Není čokoláda jako čokoláda, o tom nemůže být pochyb. To, co se mnohdy jako čokoláda tváří, nemá s tou "opravdovou" mnoho společného. V každém případě ovšem platí, že jde o jednu z nejoblíbenějších sladkostí na světě. A to i přes skutečnost, že nijak zvlášť sladká být nemusí, a vlastně ani nemá být.

Základem čokolády jsou plody (kakaové boby) tropického stromu Theobroma cacao, přesněji řečeno jeho semena. Ty se vydlabou, zabalí do banánových listů a nechají fermentovat (zkvasit). Následně se suší, praží, namelou a dále zpracovávají. Výsledný produkt je známý jako čokoláda. 

  První tabulková čokoláda vznikla v roce 1847. Položila tak základ novodobé čokoládové historii, přestože první tabulky byly velmi nekvalitní a hrudkovité.

V mnoha jazycích je čokoláda definována jako "ochucená hořká potravina", jinde jako kakao. Původ slova pak hledejme v aztéckém výrazu xocolātl, což ve volném překladu znamená hořké pití. 

První čokoládu (placky a nápoj) vyráběli už původní obyvatelé Střední Ameriky, Mayové a Aztékové, dávno před příchodem Evropanů. Kakaové boby přivezl do Evropy až španělský dobyvatel Fernando Cortéz, který se s čokoládou poprvé setkal právě u Aztéků. 

Existují celkem tři typy kakaových zrn užívaných pro výrobu čokolády. Nejvíce ceněná, a také nejdražší, jsou kakaová zrna Criollo z oblasti Mexika a Střední Ameriky. Tato zrna bývají méně hořká a aromatičtější než ostatní. Vyrábí se z nich jen asi 10 % čokolády. Obvyklejší jsou pak kakaová zrna typu Forastero; z nich se vyrábí přibližně 80 % čokolády. Třetím typem jsou zrna Trinitario. Jedná se o hybrid předchozích dvou zrn a používají se ve zbývajících asi 10 % čokolády. 

Krom toho, že je čokoláda považována za mocné afrodiziakum, má mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví. Jen je třeba si připomenout, že je řeč pouze o té kvalitní čokoládě s minimálním obsahem kakaa 70 %. 

Proč byste si každý den měli dát alespoň kousek kvalitní hořké čokolády? 

Více v naší grafice.