Pomoc ve stáří: Co všechno dokáže správná motivace a síla vůle?
Máte v rodině seniora po úrazu nebo po nemoci a obáváte se, že už se nikdy nevrátí do plnohodnotného života? Neztrácejte naději. Existují obory, které si s jejich rehabilitací ví rady, například ergoterapie.
Známe to asi všichni ze svých rodin: Naši "starouškové" většinou mívají přehnaně katastrofické vize v mnoha ohledech. Jejich zdravotní stav a fyzická kondice, to je kapitola sama pro sebe. Pokud se u nich objeví nemoc nebo úraz, je třeba je výrazně podpořit po psychické stránce.
Pokud jsou po mozkové mrtvici, zlomenině krčku nebo po operaci, vždycky je třeba, aby podstoupili léčebnou rehabilitaci. Pod pojmem rehabilitace si většinou každý představí fyzioterapii, ale nejde zdaleka jen o ni. Spadá sem i klinická logopedie a psychologie. A samozřejmě také ergoterapie, o které se tak často nemluví. Jejím cílem je především odpoutání se od zdravotního stavu pacienta, od úzkostí, deprese a v neposlední řadě také jde o to, pomoci rodinám nemocných.
Jak vyplnit volný čas
Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost či zaměstnávání, které pomáhá k obnově postižených funkcí člověka. "Ergoterapii máme kondiční, cílenou a zaměřenou na soběstačnost. Ta kondiční má odpoutat pacienta od nemoci, vyplnit mu volný čas. Užívá se u pacientů, kteří nemají fyzické postižení. Využívají se tady činnosti, jako je kreslení, hraní stolních her, poslech hudby, ruční práce, práce s keramickou hlínou, proutím a podobně. Směřujeme k činnostem, které mají udržet zdravé funkce těla a obnovit ty postižené. Využívají se k tomu ruční práce, různé hry na zlepšení paměti, nácvik psaní. Pro nácvik soběstačnosti využíváme činnosti běžné pro každodenní život, jako je osobní hygiena, oblékání, sebesycení, nakupování a podobně," vysvětluje ergoterapeutka Kamila Pelíšková z Domova Seniorů Anavita v Terezíně.
Efekt i u "Alzheimera"
Jakým vývojem prochází ergoterapeutické vedení pacienta? "Nejdříve určitě řešíme náhlou ztrátu soběstačnosti, ta může být způsobená například úrazem nebo mozkovou mrtvicí. Bývá projevem Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby či celkovým stářím klienta. Snažíme se dosáhnout obnovení (alespoň zlepšení) ztracených pohybových možností. Delší dobu trvá, než se projeví výsledky nácviku sebeobsluhy, posílení oslabených svalů, protažení zkrácených a obnovení správného stereotypu chůze, prevence imobilizačního syndromu (u ležících pacientů) nebo nácviku orientace," dodává ergoterapeutka Martina Deverová.
Zázraky se dějí, ale ne na počkání
"Máme tady pětadevadesátiletou klientku po mozkové mrtvici. Po měsíci u nás začala sedět na vozíčku. Pak se jí začaly věnovat velmi intenzivně ergoterapeutky, které s ní začaly trénovat. A najednou jdeme po chodbě a vidíme, jak klientka cupitá s chodítkem po chodbách a posléze i venku, když dovolilo počasí, což nám všem úplně vyrazilo dech. Je i přes svůj věk prostě obdivuhodná," popisuje malý zázrak tamní aktivizační pracovnice.
"Když se klientka vrátila z nemocnice, začaly jsme provádět takzvanou individuální léčebnou a tělesnou výchovu. Pracovali jsme na prodlužování zkrácených svalů, začali jsme paní postupně nacvičovat stání a chození. Chodili jsme s ní po chodbě s vysokým i nízkým chodítkem, až jsme ho jednoho dne úplně zahodili. Je pravda, že jsme ji občas museli pořádně namotivovat, protože staří lidé obecně, se velmi bojí pádů a následných zlomenin. Teď už je ale paní téměř soběstačná a chodí pouze s dopomocí, v čemž nám skvěle pomáhá její přítel, jiný klient z našeho domova. Mimochodem, ten k nám taky přišel jako nechodící. Pořád ale říkal: 'Však to se rozchodí!' A jednou jsem přišla do práce a on skutečně chodil. Oba partneři se pořád navzájem motivují a je hezké je spolu pozorovat. Na vlastní oči u nás vídáme, že zázraky se skutečně dějí," uzavírá vyprávění Kamila Pelíšková.
