Typově, jak vypadá situace, kdy něco potřebujete?

Ještě taková situace nebyla, zaplaťpánbůh. Snažím se, abych tu pomoc nepotřeboval, všechno je zavazující.

A kdy si tedy voláte?

Víceméně spolu častokrát prohodíme, kam spěje nezaměstnanost. Většina rozhovorů se týká EU, což je věc, která mi samozřejmě nemůže být jedno. Nedovedu si třeba představit, že by se pohřbilo zemědělství, což se klidně kvůli nějaké špatné dohodě může stát.

Což by pohřbilo i část vašich obchodních zájmů.

Přesně tak. Je to jedna z nesmírně důležitých komodit.

Jak zbohatl před Listopadem

Podnikal jste už před rokem 1989, dokonce jste za to byl dva měsíce ve vazbě. O co přesně šlo?

Dělal jsem už od počátku 80. let tehdy zakázané obchody, spekulace, na což byl paragraf 117. Nepříjemný paragraf. Prodával jsem televize, videa, walkmany, prostě spotřební elektroniku. Většinou z Ruska. A jak se to odtud dostávalo, jestli vlakem, letadlem, to mi bylo úplně fuk. Měl jsem štěstí, že mi to vydrželo pár let, ale nakonec jsem stejně skončil ve vazbě. Nic velkého mi ale neprokázali, takže to skončilo pokutou.

Tehdy jste se poznali s Miroslavem Provodem (další kontroverzní podnikatel - pozn. red.) a spol?

Myslím, že to bylo až po roce 1986. Nejdřív jsme dělali obchody sólo a dohromady jsme se dali, až když se Mirek vrátil z basy. Měli jsme tehdy vysoké obraty. Vydělával jsem milióny korun a koruna tehdy měla úplně jinou váhu než dnes. Dům, za který dnes dáte dvanáct, třináct miliónů, stál tehdy 230 tisíc. Takže když někdo dneska přijde a ptá se na původ mého majetku, můžu s klidným svědomím říct, že jsem vydělal dost velké peníze už před rokem 1989.

To byly peníze, které jste pak použil k rozjezdu po Listopadu?

Také.

To jste je měl někde v bance?

Tak různě. Pak přišla měnová reforma, kolkovalo se, takže za mnou přišel nějaký Johny s.r.o. a vyměnil mi peníze za kolkované. Mě bylo úplně jedno, kde se ten pán vzal. Peníze jsem s ním směnil, dal mu nějakou provizi a bylo to. Stát nikdy nedokáže takové věci sešroubovat tak, aby se neděly.

Jak jste mohl své obchody za totality dělat bez asistence komunistické Státní bezpečnosti?

Vždycky jsem byl středem zájmu bezpečnostních složek, i StB se o mě zajímala. Jenže byznys je někdy i trochu o štěstí. Já ho měl, vydrželo mi pár roků. Pak stejně ta klec spadla.

Ale u soudu jste vyvázl jen s pokutou. Bylo to proto, že - jak se o vás psalo - jste pro StB začal pracovat?

Neuzavřel jsem žádný závazek spolupráce, nic jsem nepodepsal, v žádných seznamech StB jsem se nenašel.

O Pitrovi, Setuze a "tajném majiteli"

Kdy jste se poznali s podnikatelem Tomášem Pitrem a společně jste se rozhodli, že půjdete do firmy Setuza?

Seznámili jsme se přes Mirka Provoda. S Tomášem jsme spolu krátce, čtyři pět let. Tomáš tehdy měl balírny a pražírny na kávu. Setuzu vlastnil Jan Gottwald senior, kterého znám přes dvacet let, ještě z dob, kdy měl Mototechnu a Drnovice kopaly okresní přebor. Jednoho dne přišel, že by Setuzu prodal a já to zprostředkoval. Tomáš Pitr (o zatykači na tohoto muže čtěte ZDE) si to od něj koupil.

To si koupil přímo Pitr?

Musíte se ptát jeho.

Jak se vyrovnáváte s tím, že se o vás s Pitrem už tři roky mluví, že jste majitelé Setuzy?

Žiju s tím a smířil jsem se s tím. Věci se povídají a ne všechno je pravda. Já už o sobě slyšel tolik, že kdyby to byla všechno pravda, tak se na sebe nemůžu podívat ráno do zrcadla.

Protože byste se bál?

Protože by mi z toho bylo eklhaft.