum. A toto riziko se bude snižovat s vyšší četností testů. Na druhé straně, jen v takové míře, která nebude znamenat enormní nárůst ceny masa. Bilancování mezi cenou a kvalitou není lehký úkol.

Jsou na tom hůře průmyslové aglomerace jako Severní Čechy a Ostravsko?

Největší příjem dioxinů a jim podobných látek je vždy z potravin, jelikož z této složky jsou tyto látky nejvíce biologicky dostupné a rizikové. Omezení vstupu do potravin bychom měli ze všech zdrojů, zejména z krmiv. Z vody je příjem poměrně malý. Určitý příjem je z ovzduší, ještě větší ze sedimentů nebo kontaminovaných zemin. U ovzduší je nutno podotknout, což se asi mnohým líbit nebude, že velkou měrou z domácích topenišť a to zejména tam, kde se topí vším, co hoří. Ostravsko a severočeský region s kvalitou ovzduší bojují a pravděpodobně i budou nějakou dobu bojovat. Jsou tam různé průmyslové zdroje, ale také malé zdroje, které v celkové úhrnu tyto látky produkují v nemalé míře. V Praze je to například doprava. Omezení emisí ze všech zdrojů bude oříšek, ale dá se rozlousknout.

Odrazila se nějak na kontrolách  nedávná dioxinová aféra s vepřovým z Německa? 

Asi není možné, aby se taková akce na práci neodrazila. A to nejde jen o počty analyzovaných vzorků. Lidé mají obavy, zajímají se. Nezřídka chtějí analyzovat různé i vlastní potraviny. Problematice moc nerozumí, je potřeba jim trpělivě vysvětlit souvislosti a rizika. Pro běžné spotřebitele jsou testy velmi drahé. Na klidu nepřidají různé zprávy o akčnosti kompetenčních orgánů, připomínající rychlosti brontosaura. Z toho bychom se měli poučit. Mám za to, že se veřejnost podařilo uklidnit; alespoň částečně tím, že se nějaká opatření, byť opožděně, začala přijímat. Nemohu si však odpustit molochovatost, příznačnou pro evropské úřady. Oproti tomu reakce našich úřadů považuji za velmi dobré. Nyní však aféra zcela utichla; možná také, aby nabrala sílu a zase se někdy objevila.

Setkal jste se osobně se zmíněným kontaminovaným vepřovým masem z Německa?

V rámci stávajících kontrol, pokud je mi známo i z informací veterinářů, byly vzorky vepřového masa negativní. I to, co bylo analyzováno z jiných druhů potravin. Je potřeba si také uvědomit to, že se neanalyzuje každá potravina, ale jen určitý vzorek celého objemu dovozu či produkce. Pravděpodobnost nálezu kontaminovaného vzorku roste úměrně s počtem odebraných vzorků. Při kontrolách se však postupuje velmi zodpovědně a pokud bylo testování prováděno, tak pravděpodobně v takových dodávkách, ve kterých bylo riziko výskytu kontaminovaného masa.

Jaká je pravděpodobnost, že se podobná aféra objeví znovu?

Už se nikdy nedovíme, jak to bylo se vzorky z hlediska jejich úrovně kontaminace, které se objevily ve spotřebě, bez testování, když se údajně ještě kontaminace úředně neřešila, ale potraviny byly ve spotřebě. Je zarážející, že se takový problém objevil v Německu. Jak to pak může vypadat v jiných zemích? Toto by se opravdu stávat nemělo.

Vstoupit do galerie | 11 Cviky do vody: Půlka váhy je pryč!

Vstoupit do galerie | 8 Podívejte se, jak cvičit oči. Nebudete potřebovat brýle!