Pracoval například jako sanitář a přispíval do ilegálních Lidových novin. Po pádu komunismu začal psát pro týdeník Respekt, který od roku 1994 coby šéfredaktor i řídil.

O čtyři roky později novinařinu opustil a přešel do politiky, když přijal místo ministra bez portfeje v Tošovského úřednické vládě. Současně vstoupil do právě vznikající Unie svobody, za niž se dostal i do parlamentu.

V politice se angažoval nejprve jako obhájce Romů (jako první politik volal například po zbourání vepřína na místě romského koncentračního tábora v Letech), pak ho ale zcela pohltil internet. I jako poslanec se angažoval zejména v oblasti telekomunikací a IT.

Do vlády se vrátil v kabinetu Vladimíra Špidly, na postu ministra informatiky zůstal i v nové vládě Stanislava Grosse. Definitivně politiku opustil loni, kdy nepřešel do nového týmu Jiřího Paroubka. Dnes si doplňuje vzdělání, studuje i v zahraničí.

Během své politické kariéry čelil kritice za to, že se coby ministr nechal hostit od Českého Telecomu. Tehdy ještě státní firma mu platila pobyt v pětihvězdičkovém hotelu během filmového festivalu v Karlových Varech.